20. 5. 2006

Táborský koktejl

Hurrrá! Tak už je to tady! I my prodělali křest vzduchem, jak má vtipně a výstižně uvedeno na svých webových stránkách Žalman a spol. A nebyl to festival ledajaký. Přímo v Táboře, tedy v části Čech, kam jezdíme rádi, ale bohužel málo. O to, abychom si zahráli na Táborském koktejlu, jsem se snažila už nějaký ten rok a letos se konečně srdce pořadatelovo ustrnulo:-)

Shrnu-li celý zážitek předem do jedné věty, tak festival samotný byl bezvadný, z pohledu Hlubokého nedorozumění bohužel nevyšlo vše tak, jak bychom si přáli. Začíná se projevovat zaneprázdněnost některých našich členů. To, že Škopy často podřizuje svůj program rodině, na to jsme zvyklí a vždy vše probíhalo celkem zdárně. Jenže teď se přidal i Láďa, který staví své budoucí sídlo ( musím se ho co nejdříve zeptat, jestli tam má taky nóbl kámen* :-)).

Je pochopitelné, že když člověk nejvíc potřebuje, aby vše šlapalo tak, jak má, nepřijdou třeba dělníci. Takže půl hodiny před odjezdem se plány proměnily v prach a divoce se improvizovalo. Řeknu vám, jsem čím dál raději, že jsme jen čtyři:-) I přese všechno jsme s Klokanem a Škopym dorazili na místo tak, abychom si stihli dát oběd. Láďa měl v tomto směru smůlu, protože přijel tak akorát, aby se nám podíval do prázdných talířů...

Na festivalu samotném mě překvapila starostlivost pořadatelů, spíkra, člověka, který zajišťoval ubytování atd. Zcela výjimečně ke mně informace přicházeli doslova samy. To bylo příjemné. Problémy nastaly až ve chvíli, kdy jsme vstoupili na pódium. Chyběla jedna linka ke kytaře, takže jsme čekali, až zvukaři problém vyřeší, diváci koukali jakou dobu na nás a my na ně. Nic moc. Na zvučení samotné už jsme pospíchali, protože prodleva nebyla příjemná. Těsně před prvním tónem mi "uvadl" mikrofon, což způsobilo špatný nástup kapely a jak už jsem se párkrát přesvědčila, ten první tón dokáže statečně podkopnout v tomto případě již podkopnuté. Vadnutí mikrofónů nás pak ještě provázelo i dál, ale naštěstí vždy ve vhodnou chvíli, takže nikdo z nás nemusel na kolena:-) Ve chvíli, kdy jsme se z toho podivného začátku vzpamatovávali, mávl spíkr, že čas vypršel. Takže naše pocity zůstaly negativní. Přes tohle všechno mě na tom nejvíc namíchlo, že se s takovými celkem obyčejnými nepříjemnostmi necháme rozhodit jako začátečníci. Budiž to pro nás výstrahou pro dny příští:-)

Škopy s Láďou chvíli po odehrání sedli do auta a vrátili se do Prahy. My s Petrem užívali festivalu a spát jsme šli až za světla, jako slušně vychovaní lidé ( jen nevím, kdo by nám to v tu chvíli uvěřil8-)).

Program festivalu nebyl vůbec k zahození. Příjemně do ucha zněl Orion z Brna, Střepy z Jihlavy jsme zachytili bohužel až při poslední písničce, Bokomara se nám letos líbila víc než vloni, příjemně překvapila Pouta z Pardubic. Skutečným vrcholem bylo ale vystoupení Pavlíny Jíšové s přáteli. Obecně se o mně ví, že mám Pavlínu ráda. Ale tohle bylo jedinečné vystoupení především díky přátelům. Prvním netradičním hostem byl Luboš Malina a druhým Jarda Matěj Matějů. Ansábl doplňoval Pavel Malina a Pavel Peroutka. Těžko popisovat, měli jste tam být:-) Dokonce přestalo pršet a objevily se hvězdy:-) Jak jsme naznačila, po festivalu jsme si krásně zajamovali s částí Cugruntu a s některými pořadateli až do rána:-)

Po krátkém oddechu čekejte zprávu z Orlických ozvěn, což jest další novinka v našem letošním diáři:-)

* doufám, že jste viděli Shreka:-)

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)