30.5. - 1.6.2003

Na medvídka

Druhá letošní štace zavedla Hluboké nedorozumění na východ od Prahy. Do Orlických hor.

O Jablonském medvídku jsem už leccos slyšela. Hlavně od Klokana a Škopyho, kteří zde před sedmi až osmi lety hráli s Merlitonem. Nejvíc při vzpomínání kladli důraz na pohodu, hezké prostředí a bazén v bezprostřední blízkosti. A světe div se, všechno byla do puntíku pravda:-)

V pátek, už ve čtyři odpoledne mě vyzvedl Jepťák v Kolíně, kde jsme na okna nalepili varovné cedule, které poměrně výstižně označují přítomnost kapely v autě a pospíchali jsme cestou necestou, aby jsme na místo dorazili co nejdřív. Chtěli jsme se v klidu aklimatizovat, postavit stany, rozehrát a rozezpívat. Všechno nasvědčovalo tomu, že by jsme to měli stihnout. Náš blok začínal až od 22:00 hod. Jenže se sem tam zapomnělo odbočit, Pardubice, které se nám připletli do cesty, jsme projeli doslova křížem krážem....no, nakonec jsme zaparkovali v areálu až v půl osmé. Druhá část kapely se přiřítila jen o půl hodiny za námi. A to z Prahy vyjížděli podstatně později. Inu, hlavně, že jsme se šťastně shledali. Když jsme pak obhlédli Škopyho Sierru a objevili nápadné nalakované označení "HN" nad levým blatníkem, neznalo naše nadšení mezí:-)) Sierra hravě trumfla naše hudební cedulky:-)

Po nejnutnějším občerstvení jsme pospíchali do parku, aby jsme si přehráli pár písniček, čímž mi ale utekly první dvě účinkující kapely - Pádlo a Wejwrat.

Čekal nás hodinový blok, takže jsme zařadili i písničky, které jsme už poměrně dlouho nehráli. Nedopadlo to sice nejhůř, ale shodli jsme se na tom, že musíme vyvinout maximální úsilí, aby jsme mezi všechny ty festivaly vtěsnali sem tam i nějakou pořádnou hloubkovou zkoušku8-) Poklona patří zvukaři Zbyňku Křížovi. Ať už z pódia nebo z hlediště jsme si po zvukové stránce užívali...

Po nás došlo teprve k té pořádné explozi. Semtex hrál 2,5 hodiny ( s dvěma 10ti minutovými přestávkami ) a myslím, že shlédnout takový koncert se už asi jen tak nepodaří. Pravdou je, že lidí nebylo příliš mnoho, ale ti co přišli, přišli na Semtex. V prvním bloku se kluci spíš rozehřívali a uživali si tak trochu sami pro sebe. Pak se ale začali dít věci. Pod pódiem se tančilo, děti vyskakovali na pódium a zkušenými pohyby znázorňovali v divokém tanci hru na kytaru. A Semtex improvizoval jako divej:-) Chvilkama byl opravdu zážitek pozorovat, co se děje pódiu:-) Nutno podotknout, že byli oblečeni civilně, takže nešlo o obvyklý vizuální vjem. Spíše právě o mlčky probíhající konverzaci mezi jednotlivými muzikanty. Oproti plánu přidali ještě poslední blok, ve kterém hráli písničky na přání. Převážně se už opakovali písně předtím zahrané, přesto podané jinak - řekla bych, že v divočejším hávu:-) Na závěr lze snad říct, že jsem si Semtex užila do zásoby, ze které budu nějaký ten čas čerpat:-))

Hned po skončení jsme se odebrali k ohni, aby jsme si trošku zajamovali, nicméně otěže do svých rukou velmi záhy vzali rozpálení kluci ze Semtexu:-)) Kolem čtvrté ranní jsme uléhali do spacáků...

