TOPlist

24. 7. 2004

Desáté Zpívání


Rok se s rokem sešel a my vyrazili na festival, který je pro Hluboké nedorozumění tradicí. Ovšem tradicí v tom nejlepším slova smyslu. Mám takový pocit, že na mě vychází i každý rok ta radost, podělit se s Vámi o naše jihočeské zážitky. Takže tohle povídání, jak se mi zdá, bude nejtradičnější z nejtradičnějších. Alespoň pro letošní rok;-)

Ono totiž Jihočeské zpívání není festivalem, který by vás uchvátil seznamem zvučných jmen ani davy lidí vám nebrání v rozhledu. Ani vás neomráčí další novinkou, kterou pořadatelé lákají co nejvíce lidí. Je to spíše o místu, náladě, vzpomínkách...

Areál rodiště Jana Žižky z Trocnova vám ale musí přirůst k srdci, i kdyby jste nechtěli. Navštívila jsem tenhle festiválek počtvrté, z toho potřetí coby účinkující. A bylo veselo:-)

Do Trocnova jsme se sjížděli ze všech možných koutů vlasti, takže jsme provětrali kompletní vozový park. Já s Petrem a s dalšími dvěma spřízněnými pasažéry vyrazili v podvečer z Prahy. Se stmíváním jsme zaparkovali na obvyklém místě na kraji lesa a vyrazili obhlédnout situaci. Ještě jsem nezmínila, že letošní ročník byl slavnostní, protože se konal již po desáté.

Ať už bylo příčinou cokoliv, překvapilo nás velké množství lidí, kteří se zúčastnili pátečního zpívání u ohně. Letos navíc probíhala jakási soutěž dobrovolných účinkujících na provizorním pódiu před ohništěm. Na místo jsme ale dorazili ve chvíli, kdy zněly poslední tóny poslední písně, takže nemohu referovat. Ihned na to navázalo akustické hraní u ohně tak, jak jsme na to po léta zvyklí. Rozlámaní po cestě jsme zasedli do přítmí zákoutí, jež poskytovala místní restaurace - toho času zavřená. Klábosili, užívali příjemného nicnedělání a čekali na Láďu, který se řítil ze snad nejvzdálenějšího koutu severní Moravy. Když se tak stalo, pustili se kluci do jamovani spolu s již hrající Alternativou a dalšími. Šla jsem relativně brzy spát - asi ve tři - abych byla svěží na sobotní den a noc. Těsně před usnutím začalo pršet.

Svou svěžest jsem se pak ráno snažila předat alespoň částečně Klokanovi, který se uložil až za hlubokého světla. Nic moc s ním ale nepohnulo. Dokonce ani mé zběsilé tance v blízkosti sochy Žižkovy, když jsem s hrůzou zjistila, že se mi pod džínami promenáduje docela masivní pavouk:-) Když se z neznáma vynořil i Láďa, pustili jsme se do zkoušení, protože díky dovoleným tahle naše pravidelná oblíbená činnost poněkud zaostává. Mezitím jsme popoháněli Škopy SMSkami, který se řítíl od Kolína i s celou rodinou. Časově jsme všechno zvládli až neuvěřitelně na jedničku. Pak už přišlo samotné vystoupení, které se snad vydařilo, alespoň za pódiem neproběhla žádná velká výměna názorů:-)

Odpoledne přišli dvě průtrže mračen za sebou, při čemž ta druhá se proměnila ve stálý déšť. Pódium bylo naštěstí dobře zajištěno, takže po chvilkovém přerušení mohl festival pokračovat dál. Chvílemi jsem se sušila a odpočívala v autě, takže mi někteří účinkující proklouzli. Nicméně děčínský Juwelfolk se svojí energickou muzikou mě z auta vytáhnul. Stejně tak Štěpán Rak, po jehož vystoupení nejeden kytarista chtěl svým nástrojem přiložit na oheň. Jarooš to, jak bývá jeho zvykem, vtipně okomentoval směrem k nám: "Vždycky mě mrzelo, že jsem se nenaučil hrát na kytaru, ale jak tak na to koukám, tak jsme na tom všichni úplně stejně..." :-))

Déšť, nedéšť, Štěpán Rak si diváky získal tak, že ho nechtěli pustit z pódia. Za zmínku stojí i Ponožky pana Semtaťuka, které jsem zaregistrovala už na středočeském předkole Porty v Berouně. V prostředí Jihočeského zpívání jejich vystoupení vyznělo skvěle. Humor a tóny vodáckých až námořnických songů nenechali nikoho chladným. Škoda jen, že konferenciér si dával načas, než přišel na pódium, čímž absolutně odříznul možnost zasloužených a chtěných přídavků. To mě naštvalo taktéž u vystoupení Jardy Matějů, neboť i jeho by rádi diváci vytleskali. Matěj hrál písničky jak z éry s Nezmary a Žalmanem, tak ze své sólové desky Trojplošník snů, ale i písničky, které jsem od něj nikdy neslyšela. Pro mě to bylo více než příjemné ukončení festivalu. Pak sice ještě proběhlo vystoupení ( ??? ) jedné kapely, jejíž projev mě ale vůbec nezaujal, tak jsem se hřála u ohně a čekala až vše skončí a vypukne jam. Ten byl tentokrát spíše pod taktovou Petra s Jepťákem a bylo to příjemné.

Prostě Jihočeské zpívání. Tak snad zas za rok...

Nyní se Hluboké nedorozumění chystá na dovolenou. Odpočívat budeme ale pouze od práce, nikoliv však od muziky. Už 31. 7. si zahrajeme na open scéně Muziky v Hrádku u Rokycan, 11. 8. v Telči na Kocouří scéně a 14. 8. na Tovačovském portálu.

Elka
zpět

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)