|
5. – 8. 7. 2007 |
Budyňský poutník, Muzika a Prázdniny v Telči I |
 |
Po dvou letech jsme již potřetí zavítali do Budyně nad Ohří na nádvoří zámku, kde se odehrává příjemný festival, jak už víme z let minulých. Vlastně jsme Budyní spíše proletěli. Sešli se, zaskoušeli, odehráli a odjeli. To všechno proto, že jsme měli ještě namířeno na Muziku, kde byla přítomna většina spřátelených kapel i známých. Ale zpět k Budyňskému poutníku. Letos jsme se na startovní listině ocitli až kolem čtvrté odpoledne, což slibovalo, že si zahrajeme před již rozehřátým publikem. Škopy s sebou přivezl i malého Pavlíka, který krátké a rychlé zkoušce v šatně přihlížel s němým údivem, který odzbrojoval. Trošku jsme nevěděli, co si s ním počít při vystoupení, ale Pavlík se ukázal jako gentleman a celé vystoupení spokojeně seděl na schodech pod pódiem. Letos máme nějakou smůlu na zkrácená vystoupení. Tentokrát byla na vině nefunkční linka ke kytaře. Bohužel jsme se až po nějaké chvíli dočkali krajního řešení, kterou byl nástrojový mikrofon pro Láďovu kytaru. Diváci byli ale trpěliví a my se jim snažili čekání vynahradit ze všech sil. Ovšem sólovou kytaru jsme si na pódiu moc neužili a vystoupení museli kvůli zdržení zkrátit. Kytaru jsme pak pro jistotu ještě vyzkoušeli, potvrdili si, že chyba bylo v lince a kolapsu na dalším hraní se teoreticky bát nemusíme...
Pak už jsme nasedli do aut a vydali se na cestu. Škopy za rodinnými radostmi a my za těmi hudebními. Do Hrádku jsme dorazili až po osmé večerní a netrvalo dlouho a už jsme s ostatními ruinovali stánek s míchanými nápoji. Kdo byl nakonec zruinován, nechť zůstane nevysloveno:-) Sejšn u brány se konal v obvyklé kvalitě a byla to pohoda. Slunce nás ráno marně mezi hustými smrky hledalo v mechu....
Protože jsem slíbila, že do Jihlavy přijedeme co nejdřív, nelenili jsme a vydali se na cestu, protože přesnou informaci o čase hraní jsme neměli. Trošku nás překvapilo, že v Jihlavě nebylo kloudné značení k místu konání festivalu, což nám, nováčkům, připravilo pernou chvilku bloudění. Poslední pozitivní dojem, který mě čekal, bylo prostředí, ve kterém se Porta odehrává. Tuto skutečnost ale shazovala hrstka diváků v obrovském hledišti. Zjistili jsme dle rozpisu na dveřích štábu, že náš soutěžní blok je naplánován až na 21:45, takže jsme měli fůru času na aklimatizaci. Ta fůra se nakonec podstatně zvětšila. Na pódium jsme nastoupili až někdy kolem jedenácté. Cožpak to, časový skluz na festivalu není věc až tak vzácná. Nevím, zda se pitvat se všemi detaily, které nás nějakým způsobem rozhodili, rozesmutnili nebo trochu naštvali. O Portě se teď mluví na všech frontách a já bych jen opakovala dávno vyřčené. K našemu samotnému vystoupení ( za 20 let už si to třeba pamatovat nebudeme:-) bych řekla jen to, že se nám nijak zvlášť nevyvedlo. Na moderátora mě mrzelo ( no, spíš štvalo ), že mu bylo úplně jedno, zda jsme na pódiu nachystaní nebo ne, nemluvě o tom, že jsme měli k dispozici kratší čas, protože vedlejší pódium zabral Franta Nedvěd a my se tak nemohli chystat během soutěžního bloku předchozí kapely, jako tomu bylo do té chvíle. Já vím, že zpoždění bylo už velké, ale měla jsem za to, že Porta tu je pro mladé kapely. Nechali jsme se asi zbytečně vykolejit, pořádně se nedozvučili, ale zas tak průšvihový pocit jsme z toho neměli ( ten v nás vzbudila až porota:-). To nic nemění ale na tom, že dojem z Porty byl smutnější, než jsme očekávali a s hraním jako takovým ani nesouvisel. Je pár festivalů, které fungují jakýmsi samospádem a někdy je honička zjistit, kdy má člověk hrát a občas se dočká různých překvapení, ano, ale tyhle festivaly se nehonosí názvem Porta. Na Portě jako takové jsem nebyla nikdy, jsem odkázána na vzpomínky ostatních, ale pamatuji si z dětství, jak se moji rodiče vraceli z Lochotína vždy takoví jiní – hezky jiní. A teď?
Sobotní recitál byl v příjemném prostředí ZOO, hráli jsme jako první od jedné odpoledne ( takže asi fungoval původní rozpis, ač to nikdo nevěděl přesně ). Lavičky byly zaplněny a lidi poslouchali, takže jsme si trochu spravili chuť. Nicméně nám už nic nemohlo zabránit v tom, aby jsme raději absolvovali dvouhodinovou jízdu autem zpět na Zahradu. Nikdo z kapel totiž na Portě nezůstal a ani my neměli nejmenší chuť. Na Zahradě jsme s Epy de myí oslavili Krtečka, vychutnali skvělý koncert Druhé trávy a následně Hradišťanu, pak rozpoutali sejšn, který končil nad ránem:-)
Co dodat? Víme, že se Porty za těchto okolností účastnit již nechceme a radost nám to nedělá. Třeba se letos dotkla toho nejhlubšího dna a najde síly k odrazu.... chtěla bych potkat někoho, kdo tomu ještě ze srdce věří.
Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)