V sobotu dopoledne jsme beze spěchu vstali do horkého slunečného dne. Vyrazili jsme na obhlídku města spojenou s obědem a po té k nedaleké údolní nádrži Pastviny. Tam jsme se více či méně ráchali ve vodě a byli při tom svědky poměrně hrozivě vyhlížejícího požáru na druhé straně vody. Hasiči přijížděli v nepravidelných intervalech a my jen hádali, zda se jedná o součást požárního cvičení, které jsme minuli cestou na Pastviny8-))

Do areálu jsme se vrátili právě včas, aby jsme vyslechli vystoupení první kapely dne. Kapky z Červené Voda. Zřejmě začínají a mají před sebou ještě spoustu práce. Nicméně písničky jako takové nezněly špatně.

Dalším účinkujícím byl Fleret s Jarmilou Šulákovou. Zde asi netřeba mnoho dodávat. Neutuchající přívaly energie, které paní Šuláková rozdává plnými dlaněmi je obdivuhodný. Fleret jako takový samozřejmě také potěšil prověřenými hity i novějšími písničkami. Třetí seskupení bylo velmi netradiční. Už od pohledu. Mužský sextet pocházející ze švýcarského Hinwilu, což je spřátelené město s Jablonným, byl celý oděn do fraků. Ani bílé rukavice nechyběly. Pánové předvedli několik svých skladeb a capella a navíc bez aparatury. Předstoupili těsně před diváky a i vloženými choreografickými prvky si získali obecenstvo na svou stranu. Bylo to příjemné zpestření, během kterého se z pódia odstěhoval Fleret a následně se přistěhovaly Kaluže. Tím nemyslím, že došlo k průtrži mračen. Spíše k průtrži snad folkových písniček s lehce humornými texty a na můj vkus až příliš složitými melodiemi. Z muzikantského pohledu se na pódiu dělo spoustu zajímavých věcí , ale časté rytmické i melodické přechody v téměř každé písničce mi nedaly mnoho příležitostí, abych se v některé stihla "zabydlet". Asi záleží na nátuře. Nicméně o kvalitách jednotlivých členů není pochyb a ráda si jejich vystoupení zase někdy někde poslechnu. Třeba jsme zrovna nebyli na stejně vlně:-)

Po Kalužích se krátce nazvučila mnou očekávaná Lucka Faltýnková. Ani o jejích kvalitách nelze pochybovat, přesto mě po dvakrát svým vystupováním příliš nepřesvědčila. Vždycky se však jednalo pouze o tři písničky. Nevím čím to, ale tentokrát mě její vystoupení nadchlo. Střídala vždy jednu převzatou písničku se svojí vlastní a diváci s nadšením tleskali. Vyspělý sytý hlas s velmi dobře zvládnutou kytarou příjemně ukrojil další půlhodinu ze sobotního odpoledne. Rovnátka, která jsou čerstvým držitelem Folkového kvítku, jsem poslouchala jen chvíli. Letos už jsem měla tu čest a ještě budu mít. Jedná se o soubor velmi schopných mladých lidiček, ale popravdě řečeno mi trochu vadí ostrý dvojhlas obou děvčat. Do hlediště jsem se vrátila s první písničkou Přístavu. Ty jsem před asi dvěma lety slyšela na Jizerské notě a dnes už bych je podle zvuku nepoznala. Utkvěli mi v hlavě jako trampský vícehlasý soubor. Má mlhavá vzpomínka byla trochu mylná. Označila bych je spíš za folk a s velmi pěknými sbory a evidentně pohodovou náladou na pódiu. Přístav mě potěšil a polahodil mému uchu:-)

Nastal závěr večera, který mě nenechával po celý den v klidu. Pavlína Jíšová a CS Band. Byla jsem velmi zvědavá na zvuk nové kapely. Je naplněný energií a radostí. Obecně vzato se až tak moc neliší od .. a basty. Chci tím říct, že se nejedná o projekt mimo dosavadní Pavlíninu tvorbu. A to je dobře. