10. 1. 2006

V Trojické s Marien i s překvapeními

Příprava před prvním koncertem roku 2006 byla podstatně větší, než je v HN obvyklé. Šlo vlastně o první pražský klubový koncert od letních prázdnin a tak jsme se ho rozhodli trochu ozvláštnit. Navíc roli hosta přijala pardubická kapela Marien, které to opravdu hraje a my samozřejmě chtěli, aby se na ní i na nás přišlo podívat co nejvíc diváků. Do "boje" jsme tedy vytáhli i nehudební zbraň - fotoaparát.

Už loni na jaře jsme při jednom koncertu doprovodili pár písní fotkami. Tohle spojení bylo celkem úspěšné, a tak jsme se rozhodli nějaký ten další fotoklip vyrobit nebo zopakovat. Na přelomu roku jste nás tedy mohli například vidět bloudit se svíčkou v garážích mého bydliště, nasedat na vagóny (stojící :-) ) a uléhat na lavice nádraží v Senohrabech nebo se zabydlovat ve vyřazeném motoráku v Uhříněvsi. O víkendu před koncertem jsme to pak sesadili dohromady a v úterý 10. ledna nastal samotný start koncertního roku 2006.

Přípravy proběhly bez problémů a nečekaných událostí. Obě kapely byly na místě dvě hodiny před koncertem, aparát fungoval, projektor taky, a tak nic nebránilo tomu, aby krátce po osmé zhasla světla a na pódium vyběhli Marien. Sice prý do listopadu nehráli a ani moc nezkoušeli (koneckonců podobně jako my), ale na pódiu to znát nebylo. Naopak byla vidět velká chuť do hraní a asi čtyřicet lidí v sále to také náležitě ocenilo. Mimo obvyklé písně došlo i na jedno překvápko, když se Marieni rozrostli ještě o jednu zpěvačku - Mirku Rosendorfovou. Tu jsme mohli před pár lety vídávat spolu s již neexistující skupinou Magison. A právě jednu píseň téhle kapely si vypůjčili Marien. Už jsem ji jednou slyšel v KC Zahrada jako instrumentálku, ale v Trojické byla i Mirka (původní interpretka), a tak jsme si ji zde mohli poslechnou v plné parádě. Byla to moc fajn vzpomínka, klidně by člověk vzpomínal takhle i častěji a nebo ještě lépe by bylo, aby nešlo jen o vzpomínání, ale o vzkříšení. Ale to už asi moc fantazíruji :-) Na konci vystoupení jsme dostali od kapely dokonce dáreček. Prý svým hostitelům rádi vozí z Pardubic perník ve tvaru, který nějak vyjadřuje jejich název. S HN se ale prý pěkně natrápili, ale nakonec to vyřešili výborně - kadibudkou (dokonce i s originál toaletním papírem), to je přeci jasné hluboké nedorozumění :-)

O přestávce jsem většinu času nastavoval notebook, který se jak na potvoru dvakrát restartoval. Naštěstí se napotřetí už umoudřil a posílal fotky na plátno tak, jak měl. Samotné vystoupení jsme si užili. Zvuk jsme měli na pódiu jak z vína a spolu s diváky jsme se nejvíce těšili na modré písničky. Tak nám jeden kamarád pojmenoval písně s fotoklipy, protože jsme je měli vyznačeny v programu modrou barvou. Čas utíkal jak voda, a tak jsme koncert ukončili v družné atmosféře druhým přídavkem s poslední modrou písní až krátce před jedenáctou. Snad to ale nikomu nevadilo.

Sbalili jsme všechno kolem a já spěchal na metro, abych se dostal ještě domů. Koncertní sezónu jsme myslím začali dobře, snad bude tak i pokračovat hned 19. ledna, kdy zavítáme do Brna na společný koncert s Falešnou kartou. To už ale bude jiný příběh…

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)