18. - 20. 7. 2003

Trocnovská pohoda

18. červenec nebyl den jako každý jiný. Byl to pátek a to už něco znamená. Například pro HN to v létě obvykle značí odjezd na festival. Týden předtím jsme v tomto ohledu měli pauzu, kterou jsme si ale moc neužili, protože si s většinou kapely užívaly bacily. O to větší těšení se však týkalo výše uvedeného dne. Navíc jsme mířili na jeden z našich nejoblíbenějších festivalů, Jihočeské zpívání v Trocnově.

Tentokrát se ale rozhodně nekonal žádný hromadný odjezd. Z Prahy jsem vyjížděl jen já a kamarádka Sunny, abychom v Čerčanech přibrali Elišku a společně pokračovali dále na jih. Láďa mířil do Trocnova spolu s Janou odkudsi z Moravy a Škopy měl dorazit s celou rodinou až v sobotu dopoledne.

Cesta probíhala až nezvykle rychle a klidně. Jediným zpestřením se stala skutečnost, že jsem se nedostal do nádrže cizího auta….. , o což mě ovšem žádala sama majitelka. Později se ukázalo, že fígl byl v použití hrubé síly (kterou jsem si u cizího vozu ovšem netroufal použít…). Těsně před desátou jsme už parkovali na trocnovské louce a vítali se s nejrůznějšími známými, kteří do Trocnova také dorazili. Po telefonu jsme také zjistili, že Láďa je už také nějakých 5 km před cílem. Nakonec ale dorazil asi za půl hodiny. Minul totiž odbočku k památníku (což nechápu, protože i v tmě se siluety kovových maket husitských zbraní tyčí na oné křižovatce pěkně hrůzostrašně…) a udělal si tak pěkný výlet po okolí.

Počasí té noci přálo. Poprvé za dobu, co na Trocnov jezdíme, v pátek nepršelo ani nebyla zima, a tak se kolem ohně nashromáždilo až kolem 60 lidí a další seděli u blízkých stolů. Vyrojila se také pěkná sbírka kytar, a k tomu se objevila nějaká ta harmonika, basa či housle, takže jam běžel na plné obrátky. Kolem třetí ranní jsme způsobně odešli do spacáků. Ne že by se nám už tak chtělo, ale sobotní vystoupení jsme nechtěli prospat. Mělo se hrát totiž už od jedné hodiny a nám se nepovedlo získat informaci, kdyže to máme vystoupit právě my.

Ráno jsme se vzbudili o půl jedenácté a Láďa přinesl špatnou zprávu. Konečně se dopídil času vystoupení a ten zněl 13:10. Inu další kapely se už dohodly s pořadateli na časech předem a my spoléhali na to, že po minulých letech, kdy jsme buď zahajovali nebo končili nás tyto kraje už nepotkají. A protože jsme se mýlili, rychle jsme spáchali ranní hygienu, snídani, a avizovali fofr Škopymu, který se k Trocnovu teprve řítil. Dorazil naštěstí akorát, a tak jsme ještě stihli si přehrát pár písniček. Přeci jen jsme se 14 dní neviděli a většina z nás ani kvůli nemoci neotevřela pusu.

Chvíli po jedné hodině se koncert spustil. Po krátkém zahájení jsme už lezli na pódium my. Během vystoupení se stalo i pár netradičních záležitostí, které se týkaly především přímo mě. Nejdříve si mě při písni Znamení řádu sedmi vran oblíbila jedna vosa a neustále se tlačila do minimálního prostoru mezi ústa a mikrofon. Chvíli jsem se jí snažil klamnými pohyby hlavy odlákat, ale nedala se. Naopak přešla do ještě útočnější fáze. Nakonec jsem poskakoval po pódiu a ztratil akordy, takže zůstalo jen u rytmického tepání do kytary (píseň jsme ovšem dohráli). To konečně vosu zahnalo. Od diváků to prý vypadalo, jako bych předváděl nějakou novou alternativu poga. K završení všeho jsem ještě v další písní místo "řeka je bez vody" zapěl "louka je bez vody", což daný song posunulo od sucha do kategorie popovodňové. Kapela to naštěstí (i když s vypětím) ustála ;-).

A už tu byl konec našeho bloku a my se ujali role diváků. Mě samotného zaujala z dalších především zajímavá a rozmanitá BG muzika Bodla, dále letos trochu klidnější Alternativa a také mě poprvé výrazněji oslovilo sdružení Františkovo sestry. Ze tří sester už v kapele zůstala jen jediná a právě to asi dalo muzice více pokory a jiskry. V minulých ročnících to byla spíše exhibice dobrých zpěvaček. Hlavním hostem koncertu byl Hop Trop. Ostřílené trio předvedlo směs starých hitů i úplně nových písní a musím říci, že mi to opravdu sedlo do nálady.

Bohužel mě během odpoledne chytl pěkný bolehlav, a tak jsem část koncertu prospal a doufal, že mě to pustí do večerního jamu. Podařilo se :-). V noci se opět hrálo jak o život. Užil jsem si jak velkého sejšnu u ohně, tak nad ránem tichého hraní opodál, kam jsem se odsunul s Elkou a částí kapely Bodlo. Usínali jsme v dobré náladě něco před pátou.

V neděli se už konal jen obvyklý rozjezd kapely. Láďa mizel ještě na suchdolské pískovny, já s Elkou jsme uháněli rovnou na Prahu a Škopy s rodinou vyrazili na chatu. Trocnov nás svou atmosférou opět nezklamal, takže za rok se tam snad opět ukážeme :-).

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)