1. 4 .2005

Severská blesková mise

Bylo právě 1. dubna a my jsme už podruhé během čtrnácti dnů opouštěli Prahu. Po brněnském vystoupení na Stopách sešlapaných bot nás tentokrát čekala jedna z nejsevernějších výsep Čech - Varnsdorf a jeho Folkový Apríl. Nutno podotknout, že jsme se opravdu těšili. Víkend klepal na dveře a jaro už v nich stálo.

Jen samotný odjezd byl trochu hektický. Hrát jsme totiž měli už před sedmou,a tak bylo třeba vyrazit kolem čtvrté. Všichni jsme tedy utíkali z práce, jak to jen šlo. Černého Petra tentokrát vyhrál Černý Láďa, tedy Jepťák, který si to na místo srazu do Vysočan přihasil s dvacetiminutovým skluzem. Inu průjezd páteční Prahou není žádná sranda. Naskákali jsme bez otálení do Vectry Vikiny a vyrazili.

Cestou jsme se pro sychr bravůrně vyhnuli dálničnímu zúžení, nechytli jsme nikde kolonu, nepodlehli jsme "svůdným" stopařkám poblíž německých hranic (a nechytli jsme tedy ani nic jiného) a tak jsme nakonec zpoždění téměř stáhli. Chvíli po šesté jsme brzdili u varnsdorfského Městského divadla. Hned na parkovišti jsme potkali Stáňu od Žambochů, která nás následně provedla prostory divadla a neomylně nás zavedla do šatny. Na pódiu právě hrála a zpívala Žofka Kabelková a my měli půlhodinku na aklimatizaci a naladění. Přiznám se, že dáváme přednost větší rezervě, ale tentokrát to jinak nešlo. V sále bylo kolem šedesáti diváků a mezi nimi se objevilo i pár dalších nevystupujících muzikantů, kteří byli shodou okolností na blízké textařské dílně.

Samotné vystoupení se nám vcelku vydařilo, diváci živě reagovali a bylo nám s nimi hezky. Dali jsme si i přídavek a najednou jsme zase stáli v šatně. Koncertní třičtvrtěhodinka uplynula jako nic. To už se ovšem začaly hlásit o svá práva žaludky a chuťové buňky. Moderátor večera Zeno nám poradil, že jsou prý blízko dvě hospody a poprosil nás, abychom přišli za hodinu pomoci s losováním tomboly.

Ale ouha, avizovanou hospodu jsme poblíž nenašli ani jednu a místní domorodci nás poslali až k asi 1km vzdálenému hotelu Atrium. Tam jsme skutečně hlad zahnali a rozehnali, ale Zenovi jsme jen dali echo, že nestíháme. Když jsme se vrátili, slyšeli jsme už jen pár závěrečných písní posledního vystupujícího Slávka Janouška. Ze samotné akce jsme toho tedy tentokrát příliš neviděli. Zato nás dohnala únava po dlouhém pracovním dni, a tak jsme chvíli poseděli v jedné pizzerce a pak se odebrali na ubytovnu. Tam ještě Láďa se Škopym chvíli dráždili kytary, ale spánek nás brzy přemohl.

Ráno přímo vybízelo k výletu do okolí, ale Pavel i Láďa měli o víkendu jiné povinnosti, a tak jsme si to namířili na Prahu. Vzali jsme to "zkratkou" přes Ještěd, kde jsme týden předtím trávili Velikonoce a Škopy tam zapomněl lyže. Chvíli po poledni nás Láďa ale už vysypal opět ve Vysočanech a zbytek víkendu už byl na každém z nás.

Po moc fajn (ale krátkém) výletu na sever se teď ještě naposledy vrátíme k soutěžím, konkurzům a klubům. Ale např. 16. dubna si zkusíme zahrát na raftu přímo na Vltavě. Zkrátka vnitřní prostory a Praha už nás dlouho neudrží.

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)