28. - 30. 5. 2004

Zmedvídkovaní

A je to tady. Konečně víkend bez deště. A zrovna v něm se naše HN vypravilo do Jablonného nad Orlicí na festival Jablonský medvídek. Na celou akci jsme byli opravdu natěšení. Jednak jsme zde hráli už loni a vzpomínky byly více než dobré. Navíc se jednalo o první letošní festival, který bychom si troufli zařadit do kolonky "letní". Dubnové Paracountry bylo přeci jen ještě moc časné.

V pátek jsme hned na startu nabrali obvyklé půlhodinové zpoždění a všechno tak nasvědčovalo tomu, že vše začíná opět zapadat do obvyklých festivalových kolejí. Z Prahy vyrazily nezávisle na sobě dvě posádky. Jednu tvořil Škopy s Vendy a malou Haničkou. No a my zbylí čtyři se vezli v mé nové starší Felicii Fífě. Tím čtvrtým do party byl byl Tony - jinak manažer spřátelené kapely Lístek.

Už cestou jsme získali pocit, že k nám byl nasazen tak trochu jako záškodník, jelikož se vehementně snažil do ostatních vpravit láhev jablíček. Tu sice původně vytáhla Elka, ale Tonyho pak ta flaška furt nějak dloubala do žeber a dávala tak prý najevo, že je moc plná. Nakonec byl Tony úspěšný a v Pardubicích jsme se s jablíčky definitivně rozloučili. Jako řidič pozorující vše se smutným odstupem musím ovšem konstatovat, že to žádné vážné následky na ostatních nezanechalo a tak se Tonymu záškodnický pokus nevydařil. Naopak jsme se tam ovšem u jedné pumpy setkali se škopí posádkou a dál už pokračovali v tandemu.

Dojezd do Jablonného nastal kolem půl jedenácté, na pódiu právě končila své vystoupení pardubická Pouta. Tony se šel pozdravit se svými "svěřenci" a my se šli ubytovat. Pořadatelé nám přichystali fajn chatku, kterou jsme už dobře znali od loňska. Musíme se přiznat, že jsme se pokusili zcela neskromně získat ještě druhou ubytovací jednotku pro Pavlovu rodinu. Přeci jen má malá Hanička trochu jiný denní režim, který jsme jí nechtěli rušit (a vlastně i naopak 8-) ). Nakonec jsme opravdu dvě chatky obsadili. Díky pořadatelům. A když už tu o nich mluvíme, nedá mi to, abych se o zázemí festivalu nezmínil. V zákulisí byl totiž pro vystupující přichystán stánek s obloženými chleby, gulášem a pitím. A tak jsme neměli problém utišit hlad i žízeň. Harmonogram jednotlivých vystoupení v pátek i v sobotu držel s realitou krok a i samotné pódium bylo na regionální festival dost prostorné a dobře ozvučené. Zkrátka pohoda po všech stránkách. Diváků bylo v areálu koupaliště, kde se vše odehrávalo poměrně dost (oba dny tak do 300 lidí), i když vzhledem k obsazení a celkové úrovni by si festival zasloužil i větší návštěvnost.

Vraťme se ale k HN. Když jsme se ubytovali a vrátili se, hrál už na pódiu večer uzavírající Fleret. Ten jsme si ovšem užili nedávno na Konopišti, a tak jsme se brzy začli stahovat k ohni, který už hořel kousek za hledištěm. Zapomněl jsem uvést, že celý víkend sice byl slunečný, ale poměrně chladný a v noci snad až moc. A tak se oheň hodil. Škopy přitáhl kombo a baskytaru. S banjem se objevil Alva z Lístku a sotva skončil koncert, rozjel se u ohně jam. Byla to taková pěkná tečka za pátečním večerem. Ale v sobotu nás čekalo vystoupení, a tak jsme se postupně kolem třetí odsunuli do spacáků.

Ráno jsem letos snad poprvé oblékl kraťasy a vyrazil z chatky ven. Trochu jsem to s tím optimismem přehnal. Chladný vítr o létu prý ještě neslyšel, a tak mě donutil si vzít na triko alespoň mikinu. Před obědem jsme si udělali krátký výlet kolem Tiché Orlice a po obědě zkoušku. Zatím se na pódiu rozběhl opět koncert a z beden zněly staré osvědčené fláky od Mišíka, ASPM a dalších kapel, to vše v podání ústeckoorlické Těžké doby. Na můj vkus mi to ale všechno vyznívalo až moc smutně a pesimisticky. Následovala kapela Kapky z Červené vody. Ta se od loňska dost zlepšila. Jejich folk mi trochu připomínal ranná Poupata. Ale mohu se mýlit, přeci jen už jsme se chystali v zákulisí my.

Na první letní hraní jsme byly hodně natěšení. Až jsme z tu energii trochu přehnali a většinu písní odehráli trochu rychleji než obvykle. Publikum nás ale vzalo a vyžádalo si i přídavek, takže jsme byli docela spokojeni. Na pódiu nás vystřídal Věra Martinová se svou kapelou. Bohužel zde představilo spíš svou country tvář a já mám raději tu folkovou, ale do obecného vkusu se určitě trefila a diváci se dobře bavili. Následující Lístek zahrál také velmi dobře. Od loňské Jizerské noty, kdy jsem je viděl hrát naposledy, se zvedl podíl zpěvu Sylvy Čekalové a je to dobře. Její už tak dobrý pěvecký projev se ještě zlepšil a zněl mi příjemně a lehce.

Tomáše Kočka s Orchestrem jsem příliš neviděl, protože jsem se vrátil do publika až se začátkem vystoupení Pavlíny Jíšové s CS Bandem. Nabylo co vytknout, nebylo co výrazně pochválit. Prostě je to dobrá muzika a výborní muzikanti. Žádné překvápko se nekonalo. Pavlína zazpívala především své nejhitovější písně. Vlastně jedno překvapení bylo. Po asi deseti písních vystřídal Pavlínu na pódiu američan Brent Moyer a pěkně si s ostatními muzikanty zajamoval. Na závěr se přidala ještě k pár písním Pavlína a už tu zase byl hořící oheň a muzika kolem.

Já jako poslušný řidič zalezl do hajan už chvíli po třetí. Elka se necítila úplně ve své kůži, a tak ulehla ještě o chvilku dřív. Škopy s Láďou udělali ovšem koalici s Lístkovci Alvou a Tonym a probděli nocí až do rána, kdy zakončili dlouhý den koupelí v bazénu. Historkami z oné noci nás pak všichni čtyři bavili celé nedělní dopoledne. Ale je toho moc, takže sem by se to nevešlo 8-)

V neděli už byl opravdu skoro letní hic. Užili jsme si v autech cestou domů do sytosti. To si ale nestěžujeme. Naopak doufáme, že příští víkend se na nás Slunce na Dni kozla a na Slunovratu zase usměje. Jablonský medvídek nás po všech stránkách potěšil, tak si snad tu pohodu přeneseme i na další festivaly :-)

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)