Letos na podzim jsme si v pražských klubech prakticky vůbec nezahráli. Jednak byla zrušená Muzika, za druhé jsme objížděli mimopražské štace a navíc jsme se snažili nahrát pár písniček na demonahrávku. A tak se jediný pražský koncert odehrál 19. prosince v Balbínově poetické hospůdce. A nebyl to koncert ledajaký. Ušili jsme si na sebe pěkný bič, ale to se dočtete dále.
Odpoledne začalo nenápadně. U práce jsem do Olouše nalodil Moniku (naší diváckou mluvčí) a o kilometr dál u Libeňského nádraží Elku. Společně jsme dorazili ke mně do Nuslí, kde nastalo schraňování a stěhování všeho potřebného pro večerní vystoupení. Byli jsme šikovní a nic jsme nezapomněli. Jen já zapomněl nějakou drobnost a při návratu do bytu jsem přišel na to, že jsem zapomněl i některé důležité texty. Nakonec jsme ale opravdu měli vše.
Proplétat se z Nuslí do Balbínky (vzduchem max. 3km) bylo mohutným zážitkem. Po 20 minutách popojíždění jsme se dostali až do Italské ulice a já se těšil, že už jen dvakrát odbočím vlevo a parkuju. No jo, jenže ta první odbočka nebyla povolená a policie ten den chtěla vydělávat. Stálo mě to 400 Kč a to jsem dopadl ještě dobře, protože Olouš stále ještě čeká na technickou…. Mimochodem na můj dotaz mi ani policista nedokázal říci, jak bych se z mého směru jednoduše do mé vytoužené ulice dostal, aniž bych porušil předpisy…
Nakonec jsme do Balbínky vpadli právě v šest. Právě dorazil i Škopy. Jepťák s Lenkou zrovna stavěli aparát, takže jsme byli všichni. Nejvíce práce nám dalo vměstnat se v plném počtu na pódium. Po asi 30minutovém přesouvání mikrofonových stojanů a testování kytarových rozmachů, abychom zjistili jak se budeme mlátit, se nám podařilo najít jakous takous stabilní pozici. Mizitím také dorazil Pája Lišák Jindrák, se kterým jsme také chtěli zahrát pár písniček. Ovšem vsedě. Začali jsme tedy trénovat rychlý přesun mikrofonů k zemi shánět židle. Lišákovu tvorbu jsme totiž označili z hodnou židlového provedení. I to se nám asi čtvrt hodiny před osmou podařilo, a tak jsme se ještě v klidu stihli přivítat s příchozími kamarády a připravit kapaliny na pódium.
Z příchozích měla největší šok Eliška. Monika totiž zorganizovala tajně do Balbínky sraz třídy, do které společně s Elkou chodívali. Tento bohulibý záměr se bohužel trochu zvrátil, protože si toho všichni spolužáci měli tolik co říct, že naše produkce chvílemi poněkud zanikala.
Samotný koncert jsme odstartovali čtyřmi zaběhlými písničkami, po kterých následoval blok osmi novinek nebo předělávek. V duchu zkratky Hlubokého nedorozumění (HN) jsme tuto část nazvali Horké novinky, ale byli jsme připraveni to operativně změnit na Hrozné Neštěstí. Výsledek nebyl samozřejmě úplně nejlepší, ale přiznám se, že jsme to čekali spíš horší, takže snad pár písniček bude dobrým příslibem do budoucna. Bohužel právě v této části dosahoval hluk v sále maxima.
Zklidnění naštěstí přišlo ve chvíli, kdy na pódium vstupoval Lišák (jeho písničky potřebují opravdu klidnější atmosféru) a my zežidlovatěli. Naopak do publika si odešel odpočinout Škopy a já poprvé veřejně chytl do ruky baskytaru. Inu zahráli jsme si pěkně. Drobných chybek jak máku, ale písničky jsme udrželi pohromadě a reakce byly veskrze příznivé. Tuto část jsme nazvali Heřmánkový Nášup, neboť zbrusu nové sdružení na pódiu vystoupilo ten večer pod jménem Heřmánek. O jeho původu snad jindy….
A byla přestávka. My si oddechli, protože žádné další překvápko už jsme na sebe ani na přítomné nechystali. Ve druhé části koncertu jsme odehráli svůj standardní repertoár. Přídavek se pak už nesl v rámci hesla Hurá Napivo. Celkem jsme odehráli asi 26 písní, což je rozhodně náš i můj osobní rekord.
Stejně jsme toho ještě neměli dost. Po té, co jsem přeparkoval svého Olouše (neboť stál v zákazu zastavení a já nechtěl opět sponzorovat policii ČR), jsme v Balbínce otevřeli ještě menší hudební jam. Zahráli jsme si pěkně. I obsluha byla vstřícná a vypakovala nás až ve dvě ráno. Během mrazivé cesty do Nuslí jsme stihli ještě zakoupit a sníst bagetu, abychom kolem třetí upadli k zaslouženému odpočinku.
Byl za námi pěkný závěr letošního koncertování a vůbec hraní. Úplného epilogu si samozřejmě užijeme v Silvestrovských dnech, kdy jedeme na Vánoční Telč a za kamarády k Jablonci. Tak tedy šťastné a veselé a šťastný a veselý…..
Stalo se 19. 12. 2002 za přítomnosti HN, Lišáka, Moniky a dalších lidí
