3. - 6. 7. 2009

Zahrada

Dostali jsme pozvání mimokrtkovské, konkrétně na novou scénu Terasa, recitál v nedělní odpoledne. Vyrazili jsme už v pátek po práci, tedy v podvečer. V sestavě Klokan ( řidič s nohou věčně na plynu ), Jepťák ( spolujezdec bez zájmu o mapu ), Elka ( zadní ležák, válící se a užívající všeho a ničeho ). Taky s námi jelo naše miminko, které se díky Donaldovi, pořadateli festivalu Jablonský medvídek, ukrutně rozrostlo. Předbíhala tomu domluva se Sekvojí, kteří taktéž vydali své nové CD a společně jsme vše zasnídali a pokřtili. Bylo to moc milé a děkujeme za společné muzicírování i člověčenství. Nejel s námi Škopy, basák, který tou dobou trávil dovolenou a z ní ihned odstartoval do Náměště, ovšem den a půl po nás, takže jsme „snídali“ bez něj. Trochu předbíhám, normálně by na příjezdu nebylo až tak moc zajímavého, kdyby....

Kdyby Klokana nepřipravil o hlasivky ohavný bacil. Zkouška zrušena v zájmu chystané snídaně na Zahradě ( bezvýznamná poznámka – snídalo se v sobotu v 9:00 ). Přijíždíme po lehkém bloudění ve 22:30hod. Vystupujeme z auta a trochu se dohadujeme, jestli udělat zkoušku hned nebo až ráno ( tedy cca v 7:00hod. ). Čtenáři, nediv se, minimálně jeden song jsme bez basy ještě nehráli a ostatní taky dlouho ne. Musíme zkoušet, jinak bychom už zahynuli:-) Strašně se nám nechtělo, bylo slyšet vábení z amfíku a v našich duších potkávání se s dalšími muzikanty. To je magnet. Podvolili jsme se „odpovědnosti“ a vyrazili opačným směrem, než se nám chtělo. Zkoušet. Našli jsme vhodné místo, Klokan šáhl do futrálu a řekl:“Vážení, je to v p...i“. Říkám: „Jak to víš?“Odpověď:“Takhle“. Z futrálu vytáhl nikoliv kytaru, ale jen její hlavu. Nepřežila cestu a stala se tak bezhlavým jezdcem. Její pocity chápu, občas taky nevím, kde mi hlava stojí, ale po pár hlubokých nádecích ji zas cítím, jak se na krku nevěřícně kroutí. Měla jsem v tu chvíli pocit, jako by mi uřízli ruku, nebo spíš, jako by ta hlava byla moje. Síla. Emoce. Hvězdy. Z amfíku nepřeslechnutelné volání. Co naděláš? Petr vzal Láďovu kytaru a dali jsme poprvé zkoušku ve třech a s jednou kytarou. Byla moc hezká, jiná a plná emocí a vědomí, že se nedáme i přes nepřízeň osudu. Tak to vidím já, Klokan byl na tom nejspíš hůř....

Pak už jsme mastili na Amfík. Za sebe mohu říct, že jsem si užila Hradišťan a zahojila v duši kapelové zranění. Ujistlila jsem se, že hlavu mám. Pak Bezefšeho na Kapličce. Spousta energie. Najednou bylo půl třetí ráno. „Pane Bože, v sedm vstávám!“. Pomalu se loudáme směr - spacáky...

Na ráno ( něco po 7:00hod. ) přes veškeré „utrpení“ ráda vzpomínám. Nikdo z nocležníků nemohl ani promluvit, vstávání fakt bolelo. Ne, že bychom hýřili, spíš se projevil celý týden a tělo není zvyklé takhle ráno vnímat svítání. Tedy ne v sobotu a po prvním zahradničení. Natož snídat a křtít CD. Když musíš, tak musíš. Vlastně ne, nemuseli jsme, chtěli jsme. Sekvoj připravila kyblíčky sádla, mísy cibule a chleba, moje babi zas dvě bábovky, linecký s marmeládou ( babičko, díky!!! ). Jepťák k tomu všemu zajistil pár půllitrů Chýnského ležáku. Na tu brzkou hodinu bylo zpívat komu. Fajnovost.

Než jsme vše sklidili, a odvezli ( ze snídaně jen drobečky:-), bylo poledne. Byl čas dohnat spánkový dluh. V parku pod lípou byl klid a mír, jen klíšťata se rozhodla vyhrát svou bitvu. Bylo to 1:0 a trvalo to něco přes hodinu.

Další snad netřeba popisovat. Zahradničili jsme, každý sám a všichni dohromady.

V neděli ráno jsme usoudili, že je čas se opláchnout a začít tu muziku brát fakt vážně:-) Vyrazili jsme do Senice, kde jsme měli zajištěno ubytování. Nikoliv kvůli postelím, ale kvůli sprše a zásuvce. Dorazil Škopy s kombem a baskytarou, blížil se náš nedělní recitál. Fakt jsme se umyli, vyvětrali pokoj, zazkoušeli a odjeli. Senici jsme ale projeli skrznaskrz. Rádi bloudíme:-)

Publikum na Terase ( i nás ) rozžhavilo nejen slunce, ale i Slávek Janoušek s Lubošem Vondrákem, kteří nám rozpálili pódium, že nezbylo, než poskakovat. Atmosféra byla. A pak zas potkávání, povídání, hraní, nakupování desek, šperků ( tuším, že jen já ) a radostnění.

Mám v hlavě pár věcí, které bych vám mohla prásknout, ale začneme postupně. Například nás velice překvapilo, jak je kapela Epy de Mye soutěživá. Že jsme na Zahradu přijeli s kytarou bez hlavy, to bych řekla, že jen tak někdo netrumfne. Omyl! Epy de Mye si ( zřejmě v rámci zachování vlastní důstojnosti ) klidně rozfláká zadní sklo a promáčkne kufr u auta. To jeden žasne. Doufám, že v tomto zvláštním trendu na Folkové růži nebudeme pokračovat. Nevím, kdo by za Hluboké nedorozumění byl ochoten položit další hlavu:-)

Poděkování patří Lukášovi Kazíkovi z Epy de Mye za půjčení kytary na snídaňový křest a obětavou účast, Dušanovi Vainerovi ze Šantré za zapůjčení nástroje pro vystoupení na Terase.

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)