Porta středních Čech

6. 3. 2004

Jaro by mělo pomalu začít klepat na dveře. V kapele se toto období projevuje nejen stupňujícím se neklidem a neustálým plánováním příštích týdnů, ale také omíláním tří zvolených písniček. S metronomem, bez metronomu, s nástroji, bez nástrojů, prostě na všechny možné způsoby. Ruku v ruce s jarem jdou totiž i soutěže. A tak se pod ozvěnou jejich kroků třese celé Hluboké nedorozumění:-) První výjezd za hraním ( ačkoliv jen tří písniček ) byl opravdu akční.

V sobotu ráno jsem Láďu a Škopyho vyháněla z pod dek kokrháním ( kokrhal samozřejmě můj mobilní telefon:-)). Díky podobným nenápadně působícím opatřením jsme do Nižboru u Berouna přijeli v čase, jenž se shodoval s údaji, které jsem poskytla pořadatelům. Začalo to tedy nadějně:-) Po obhlédnutí sálku, který svou stavbou sliboval problémy s akustikou, jsme se šli nazvučit. Trvalo to, ale jakž takž se to podařilo. Chvilku jsme polemizovali nad situací, která nás čeká a pak jsme se raději odebrali do restaurace, abychom se naobědvali. A pak to začalo.

Když se nám zdálo, že už sedíme bez povšimnutí příliš dlouho, odskočil Klokan obětavě pro jídelní lístek. Ihned jsme ocenili skutečnost, že pořadatelé pro pořádání středočeského předkola Porty zvolili podnik, kde ceny zohledňují počet mincí ve šrajtofli muzikanta. Po zjevení číšníka jsme si tedy objednali a hřáli se ve slunci, které se dralo oknem na náš stůl. Netrvalo dlouho a číšník se objevil s kasírkou se slovy, že by rád, aby jsme zaplatili předem, protože nestíhají. Udiveně jsme pohlédli k vedlejšímu stolu, kde seděl Freegrass, zjevně už po jídle a chystal se rozehrát před soutěží, ostatní stoly zely prázdnotou. K uhrazení neviděného, necítěného a neochutnaného jsem se odhodlala první já. Při vyřčení částky 124,- Kč za řízek a pivo jsem ztuhla. Zmateně ze mě vypadlo pár zvuků odporu a Jepťák, kterého čekala ta samá suma, mě přehlušil svým vlastním zděšením. Nakonec vyšlo najevo, že v jídelním lístku se nachází i menu, které platilo loni v létě ( lze předpokládat, že už tam zůstane do léta letošního:-). Zrušili jsme tedy objednávku a požádali znovu o možnost objednání. Číšník záhy přiběhl se slovy, že kuchař už frituje jak o život, takže nám zmenšením kuřecích řízků udělají, co jsme si objednali. Mezitím už začal hrát Freegrass a my si vychutnávali jejich vážně pěknou muziku. Při placení původně objednaného došlo k dalšímu nedorozumění, kdy jsem díky špatné artikulaci číšníka nechala tomu podivnému podniku o deset korun vyšší dýžko a Jepťák pak, díky zmatenosti téhož, dokonce o patnáct. To už jsme ale nechali plavat a vyrazili zpět do sálu, kde se mělo losovat.

Klokan rázně odmítl vzít na sebe odpovědnost "ruky šmátralky", neb pokaždé vytáhne číslo s velmi nízkou hodnotou. A patřit mezi zahajující se nám ( kvůli zvuku ) opravdu nechtělo. Nekompromisně jsem byla vybrána já. Před losováním bylo vytaženo z klobouku číslo 1 a číslo 2. Jedničku si přál Freegras, protože banjistu čekalo ještě večer vystoupení s Pouty a po dvojce zatoužilo K nezaplacení, bez udání důvodu a za souhlasu všech zástupců skupin. Významně jsem mrkla na kluky, kteří přešlapovali opodál, že jednička a dvojka to nebude. Snad bych mohla ještě zmínit, že poslední číslo 14 si pro změnu rezervovala kapela Tři dny na břiše, která pak měla večer po předkole hrát závěrečný samostatný koncert. Toto číslo však nikdo z klobouku nevytáhl, takže se to nakonec podařilo mně. Při druhém pokusu už jsem hledala vhodný papírek tak dlouho až jsem vytáhla číslo 3. Kluci padli do mdlob:-D

Protože nebyl nikde prostor pro rozehrání, zabydleli jsme se u vchodových dveří, aby jsme se rozezpívali a přehráli soutěžní písničky (pozn. Klokan: Lidé, kteří mířili do restaurace se dívali na náš "uvítací výbor" dost překvapeně 8-) ). Po té jsme vyrazili na poznávací obchůzku Nižboru ( přes most a zpět:-).