|
19. 5. 2007 |
Táborský koktejl |
 |
Tak jsme se dočkali. První venkovní festival je za námi, zdaleka ne první sejšn do rána taky. Táborský koktejl se pozvolna řadí k festivalům, od kterých můžeme bez obav leccos očekávat. Letos máme vydatně zaplněné víkendy, takže už někdy z jara jsme se Škopym probrali jeho možnosti a dohodli se na festivalech, které odehrajeme bez něj. Na Táborský koktejl tahle volba padla. A tak nám nic nebránilo naplánovat víkend tak, aby zážitky jen přetékaly, neboť výjimečně nikdo nikam neujížděl, ani nespěchal.
Letos se z nějakého, možná již odtajněného důvodu, posunul termín Folkového kvítku. Aspoň pátek jsme si nenechali ujít a neoficiálně jsme spolu s početnou bandou podobných nadšenců zahájili festival sejšnem „U sudu“. S trochou zděšení jsem si uvědomila, že na Kvítek už jezdím víc jak deset let, ale je milé, že se vlastně nic moc nezměnilo:-) Sbor se nesl velmi chladným vzduchem tak, jako vždycky. Stane-li se, že někde řádíme večer před vystoupením, dáváme si taková malá předsevzetí, kdy jít spát. Zajímavé je, že to vždycky dodržíme, ale minimálně s hodinovým skluzem8-) Se vstáváním jsme tedy nepospíchali, dokonce jsme si k probuzení pouštěli čtyři vlastní písničky, které se chystáme pokřtít o týden později v Pitkovicích. Po víkendu nás totiž čeká závěrečný mastering, takže teoretizujeme při každé vhodné příležitosti – však o tom bude ještě řeč. Než jsme se potkali a rozloučili se všemi známými bylo hluboko po poledni a čas vyrazit na Tábor.
V Táboře vše probíhalo v poklidu – areál jsme našli napoprvé, u brány nás poznali.. Jen nás docela pobavilo, že mě recepční nechtěla ubytovat s klukama na společný pokoj – ta paní má asi bujnou fantazii:-)) Hrát jsme měli až po šesté hodině, takže jsme si užívali povalování v trávě a festivalu jako takového. Překvapilo mě, že jsem v programu narazila na Folkšok, o kterém jsme už roky neslyšela. Jak prozradili, v Táboře hráli poprvé po třech letech, bohužel se ale na jejich vystoupení nějak zvlášť dobře nepodepsal zvukař. Vzhledem k tomu, že bedny mířili především do prvních řad, dost diváků, kteří se zdržovali v zadní části areálu, mělo tak trochu smůlu a mohlo si texty domýšlet. Zvuk byla asi jediná slabina festivalu. Škoda. Vlastně jsme taky trošku rostli z moderátora, který neustále ujišťoval diváky, že musí nechat kapelu naladit, aby se slyšela. Myslel tím ovšem nezbytné nazvučení, což uvádím jen jako drobný příklad. Ale soutěže dětí moderoval s vervou, jeden měl co dělat, aby se taky nepřidal:-).
Festival nabral trochu skluz a naše situace na dramatičnosti. Jedna kapela si sotva deset minut před naším vystoupením vzpomněla, že nestíhají přejet na další hraní a požádala nás o výměnu v pořadí. Cožpak to by bylo v pohodě, kdyby jsme v tu chvíli už nebyli nastartovaní na vystoupení. Nezbylo, než odfouknout a počkat. V půl deváté jsme tedy teprve lezli na prkna. Byli jsme z toho čekání už docela hotoví, ale podařilo se negativní energii proměnit v elán a i přes zvukovou kouli na pódiu jsme si hraní užili. Jen nás trochu překvapilo, že se jistá kapela po našem hraní ještě nacházela v areálu. Ale co, když jsem šla do světa, mamka mi říkala:“Pamatuj si, že nemusíš chápat všechno“:-)
Po nás se chystala na pódium Lokálka, což tedy není náš šálek kávy a tak jsme zase zamířili do auta za cílem posledního rozboru nahrávky. Což už se asi dá označit tak trochu za hluboký masochismus:-) Závěr patřil Vlastovi Redlovi a stál za to. Sejšn v Crystalu nebral konce a byl zas maličko jiný, než ten páteční „U sudu“, což bylo fajn.
V neděli jsme vstávali ve chvíli, kdy ráno už dávno přišlo o svou vládu a cestou domů si udělali výlet na Kozí hrádek. V místních občerstvení jsme pak strávili příjemné odpoledne a k večeru se spokojeně vydali domů.
Pakliže se každá akce vydaří jako Táborský koktejl, tak to bude velmi příjemných pár měsíců:-)
Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)