3. 8. - 13. 8. 2004

Telč, která bodne :-)

Jen jsme odstranili nedospánky po Muzice, vyrazili jsme zase na cesty. Zatím nikoliv na festival, nýbrž si trošku odpočinout do lesů. Kluci mě vlákali do údolí říčky Střely, odkud si před pěti lety přivezli spoustu zážitků. Nebudu se rozepisovat o dojmech, které jsem si přivezla tentokrát já. Ne, že by se mi nechtělo, ale některé věci se musejí zažít a necítím se literárně vybavena natolik, abych se pustila do líčení nevylíčitelného:-) Byl to ale zvláštní vandr. Místa, která měla být naším cílem buď zmizela, nebo změnila svou tvář. Nicméně přirozená krása krajiny zůstala a její léčivé účinky na unavené oči od monitorů taky:-) A tak minulost překryla přítomnost a my objevili místa nová, s nimi nové lidi a vytvořili další vzpomínky, které nás možná na ona místa zavedou za dalších 5 let. Kdo ví?

7. srpna se část kapely vypravila jako předvoj užívat si Prázdnin v Telči a to se povedlo. Nenechali jsme si ujít sobotní koncert Jarretu a Glena Hansarda. Myslím, že naše volba byla víc než přesná a tenhle večer byl jistě jedním z vrcholů celých Prázdnin. Odpustím si hodnocení koncertu, dodám snad jen, že ten zážitek ve mě ještě silně pulsuje a to už od té doby uběhl týden. Nejen koncert se vydařil. Telč žila až do nedělního rozbřesku. A když řeknu žila, tím myslím, že se hrálo na několika místech a člověk honem nevěděl, kam se vlastně přidat. A tak jsme jen posedávali na náměstí a dodýchávali ten koncertní nášup. Nakonec jsme zapadli do průchodu u rybníka a zpívali do rána.

Další koncert, který jsme si nenechali ujít, byla Bokomara, Jarda Matějů a Kamelot. Bokomara neurazila, ale ani mě ničím nepřekvapila. Zato doprovod Jardy Matějů v jejich podání byl perfektní. Vystoupení Matěje mě chytilo za srdíčko ještě o něco víc, než v Trocnově. Nemělo chybu. O Kamelotech se hovoří víc než hodně a já jsem ráda, že v sobě nemusím řešit, zda mají nejlepší za sebou nebo ne. Některé písničky se mi prostě moc líbí a jiné nemusím. Dlouho jsem je neslyšela a tak mi koncert v Telči byl příjemný, i když mi přišel malinko smutný. Důvodů mohlo být mnoho...

Úterý zahájila slovenská kapela Harvestri. Vyzdvihla bych sólovou kytaru, která mě uchvacovala po celou dobu jejich vystoupení, i když mi ve finále přišlo skoro zbytečně dlouhé. Tempo di vlak znělo pohodově a narozdíl od předcházející kapely mi čas s nimi příjemně utekl. Hlavním hostem večera byl Miky Ryvola a dlouho mi nebylo tak milo. Škoda jen, že nebylo nádvoří víc naplněné, i když atmosféře večera to neubralo na síle ani trošku. Tentokrát jsme se vydali i na Nocturno v podání Mošen a Voxtetu. Voxtet mě naprosto nadchl a doufám, že budu zase někdy na správném místě ve správnou chvíli, abych mohla zajít na jejich koncert. Aby to nevypadalo, že se nad úterkem až moc rozplývám, odbočím od příjemna a mila a podělím se s vámi o velmi hluboké nedorozumění, které nás potkalo. Protože jsme první část Telče přespávali v lese, nechávali jsme auto na konci Telče, na místě, které se nám po léta osvědčilo. A parkuje se tam běžně. Bohužel nám někdo během pondělní noci či prvních úterních hodin probodal všechny pneumatiky u auta. Zřejmě se tak nějaký telčský blázen baví, protože v pneuservisu nám bylo řečeno, že nejsme první obětí.

I přes tenhle nepochopitelně krutý žert jsme si vlastní středeční vystoupení na Kocouří scéně užili. Dokonce nás ani tolik nesužovalo vedro a lidí bylo docela dost. Poprvé se tančilo už na naši první píseň ( i když je fakt, že nedokáži odhadnou jaký druh a množství omamných či jiných látek v sobě dotyční měli:-)). Večer jsem se pak náramně bavila u vystoupení Stráníků ( především díky Mirkovi Ošancovi ) a ještě náramněji při vystoupení HopTropu ( díky všem členům ). Po skončení jsem se vypravila na noční výstup telčské věže. Mohu doporučit, je to zvláštní pocit, i když kromě pár světel okolo a náměstí toho mnoho nevidíte:-) Mezitím kluci došli pro kytary a zasedli ve stánku u Ježka. Za chvíli přisedl Samson a rozpoutal se nepopsatelný jam. Pěkná noc to byla.

Ve čtvrtek už jsme jen relaxovali a po dlouhém váhání jsem se rozhodla odpustit si večerní koncert. Tak jsme trénovali zapomenuté písničky v zámeckém parku pro jeden speciální pořad, o kterém už vám napíše zase něco Klokan. Poslední noc jsme strávili opět u Ježka s písničkou zamotanou do strun. Tenhle příjemný chumel pak utnula po půlnoci nevídaná průtrž mračen, což ale nic nepokazilo, spíš jsme zažili o nějaké to dobrodružství víc, při zajišťování stanu, pod kterým jsme hráli dvě noci a utužení našich dobrých vztahů s panem a paní vrchní:-) Děkujeme.

Tím letošní Telč skončila a je opravdu na co vzpomínat. Jak řekl Medvěd, tak to je a budeme se těšit na to, co přinese ta příští. Tak se těšíme.

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)