6. - 8. 6. 2003

O Slunovratu málem bez návratu

Toho pátečního rána, po vydařeném koncertu i jamu v Trojické, jsem zcela logicky vyspávala, Láďa zcela nelogicky odešel trávit ráno do práce a Petr jako obvykle nemohl dospat (pozn. Klokan: Jo nemohl dospat… Jistá sousedka, která bydlí o tři patra níž, se pustila do hubování svých dvou ratolestí s takovou vervou, že mě to po sedmé probudilo a už nedalo usnout. Chudáci děti, chudák já… ), a tak s ostatními probíral možné i nemožné ve vedlejší místnosti. V tom jsme pokračovali, i když jsem se vzbudila a Láďa se vrátil, až do oběda.

Hlad nás vyhnal nakoupit potřebné suroviny k přípravě oblíbených špaget. Navařili jsme toho kotel, půlku spořádali a pak místo plánovaného odjezdu usnuli jak nemluvňata :-)

Až pozdě odpoledne jsme zamířili směrem na Pardubice. Ovšem areálu koupaliště, kde se Slunovrat konal, jsme se vyhnuli a pokračovali o pár kilometrů dál na chalupu Klokanových rodičů. Chtěli jsme se na sobotu pořádně vyspat a hlavně nám šlo o pořádnou zkoušku. Na místo jsme dorazili po sedmé večerní a Škopy slabou hodinku po nás ( on ten den jediný neměl dovolenou a tak vyrážel až po práci ). Po večeři jsme se pustili do zkoušení a vymejšlení různých strategií pátečního zahájení Slunovratu. Po desáté už se nám únavou motaly prsty, struny i hlasy, tak jsme se odlehčili několika oblíbenými písničkami a po jedenácté upadli do spacáků:-)

Budík mi zazvonil u hlavy v 7:59 h. až se mi srdce rozbušilo. Nevím, jestli leknutím ze zvonění nebo leknutím z uvědomění, že už je to tady:-) Chtěla jsem kluky pozlobit a vytáhnout je z postelí stylem á la Škopy, který vždycky vlítne do místnosti, kde se nacházíme a nějakou brutální písní nám zvedne adrenalin v krvi. Jenže ze mě vypadlo spíš zakrákání než hlas, tak jsem to vzdala a počala se věnovat přípravám a balení:-) (Já jsem vyhlédl ze dveří, právě když se Elka s kytarou nadechovala ke svému rannímu "křiku". Byl to přinejmenším podivný pohled na rozespalou, rozcuchanou, ale především odhodlanou osobu s kytarou u pasu. Zkrátka každé ráno mi toho víkendu připravilo šok…). Slunce pálilo už v těch ranních hodinách, ptačí zpěv ševelil ztichlou vesnicí a dodával tak času nádech přítomnosti.

Po snídani a zabalení jsme se vrhli na závěrečné přehrání a změření bloku vybraných písniček. V propozicích totiž byl uveden hrubý čas 20ti minut, a tak jsme chtěli využít každou chvilku, ale přitom zbytečně nepřetahovat. Podařilo se nám zahrát bez chyb, takže jsme celkem spokojeně naložili věci a s mírným zpožděním uháněli zpět do Pardubic.

Na místě jsme měli být nejpozději v půl dvanácté, takže jsme už v 11:15 hodin registrovali vozidla u vstupní brány. Láďa se ještě vracel na nádraží pro Janu, což mě trochu znervóznělo, protože už po nás byla sháňka a Láďa měl nástroje v autě.

Nahlásili jsme se u hlavní scény, kde nám bylo sděleno, že budeme hrát čtyři písničky. Trochu nás to zaskočilo, protože jsme si připravili většinu takových, které pěkně odsýpají. Upravili jsme tedy "pečlivě promyšlenou dramaturgii" vystoupení a rozhodnutí šli zapít jedním pivem. Přivítali jsme se s pořadateli a Jupp se nás jen tak mezi řečí zeptal, zda bychom nevztyčili Vlajku. V první chvíli jsme byli trochu zaskočeni, protože tahle písnička nepatří zrovna do našeho obvyklého repertoáru (...a zcela jistě jsme s ní nikdy nezahajovali festival…). Nakonec jsme se ale dohodli i s dalšími kapelami, že sestavíme Vlajkovou loď. Spolu s Falešnou kartou a Lístkem jsme se tedy pustili na parkovišti do letmého zkoušení a brzy zjistili, že to půjde bez problémů:-) (Jediný rozpor byl v místě, kde půlka kytaristů hrála Gdur a druhá polovička Ddur. Nakonec se prosadili Déčkaři se svým akordem. Na pódiu jim to pak ale Géčkaři nedali a automaticky zvolili svůj obvyklý postup ;-) ) Zatímco já zoufale hledala záchod:-), všichni pokračovali ještě ve zpívání jen tak pro radost. Než jsme se nadáli přišla chvilka k našemu nazvučení. To proběhlo hladce.

