22. - 24. 7. 2005

Povedené Jihočeské zpívání – ale s chlupem

Trocnovské Jihočeské zpívání patří mezi naše kultovní festivaly. Právě zde před šesti lety vznikla myšlenka vzniku HN a o dva roky později jsme se zde poprvé setkali s Elkou. Nebylo tedy divu, že jsme se těšili i tentokrát. Osud nám ale nedal nic zadarmo.

štěstí ve smůle první:
Ve středu jsem cestou na zkoušku píchnul kolo u Fífy. Stres, poškozený klíč a fyzička informatika kříženého s muzikantem udělaly své. A tak jsem ve čtvrtek dopoledne zjistil, že mi vypovídají službu záda. Po obědě jsem už mířil z práce rovnou do postele a doufal, že se to do víkendu spraví. Nakonec se situace v pátek odpoledne začala výrazně zlepšovat a já se s radostí uznal za schopného cesty. Za volant Fífy usedl Jepťák, a tak jsem se vlastně jen vezl. Během víkendu se to už jen zlepšovalo. Nebyl jsem sice úplně v pohodě, ale na to, abych si (krom páteční noci) festival náležitě užil, to stačilo.

Do Trocnova jsme dorazili snad nejdříve co si pamatuji – kolem půl desáté. U ohniště se právě odehrávalo divadlo v námořnickém stylu. Než jsme se přivítali s kamarády a známými a setřeli prach z cesty, byl konec a začal se rozbíhat jam. Já raději ale nechtěl pokoušet štěstí víc, než bylo nutné, a tak jsem (ač nerad) zamířil do spacáku natáhnout si svá pochroumaná záda. Zbytek kapely se ale po chvíli zapojil do jamu a nepustil se z něj až do brzkých ranních hodin.

štěstí ve smůle druhé:
Už v pátek večer při příjezdu pršelo. Celou cestu nic, ale kousek od Trocnova začalo mrholení, které přešlo postupně v déšť. Inu předpovědi s přeháňkami počítaly, ale v sobotu už mělo být pršavo jen opravdu výjimečně, a tak jsme byli celkem v klidu. Tedy až do sobotního rána. Trocnov se stal onou výjimkou, a tak lilo a lilo, sice mírně, za to skoro furt. Lidi, kteří přijížděli jen nevěřícně kroutili hlavami, o 5 kilometrů dál v Borovanech totiž svítilo slunce. A nejen tam, suché zprávy přicházely odevšad, jen u trocnovského památníku měly deštivý mraky mejdan. Pomalu se blížil start hudebního dění. A světe div se, krátce před rozhodující jednou hodinou se konečně utáhly kohouty a už nepadla snad ani kapka. Občas dokonce mrklo slunko. Nebyla to sice žádná havaj, ale na pohodový hraní i poslech to stačilo.

štěstí ve smůle třetí:
Během sobotního dopoledne jsme se s Elkou zašli podívat k ohništi. Mimo jiné jsme chtěli zjistit, v kolik to vlastně máme hrát. Elka uviděla Jirku Kršku (šéfa festivalu), a tak za ním skočila získat kýženou informaci. Jirka to z hlavy nevěděl, ale ukázal na vedle vylepený rozpis (taky jsme si ho mohli všimnout sami…). Chvíli na něj tak společně hleděli a …HN na něm nebylo. Jinak jsme ovšem na plakátech nechyběli, takže jsme určitě byli na správném festivalu :-) Nakonec bylo ale řešení jednoduché. Svou účast totiž muselo na poslední chvíli pro nemoc odříct Tempo di vlak. A tak jsme zabrali jeho místo. A musím říct, že to byl výborný čas. Měli jsme totiž hrát kolem osmé po Vojtovi Zíchovi s Druhou mízou a po nás měl jít na plac Vojta Kiďák Tomáško. Nakonec jsme si tedy v programu našli dobrý flek, ale kdyby dorazili Tempáci, byli bychom ještě raději, nám by určitě i horší místo stačilo.

Začátek koncertu jsme strávili obědem. Ten mě natolik zmohl, že jsem si ještě dal popoledního šlofíka :-) Když jsem se probral, ze vzdálenou pódia byl slyšet bluegrass. Než jsem si začal muziku víc uvědomovat, kapela končila. Další nastoupila skupina Epy De Mye. Musím říci, že mě jejich muzika zaujala, i když jsem je bohužel slyšel asi ze 300m vzdálenosti. Ani z blízka to prý ale nebylo rozhodně špatně. Někdy musím zajít na koncert.

V předtuše časového skluzu jsme po šesté hodině zašli na polévku a kafe. V klidu jsme seděli, ale najednou jsme z pódia uslyšeli starou setmtamáckou písničku a bylo nám jasné, že právě začal hrát Vojta Zícha. Dopili jsme, zaplatili a už jsme si to sypali k pódiu, abychom si ještě v klidu naladili a připravili se na naší čtyřicetiminutovku. Pro jistotu jsme ještě odlapili pořadatele a zase se uklidnili Druhá Míza se totiž prohodila s Křupany, a tak jsme si mohli v klidu jít poslechnou fajn muziku, kterou Vojta Zícha s Radkou Tomáškovou a Tomášem Berkou dělají. Bylo to asi nejlepší vystoupení dne a příjemně jsme se tak naladili i na náš koncert. Při Křupanech s legendárním banjistou Honozou Bicanem už jsme opět ladili v zákulisí.

Náš koncert začal nezvykle dlouhým zvučením. No zvučením, většinu času jsme čekali na linky do kytar. Nakonec se ale vše zvládlo a mohlo se začít. Dál už jsme si na zvukaře stěžovat nemohli, ba právě naopak (později jsme se dozvěděli, že zvučí v rádiu a tam přeci jen není takový kalup při nastavení jako ne festech 8-) ). Byla to pohoda. Tedy až do chvíle, kdy vypadl elektrický proud. Naštěstí se tak stalo na samém konci písně. Než se našel, uvedli jsme akusticky festivalovou premiéru písně Jeden den. Už už jsme uvažovali, že zahrajeme bez aparátu, když se rozsvítily kontrolky na bednách a mohlo se pokračovat na plno. Jo a ta premiéra se myslím docela povedla. Snad dostaneme i CD se záznamem vystoupení, tak jsme na to zvědaví. Celkový dojem jsme měli dobrý, diváci taky reagovali živě, a tak nebylo nač si ztěžovat. Jo a navrch jsme ještě dostali šest sponzorských Platanů :-)

Koncertní dění se pomalu chýlilo k závěru a my se přesunuli opět na lavice k ohništi. Kolem jedenácte se rozhořel oheň i jam. Moc pěkně jsme si zahráli. Bylo nás na to kolem deseti muzikantů. Byla zde také už zmiňovaná kapela Epy De Mye a i na jamu nám kápla do noty. Po třetí hodině ranní se mi začala neodbytně do hlavy vkrádat viděna blížícího se řízení motorového vozidla. Ještě jsem nějakou půlhodinku vzdoroval, ale nakonec jsem se vykradl při jedné pěkné lidovce od ohně a zamířil do spacáku.

Ráno byla obloha vymetená a slunce to pěkně rozpálilo. Zkrátka se člověku nechtělo věřit, že je neděle a musí domů. Škoda, že takhle nevyšla už sobota. Ale na co si to vlastně stěžuju, vždyť štěstí při nás stálo. Jihočeské zpívání se povedlo a bylo jedním z nejhezčích zážitků letošního festivalového léta. Tak zase příští rok, už se těšíme :-)

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)