Tentokrát jsme nachystali pěknou hromádku fotek. Nebudeme však příliš zatěžovat vaše zraky naším HN. Měli jsme totiž jen krátký čas na přípravu, a tak ani nebylo kdy shánět fotografa. S HN se tedy rozloučíme ve chvíli, kdy se chystá Láďa s Pavlem k akci....	...tak ne, nakonec změna, jedna naše vypečená fotečka se k nám nakonec od pořadatelů dostala :-). Až takové nasazení jsme nečekali. Doufáme, že si naše milé výrazy nebrali diváci osobně 8-)
Následující kapelou, byl místní Black Jack. Jak vidíte, počasí se příliš nevyvedlo a chvíli po našem vystoupení přišla první lehká přeháňka.
Dalším účinkujícím byl chýnovský Cugrunt, který má celý festival tak trochu na svědomí. S ním jsme se měli ještě o mnoho hodin později setkat.	Na pódiu se objevila i jedna z legen trampské písně - brněnský Orion.
Ale i pod pódiem bylo veselo. Pauzy mezi kapelami totiž vyplňovaly různé dětské soutěže i předtančení. Někdy byly tance synchronizované...	...a jindy se všechny děti staly nespoutanými sólisty :-)
První opravdovou jahůdkou do Koktejlu bylo vystoupení Bokomary s Jardou Mětějů jako hostem. Člověk se tak rozpomněl na Jardovy nejznámější hity. I samotné Bokomaře vystoupení velmi dobře sedlo.
Jenže pak přišla první pořádná sprcha, která vyhnala diváky z lavic....	...ale ne z festivalu. Obsazeno bylo pod všemi stany i pod střechou šaten, ale žádný útěk se nekonal. Vůbec byla návštěvnost velmi dobrá, když uvážíme řadu souběžných akcí v okolí a hokejové semifinále ČR - Finsko na MS k tomu.
Zima ale vyhnala nás na ubytovnu pro nějaký ten svetr. Když jsme se vrátili, právě finišovalo vystoupení jihlavských Střepů písní Už nejsme malí. Tu jsme v posledních dvou dnech už slyšeli podruhé. Ve čtvrtek ji totiž na našem koncertu hrála také Epy de Mye. Každopádně obě verze byly povedené.	Mraky se honily po obloze jak o závod a dávaly tušit, že ještě sprchne.
Zatím však držely nahoře, a tak jsme si v klidu mohli poslechnou po čase i pardubická Pouta. Za poslední rok, kdy jsme je viděli naposledy, kapela udělala pěkný krok kupředu a odpoutala se výrazně od svých předchůdců - Poupat.	Pak už nastalo finále a ne ledajaké. Začal koncert, jaký už jsme dlouho neviděli. Pavlína Jíšová nepřišla na pódium totiž jen s obvyklou dvojicí Pavel Malina a Pavel Peroutka. Nečekaně se zde objevil i Luboš Malina a celé kapele to hrálo výborně.
Po chvíli se na pódiu objevil i další host - Jarda Matějů. Jen ve dvojici s Pavlínou nechali rozeznít kolem Jordánu slavnou píseň Erica Claptona Tears in Heaven.	Kompletní kapela, pak hrála s Matějem ještě další písně a byl to opravdu ohromný zážitek.
Pokud jste v Táboře nebyli, doufejte, že se dá tohle složení zas někdy dohromady.	V samotném závěru se opět spustil déšť podporovaný silným větrem, ale dojem z koncertu už zkazit nemohl. Nebýt teprve květen, označíme tohle vystoupení za jeden z největších zážitků letošního léta. Ale co bychom čekali, označme ho tak 8-)
Venku sice řádila slota, ale po městě bylo i pár hospůdek, kde měli muzikanty rádi. A v jedné z nich (Crystal) jsme se pustili po půlnoci ještě do moc fajn sejšnu s lidmi kolem Cugruntu. Museli jsme ocenit paní majitelku, která to s námi vydržela až do rozbřesku a stále s úsměvem :-)	Na ubytovnu jsme zamířili už za světla. Jen měsíc nám ještě dával trochu pocit noci. Táborský koktejl se jako festival opravdu povedl - déšť nedéšť :-)

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)