Pak už to mi to připadalo, jako bych opustila svou tělesnou schránku a pozorovala dění spíš odněkud z výšky:-) Na forbíně jsme akustickým sborem odpěli Vlajku před povstalými diváky a pak už HN na pódiu osiřelo. Vlastně ještě ne. Dobrou půdu pod nohama nám připravili spíkři festivalu. Honza Dobiáš a Radek Havel. Vlastně jsme v onu chvíli stihli strašně věcí. Klokan odběhl pod pódium předat Sunny náš fotoaparát, aby jsme měli nezvratitelný hmatatelný důkaz. Když se vrátil byl akorát čas zapojit nástroj a začít. Jenže kapodastr, ten pro muzikanta naprosto nedůležitý předmět 8-), nebyl na svém obvyklém místě. Na hlavě Klokanovi kytary. Naštěstí jsem ho hned objevila v zákulisí na stole. Ani nevím, jak ty chvíle prožíval Škopy s Láďou, protože mě dokonale zaměstnal Klokan:-)) (Ani sám nevím, jak se to mohlo stát :-o. Ten foťák byla moje zapomnětlivost, ale kapodastr hlavu mého Furcha snad ještě nikdy pod mým velením neopustil… až tentokrát, ještě že máme Elku… ;-)) Kupodivu jsme to všechno stihli do chvíle, než se ozvalo: "Hluboké nedorozumění" a první nesmělý potlesk diváků. Opilecká můra, Opuštěný král, Pro další den a na závěr naše oblíbená Fanbérie. Pěkný zvuk, vedro, příjemné obecenstvo a poměrně dobrý pocit z právě odzpívaného. Nečekaně došlo i na přídavek. Samou radostí jsme písničku Mandarín, pomeranč a ti druzí trošku uspíšili, ale dalo se to:-) Pak už jen úklona a odchod po schůdkách za pódium. Duše se vrátila do těla a tep se zvolna uklidňoval:-)

Všemu ještě ale konec nebyl. Vzápětí ke mně přistoupila milá paní a přestavila se slovy: "Dobrý den, já jsem z Country rádia". Trošku mi vyrazila dech a hlavou mi prolétlo: "Sakra, to je ale fofr". Nakonec se však ukázalo, že paní sbírá rozhovory do Psychologické poradny:-)) Ehm, prostě ji zaujal náš název. Myslím, že jsme jí ale moc radost neudělali, protože z našeho povídání spíš vyplynulo to, že jsme jak parta Rychlých šípů, než adepti pro poradnu ( nutno podotknout, že zatím:-)).

Pak už jsme si opravdu jen užívali. S Falešnou kartou jsme oslavili společné zpívání, koupali se, došli na pořádný oběd, toulali se po areálu. Prostě pohoda. Z toho vyplývá, že jsem mnoho kapel neslyšela. Vychutnala jsem si jen pár svých oblíbenců. Závěr patřil Žalmanovi a to už jsem viděla kluky, jak nesou kytary z aut. Přemístili jsme se tedy na "zahrádku" k malé scéně a se zmiňovanou Falešnou kartou a dalšími jamovali do ranních hodin. Čas uplynul jako voda, jako vítr, který v tu horkou sobotu nepohnul ani lístečkem.

(Dovol Elko ještě jednu drobnou poznámku k ránu... Do 8:30 totiž mělo být prostranství, kde stálo auto, v němž jsme chtěli oba spát, vyklizeno. A jak jsem si to po páté šinul do hajan, napadlo mě vyjet z areálu rovnou, abych nebyl za chvíli buzen. Došel jsem tedy k hlavní bráně a na ní našel... ..zámek. Výjezd se tedy zatím nekonal. V devět nás budil Jepťák, že opravdu prý musíme odjet. Nakonec to takový problém nebyl. Vytáhl jsem nohy ze spacáku (jinak mi přišlo zbytečné z něj vylézat, stejně jako rovnat sedačku), nastartoval a vyjel ven. Na bráně se zjevu dvou rozcuchanců ve spacácích jedoucích bez opěry zad trošku sice divili, ale nám to nevadilo. S hromovým "ahóóój" jsme opustili areál a okamžitě uhli doleva na parkoviště. Tam jsme se skáceli vzad a svět opět zmizel....)

O cestě domů bych se ani nezmiňovala nebýt toho, že jsem poprvé spatřila silnici skončit v polích:-) Spojení od Kolína mám opravdu mizerné, tak se kluci rozhodli, že mě hodí domů ( však se za nimi také něco najezdím:-) ). Byla jsem velmi ráda, protože mi co chvíli padala víčka a vedro bylo úmorné. Co ale čert nechtěl, směrem na Čáslav byly dvě objížďky. Ta první vedla přes vísku, která se jmenovala Bumbálka ( nebo tak nějak podobně sympaticky:-)). Kluci prohlásili: "Sledujte, jak tady ta silnice skončí". Já na to, že je to nesmysl. Silnice přeci nemůže jen tak zmizet. A ono jo. Najednou jako když utne, proměnila se v nefalšovanou polní cestu:-)) (Na tu jsme Karla (náš vůz) nepustili. Měl na to nízký podvozek a navíc ta polňačka vypadala, jako že taky brzy skončí…Nakonec jsme se z toho kraje vymotali, ale obzvláště v tom vedru jsem měl pocit, že tu snad už zůstaneme. Navíc jsme pár kilometrů po šťastném návratu na hlavní silnici potkali další objížďku. Ta už naštěstí nevyústila ve vlastivědný výlet a jen nás trochu poškádlila…)

To už bylo ale opravdu to poslední, co nás ten víkend potkalo. Ve Zruči jsme si dali zmrzlinu, kluci trošku hlaholem poškádlili naše přezvědavé sousedky a tím se Slunovrat uzavřel. Klokan v předchozí reportáži psal, že se pro něj tak trochu uzavíral běhen Trojické a Slunovratu kruh. Musím říct, že i mým prvním festivalem byly Svojšice, které mě nastartovali směrem k dalším a dalším koncertům a festivalům. Tak díky mami, že jsi mě tam tenkrát vzala.....:-)

Teď už hurá na páteční téměř noční hraní na bluegrassovém festivalu v Řevničově (Řenčovská pila) a sobotní ranní semifinále Trampské Porty v Ústí nad Labem...

----

Toto vše se odehrávalo 6. - 8. 6. 2003 především za účasti HN, Falešné karty, Jany, Vii, Sunny, Báry, Školníka, Džexny a spusty dalších

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)