6. - 11. 8. 2005

Mrazivý srpen

Myslím, že za správný konec, tedy vlastně začátek, jsme to vzali v Budyni nad Ohří. Příjemné prostředí vodního hradu, kde se koná již pravidelně Budyňský poutník, nás přivítalo zalité sluncem. Ve chvíli, kdy jsme uvnitř rozcvičovali hlasivky bylo nádvoří zalité i vodou. Naštěstí šlo o krátkou přeháňku. Novinkou pro nás byla dvě pódia vedle sebe, která od sebe nedělilo v podstatě nic, takže ve chvíli, kdy jedna z našich písniček končila sólovým zpěvem za doprovodu jedné kytary, začala se na pódiu zvučit bluegrassová kapela. Na chvilku nás to rozhodilo. Následující písnička Vlaky, která je naší nejúspěšnější letošní novinkou, jsme rozjeli v tempu drsně bluegrassovém až zvučící kapela musela zanechat svých pokusů:-))

Bylo to zajímavé, k žádné jiné zvukové kolizi pak už ale nedošlo a před čím dál více zaplněným hledištěm se hrálo příjemně. V Budyni jsme se moc dlouho nezdrželi, poslechli jsme si Juwel Folk, nasedli do aut a zamířili do Hrádku u Rokycan. Náš záměr byl tentokrát čistě sobecký, totiž pobavit se, zajamovat, užít festivalu... na místo jsme dorazili až v osm večer a užívali až do bílého rána. Nebýt nočního lijavce, určitě se i lépe a déle sejšnovalo, navíc ta zima... ta byla...

Prázdniny v Telči

Z Muziky jsme zamířili do Prahy, trochu se z toho všeho vyspat a nabrat síly na pondělí. Ráno jsme totiž vyráželi do zaslíbeného města. Na Prázdninách v Telči si vždycky užijeme spoustu skvělé muziky a stejně tak skvělého jídla. Na Kopeček jsme vyrazili hned, jak jsme zaparkovali auta:-) Dobrá zpráva je, že se nic nezměnilo, ta špatná, že naše žaludky stále nedosáhli takových rozměrů, aby jsme pobyt Na Kopečku přežili bez funění ...

Na intru jsme se hned chopili nástrojů a pokusili se při zkoušce přivést zpátky do formy. Povedlo se, hlavně slečně z Krátkého úderného divadla, která na chodbě ztropila hysterickou scénu kvůli tomu, že zkoušíme v "jejich" pokoji, který tou dobou ale "jejich" už vůbec nebyl. Možná, že pouze zkoušela na večerní představení, nás vyvedla z míry dokonale. Pospíchali jsme se vzpamatovat na náměstí do kavárny s výbornou Vídeňskou kávou. Jen se přiblížila pátá hodina, začátek Kocouří scény, spustila se z nebe voda, která posléze změnila skupenství z kapalného na pevné - nojo, začaly padat kroupy. Naštěstí mé úpěnlivé prosby byly vyslyšeny a ve čtvrt na šest se do náměstí opřely sluneční paprsky. Hrozba vystoupení v Lidušce byla zažehnána. I přes kaluže vody se na náměstí sešel hojný počet lidí a my si tu svou hodinku užili bezvadně:-) V dobré náladě jsme se vydali na večerní koncert.

Pouta jsem nestihla, ale prý byly fajn. Na Eagles&Horses jsem se šla podívat z prosté zvědavosti, protože ve Zravodaji bylo uvedeno, že budou přítomny obě sestry Zaňkovi. Nebyly a koncert mě nezaujal. Není to prostě můj šálek kávy. Na Žalmana a spol. jsme se těšila, neboť jsem je dlouho neslyšela. Hostující bicí souprava však na mě působila spíš rušivě. Ne, že bych patřila mezi ortodoxní posluchače, ale na telčském nádvoří přehlušily hlavně to co neměly a veškerý zážitek z koncertu ze mě vytloukly... Trošku zklamání, snad příště. Zato sejšn se vydařil. Sice byla zima jako .... jako nevim kde, protože něco takového jsme v srpnu ještě nezažila. Hráli jsme, věrni tradici, u Ježka a skládám poklonu všem lidičkám, co v té zimě vydrželi postávat do hluboké noci a zpívat a zpívat a zpívat... Pěkná noc...

Část kapely musela bohužel odjet za pracovními povinnostmi, takže už jen telegraficky....

Úterní koncert byl pohodový. Na Jen tak jsem se těšila a pár písniček jsem si poslechla přes zeď na intru, kde Jen tak zkoušel:-) Ačkoliv nekompletní s výpomocí od Jarretu, podali skvělý výkon. Disneyband vypálil tři pecky, Nezmaři mě tentokrát nějak nerozehřáli, snad to bylo tou zimou. Nejhezčí z toho večera bylo jednoznačně Nocturno se Stráníky a Mírou Ošancem. Chytlo to za srdíčko a zahřála jsem si i ruce:-)) Venku už jsme nehráli, protože zima byla opravdu neúprosná.

Středa byla příjemná. Devítka, Slávek Janoušek, Samson a jeho parta. Tenhle koncert mi utekl jako voda, ani jsem nestihla zaláteřit na tu hroznou zimu. Nocturno jsme vynechali a do Sklepa zamířili až po jeho skončení. Zpočátku rozpačitý jam se nakonec rozjel a my odcházeli překvapivě jako poslední s neodmyslitelným "jablíčkem" na závěr. Škoda, že to tak uteklo...

Naše dovolenková minišňůra končila na Kutnohorské Kocábce, ale o tom zase už Klokan....

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)