19. 6. 2004

Svatojánské hraní ukončil opět Démon

V sobotu 19. června bylo naším cílem město Turnov, kde se ten den konal festiválek Svatojánské hraní. Odjezd provázela různá drobná hn, která se točila především kolem počtu cestujících a doby odjezdu. A tak nebylo divu, že z Prahy vyrazily nezávisle na sobě dva vozy. Láďa nakládal krátce před polednem Škopyho a navrch ještě kamarádku Sunny. Tou dobou už jsem já s Elkou brázdil dálnici na sever. Původně se počítalo sice ještě s dalším členem posádky, ale to byl jen jedno z avizovaných hn :-) Přesto jsem si neodpustil trochu si z Elky při nástupu utáhnout. Ta totiž do poslední chvíle netušila stav věcí, a tak se mírně divila, když jsem pro ní přijel jen já sám. Mou výmluvu, že ostatní nemohou jet a hrajeme tedy jako duo, mi ale nezbaštila. Hold už spolu nějaký pátek hrajem…

V Turnově jsme kupodivu našli cílové místo napoprvé (tímto děkujeme pořadatelům za přesný popis cesty), a tak jsme mohli lehce pomoci s vykládkou aparátu, který právě také z Prahy dovezli Lišák se Šaolínem. Po chvíli jsme ovšem nabrali směr restaurace, protože jsme chtěli být po obědě do příjezdu posádky č. 2. To se zadařilo a dokonce jsme nechtě vyslechli i zpověď jednoho evidentně již ostříleného a nám neznámého muzikanta u vedlejšího stolu. Řeknu vám, nemusel bych zažít to, co on.

Po návratu do pěkného prostoru atria Muzea Českého ráje, kde se měla celá akce konat, nám už vycházeli v ústrety Láďa a Škopy. Láďa nás upozornil na věc stojící na pódiu, která ze strany připomínala televizní přijímač. Ale nebyla to televize, bylo to nové Pavlovo kombo :-). A tak jsme opět lehce zmodernizovali náš technický "park". Zalezli jsme do zákulisí, abychom se lehce rozehráli. Kombo hrálo opravdu pěkně. Pavel z něj byl tak nadšený, až nám z toho chvílemi uši zaléhaly, ale to se dalo pochopit.

Minulo půl třetí, plánovaný start festu. V hledišti sedělo asi pět diváků a pár dalších muzikantů a davy se furt nehrnuly. Inu přesun akce oproti minulému ročníku, další souběžné kulturní akce ve městě a večerní fotbal Česko - Nizozemsko udělaly své. A tak jsme po akademické čtvrthodince spustili do velmi řídce obsazeného hlediště. Samotné vystoupení bylo ale fajn. Zvuk byl slušný, diváci i v malém počtu dávali jasně najevo, že tu jsou, takže pohoda. Jen tu koncentraci se před prázdnými lavicemi nedařilo moc udržet, ale to už byl samozřejmě náš problém.

Pak už jsme se proměnili v diváky my a užívali jsme si dalších vystupujících. Pohodoví Lidee Noire lezli příjemně do uší (změna zpěvačky prospěla), i když se mi v nich žádná melodie nedokázala udržet. Martina Trchová s Karolínou Skalníkovou osvěžily svou poetickou muzikou a musím pochválit i novou Martininu kytaru, která rozšířila možnosti jejích aranží a celé vystoupení udělala rozmanitějším. Bluesrockový Mrakoplaš zas dokázal rozproudit krev a nohy si začaly samy podupávat, i když bych toho bluesového feelingu klidně v jejich muzice unesl i víc. Jako poslední jsme viděli bláznivé a parodizující seskupení Mokrý stupačky. Pěkná podívaná, dobrý šok pro diváky. Moderátor dne Jeroným Lešner dokonce pro jejich vystoupení dokázal zorganizovat napříč celým hledištěm mexické vlnění (což při cca 10 divácích není žádná sranda) a bylo to úžasný.

Tou dobou už byl ale Láďa s Pavlem dávno na cestě do Prahy. Pavla tam měli v posádce vystřídat Jana a Jaromír zvaný Noha. Všichni jsme se pak měli setkat kousek od mé chaty v restauraci Démon (ano je to to samé místo, kde jsme zakončili festival minulý týden a je velmi pravděpodobné, že tak skončí i další víkend). Abychom dorazili zhruba stejně, byla ta pravá chvíle vyjet i pro mě a Elku. Opustili jsme tedy atrium i s řádícími Mokrými stupačkami, nastartovali Fífu a zamířili zpět na jih.

Světe div se, k Démonovi jsme přijeli na chlup ve stejnou chvíli jako druhá posádka. Jak jsem už předeslal na začátku, už spolu hold nějakou dobu hrajeme :-). Z Láďova auta se proti očekávání navíc vyloupl ještě Lístkovec Tony. To ale vůbec nevadilo, ba právě naopak. Na zahrádce Démona bylo ovšem plno - plno klobouků, zelených hadrů, liščích ohonů, nožů a vůbec trampského příslušenství, samozřejmě umístěného patřičně na trampech. K tomu si připočtěte kytary, banjo, basu a housle. Zkrátka se tam konal nějaký potlach či co, a tak jsme si jen přisedli ke krajnímu stolu, povídali, jedli a poslouchali. Kolem desáté hodiny napochodovala do středu dění skupina hudebníků v černých trikotech, na nichž se bíle vyjímaly velké obrazce, které můžete obvykle spatřit na dveřích veřejných záchodků. Za všeobecného veselí oznámili, že jsou kapela Unda a okolosedícím připravili hodinovou směsku sprostonárodních písní. A jak řekli, tak učinili. Přiznávám, že jsme se taky něco přiučili, ale to se dalo od nás, romantických čistých duší, očekávat 8-).

Nakonec jsme se ovšem taky rozhodli dát ruce k hmatníkům, ale jelikož jsme nebyli po celém dni naladěni na veselí ve velkém, odkráčeli jsme do nitra Démona a spustili tam. Tuším, že k odchodu došlo krátce po čtvrté ranní, a tak jsme šli opět jako správní slušní lidé domů za světla.

Byl to těžký den, ale pěkný, a tak se už těšíme, co nás čeká na poslední červnové akci Červenopečecké pecce příští pátek….

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)