12. 6. 2004

O kytičkách a démonech

Oproti předchozímu víkendu, kdy jsme se vydali ze všech sil na Dni Kozla a Slunovratu, nás čekal klidný víkend. Alespoň jsme si to mysleli.

Jen tak mimochodem jsem se už v Pardubicích dozvěděla, že Škopy s námi nepojede a plně se oddá rodičovským povinnostem. Což je důvod, který se dá uznat. Takže jsme se pro jistotu v pátek sešli a ve třech dali dohromady repertoár zhruba na pětačtyřicet minut bez basy, co tvrdí muziku. Spokojeni s tím, jak to šlo dobře, jsme diskutovali na zahrádce restaurace za barákem o budoucí činnosti kapely přes půlnoc.

Naplánovali jsme odjezd na půl desátou, protože mi bylo telefonicky sděleno, že jsme očekáváni kolem jedenácté. Skutečně jsme v půl dvanácté parkovali ve vesničce jménem Zvíkovec. Kluci totiž studovali mapu tak podrobně, že jsem přejeli ten správný sjezd z dálnice. Je ale fakt, že jsme díky tomu projeli hezký kousek země a mohli si povzdychnout nad tím, jak je tu všude krásně:-).

Ale konec snění. Jsme zpět na Zvíkovci a marně hledáme pořadatele. Nevadí, kluci tu ještě s bývalou zpěvačkou Janou hráli před třemi roky a vědí, kde je tu hospoda poskytující rychlé osvěžení. Bohužel, zub času a ekonomický tlak uzavřel všechny hospody ve vsi. Nelenili jsme, pozeptali se na cestu a po krkolomném sjezdu zabahněné cesty se dostali k vysněnému cíli. Jenže čas kvapil a bylo třeba se rychle vrátit a zjistit situaci v areálu festivalu - na návsi Zvíkovce.

Těsně před půl druhou, kdy byl festival zahájen, jsme se dozvěděli, že máme dost času na to, aby jsme se porozhlédli a nasáli atmosféru v publiku. Se zájmem jsem si poslechla Fregatu. Myslím, že to trošku odnesli zvukově. Nicméně dvojhlas Terky Terčové a Soni Kočandrlové zní velmi příjemně do ucha. Pak jsme se pomalu odebrali za roh návsi a u místní studny se rozezpívali a rozmrkali unavené oči:-) V poklidu jsme se vraceli do areálu, když tu nás odchytil pořadatel s tím, že se trošku pozměnil program a že jdeme hrát v podstatě v zápětí. Naladěno jsme měli, naladěni jsme byli i my, takže nebylo co řešit:-).

S vystoupením jsme byli spokojeni a dokonce stihli víc písniček, než jsme původně mysleli. Opět jsme zasedli do hlediště a poslechli si trampskou kapelu Švorc, která se stala nakonec vítězem festivalu. Naše trio se umístilo na oblíbeném druhém místě a v závěsu za námi Fregata. Tento verdikt vyřkla porota. U diváků to vyhrála kapela Pesaspol. Zvláštní cenu obdržela Simona Klímová. Od dětí z Ústavu sociální péče Zvíkovec jsme dostali krásné dva polštářky ve tvaru květiny. Už jsme ho vyzkoušela a všem patří dík:-)

Po ukončení festivalu jsme začali řešit co dál. To spočívalo ve žhavení telefonů a směřování nejnadšenějších nadšenců do Prosečnice k restauraci s výstižným názvem DÉMON. Sice nás nakonec nebylo tolik, jak to původně vypadalo a přesto nás nebylo málo. Krásně jsme si zazpívali a zablbli. Když nad ránem ozvou se kohouti, to nemá už cenu jít spát - to ovšem neplatí o Klokanově srubu u Sázavy, kde za zavřenými okenicemi a šumění vody spíte, jako když vás do ní hodí. A spali, a spali, a spali....

Příští zastávka Hlubokého nedorozumění je v Turnově na Svatojánském hraní. Na tomto festivalu budeme nováčky a do koncertní mapy nám tak přibude další tečka:-) Třeba se tam uvidíme? ;-)

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)