TOPlist

18. 7. 2004

Děčínský tropický masochismus


Po necelých třech týdnech koncertní pausy jsme opět vyrazili na jeden z svých letních výjezdů. Původně měl být hudební půst ještě o týden delší, ale nečekaně se nám z Děčína ozval Jarda Tichý, zda bychom si nechtěli zahrát v nedělí 18. července na Děčínských slavnostech. Měli jsme to docela všechno na body, protože Škopy právě končil dovolenou, navíc musel být v neděli večer doma a Elka měla taky dost nabitý program, ale nakonec se ukázalo, že při troše štěstí to celé stihnout můžeme. A protože už se nám po hraní stýskalo, pozvání jsme přijali.

Ten víkend vypukla první letošní tropická vedra. Užili jsme si jich do sytosti. Už když jsem po dálnici D1 vezl v polední výhni do Prahy Elku, říkal jsem si, jak se nám asi pojede v pěti lidech jedním vozem dál na sever. V Nuslích jsme se pak sesedli od Láďovy Vectry a já se to tak rychle dozvěděl. Vozidlo je to sice pohodlné a rozměrné, ale 30 stupňů udělá svoje. A tak jsme se po dojezdu do Děčína museli nejdřív pořádně protáhnout a probrat. Času na to moc nebylo. Dojeli jsme chvilku po druhé a ve tři byl plánovaný start vystoupení. Ale vyšlo to tak akorát, a tak jsme si na pódiu mohli i docela příjemně užívat. Bylo přeci jen průsvitnou střechou trochu zastíněné a navíc podél Labe (akce se konala na nábřeží) občas příjemně fouklo. Stinnou stránkou věci byla skutečnost, že na místo nedorazilo moc diváků, a tak nám z počátku tleskal především zvukař. Je ale pravda, že nás by na sledování koncertu v tropické výhni asi taky někdo těžko vytáhl. A tak jsme se spíše divili, že s postupem času se prostor kolem pódia přeci jen začal pozvolna zaplňovat.

Se samotným vystoupením jsme byli sami poměrně spokojeni. Zvuk byl příjemný, i když nám ho občas bral z odposlechů náhlý závan větru (z jiného pohledu jsme za něj ale byli vděční :->). Na konci už v tom vedru trochu docházely síly, ale z pódia jsme odcházeli dobře naladěni a spěchali jsme si odpočinout do stínu stromů před cestou zpět. Popovídali jsme s pořadateli, dali si pivko na cestu a "hurá" opět do vozu. Cesta zpět nás ničím nepřekvapila. V Praze jsme se z auta vysypali už opravdu vyčerpaní. Protože domov ale velký chládek nesliboval, zašli jsme ještě dožít víkend na zahrádku blízké restaurace.

Samotná děčínská akce byla moc příjemnou záležitostí, ale že nám to stálo za to cestování v časovém presu a tropickém vedru, se dá těžko pochopit. Asi nás to hold baví :-)

Klokan
zpět

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)