15. 1. 2004
Týden uplynul jako voda a my opět mířili na koncert do Trojické. Zatímco minule šlo o soutěžní klání, tentokrát jsme v tomto útulném sálku vystupovali v roli domácích.
Přiznám se, že jsem k večeru mířil s mírnými obavami. To minulé hraní se totiž příliš nevyvedlo. Pro jistotu jsem si tedy plánoval vše zařídit v předstihu, aby byl klid. Asi nebudete překvapeni, když se přiznám, že se to nepovedlo. V práci totiž začaly stávkovat počítače, a tak jsem domů dorazil s hodinovým skluzem. Vynechal jsem tedy večeři, třikrát si zkontroloval, že jsem nezapomněl nic podstatného a vyrazil na tramvaj. Ta ovšem nejela. Ve volné chvíli jsem zjistil, že podstatné věci pro muziku mám všechny, zato zůstala doma peněženka včetně tramvajenky. Zatím nedorazila druhá tramvaj, a tak jsem se přiblížil autobusem k frekventovanější zastávce a odtud teprve po chvíli zamířil k Trojické. Dvacetiminutová cesta se tak protáhla na tři čtvrtě hodiny. Revizora jsem cestou naštěstí nepotkal.
Na místě už pilně cvičil zbytek HN a celé duo Nestíháme, které bylo ten večer naším hlavním hostem. Ještě jsme očekávali Magdu Brožkovou, která měla mít krátký vstup před přestávkou.
Zvukovka proběhla nadějně. Sice jsme trochu motali hlavu zvukaři tím, že jsme pro ten večer chtěli vyzkoušet komba na kytary, ale zvládl to s ledovým klidem. Výsledek tohoto testu byl nejednoznačný. Láďovo kombo neuspělo vůbec, protože pouštělo ven rušivé signály. Moje zas dávalo zvukovému pultu až moc silný signál, ale nakonec se použít dalo. A tak se na něj mohou těšit možná i další zvukaři ;-).
Celý koncert začalo chvíli po osmé již avizované duo Nestíháme. To nabídlo zhruba čtyřiceti divákům převážně lyricky laděné písně postavené spíše na jemnějším nástrojovém základu. Možná by se hodilo místy i trochu přitvrdit, ale to je věc vkusu. Celkově ve mně zanechali oba protagonisté poměrně dobrý dojem, ale přiznám se, že jsem nebyl pozorným divákem. Kromě role uvaděče večera jsem totiž ještě instruoval Magdu, která nestíhala a dorazila až po startu koncertu. Navíc jsem si ještě chtěl trochu brnknout před naším hraním. Diváci vypadali každopádně spokojeně a vytleskali si i dva přídavky.
Magdě se její vstup určitě povedl. Musím také pochválit zvuk kytary. Ten mě těšil o to víc, že jsme jí k vystoupení půjčil svůj nástroj ;-). Poslechnout si ho zvenku se mi povedlo vlastně prvně. Po přídavku nastala přestávka a na pódiu se začlo drátovat naše HN.
Pesimismus z minulého týdne vystřídalo tentokrát nadšení. Lepší zvuk jsme ještě v klubu snad neměli. A tak se nám tentokrát dařilo i trochu si pohrát s dynamikou písniček. Ne že by se chybky neobjevily, ale nebylo to nic dramatického. Když vezmu v úvahu, že jsme některé písničky na koncertě hráli teprve podruhé, byl jsem zkrátka spokojen. Diváci reagovali také vstřícně, a tak jsme krátce po půl jedenácté slézali z pódia v dobré náladě.
Večer spěl ke svému závěru. Ještě jsme zařídili všechny organizační náležitosti, odnosili aparát a brnkli si pár písniček. Na větší jam už bylo přeci jen pozdě.
Do Trojické se vrátíme zase za dva měsíce a mezitím ještě poškádlíme Kocoura na Proseku. Obzvláště po tomto koncertu se opravdu těším :-)
Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)