5. - 6. 6. 2004

Přes Kozla na Slunovrat

Potěšila nás a překvapila naše nominace na Slunovrat již po druhé za sebou. Ale rozhodně jsme se na to těšili, protože to bylo a je hraní příjemné. Diváci jezdí na Slunovrat opravdu za muzikou, alespoň tak se to dá odtušit z reakce publika.

To ale trošku předbíhám, protože před samotným Slunovratem nás čekal ještě výlet do Popovic. To ovšem znamenalo, že jsme si museli odpustit páteční jam na Slunovratu, který, jak jsme se dozvěděli později, stál za to. Na Dni Kozla jsme totiž zahajovali Malou scénu už v devět hodin a očekáváni jsme byli kolem půl osmý. To znamenalo pátek večer zalézt brzy do peřin.

Za zesilujícího poprchávání mě kluci vyzvedli ráno ve čtvrt na osm a před osmou jsme přijeli do Popovic doprovázeni pořádným lijákem. Na poměrně malinkaté pódium crčela voda ze všech stran. Stáli jsme pod střechou a pohled na zataženou oblohu nevypadal vůbec růžově. Před devátou jsme se začali zvučit a mezitím nás pořadatelé oddělili ještě od téměř prázdného hlediště plachtou, kterou se snažili zamezit kapání vody do odposlechů. Když plachtu odhrnuli, zaznamenali jsme pár lidí postávajících nebo posedávajících ve velkém stanu naproti pódiu. Přestávalo pršet.

Podle pokynů jsme si přichystali repertoár nejen z našich písniček, jak je obvyklé, ale i nějaké převzaté kousky. Ačkoliv jamujeme hodně často, přesto si tento neočekávaný dramaturgický počin vyžádal několik zkoušek navíc. Přeci jen, sejšnování bývá spíš živé než přesné a aparát prozradí spoustu věcí, které se ve hromadném sboru ztratí. Do stále se zaplňujícího se hlediště zazněla např. Obluda, Přijela jsem v Cadillacu, Hej šup námořníci nebo Já s Tebou žít nebudu. Když jsme dohráli, svítilo sluníčko a celý prostor před pódiem byl téměř zaplněn. S pocitem, že jsme se svého úkolu snad zhostili dobře, jsme na pódium pustili Lístek. Při jejich prvních písničkách jsme už nasedali do auta a mířili směr Pardubice.

Sice jsme měli v plánu stihnout před Slunovratem ještě oběd, ale nějak jsme neodhadli čas a do Pardubic dorazili přesně v jednu. Nic netušící Falešná karta nás tak přivítala Vlajkou:-)

Usoudili jsme, že jsme rozehraní až až a přeci jen vyrazili na něco malého k jídlu, protože naše slunovratské vystoupení se blížilo. Po přivítání se všemi, které jsme stihli potkat jsme zamířili do zákulisí. Oproti loňskému roku jsme zvolili do repertoáru i nové písničky a nezdálo se, že by to byla špatná volba. Z pódia jsme sestoupili řádně rozehřátí příjemnou atmosférou a usoudili, že jsme tenhle náročný den zvládli nejlíp, jak jsme mohli.

Pak už čas ubíhal jako splašený. Tentokrát jsem si toho moc neposlechla a čas strávila spíš ve společnosti známých a rozumováním nad více či méně rozumnými věcmi. Než jsem se vzpamatovala, začalo se stmívat a jamovat, stejně jako vloni. Na Falešnou kartu je rozhodně spolehnutí a myslím, že se noc vydařila ke spokojenosti jak těch, co se drželi nástrojů, tak těch, co se zúčastňovali jen hlasem. A nebo jen poslouchali:-)

Slunovrat nezklamal a my se těšíme, že tím naše setkání právě s Falešnou kartou nekončí, protože jsou našimi hosty v KD Krakov. Určitě se dá očekávat i nějaké to doznění sejšnu ze Slunovratu;-)

Pozn. A protože tuhle reportáž píšu ve chvíli, kdy už je po všem, tak můžu předem prozradit, že k jamu došlo. Ale o tom už jinde….:-))

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)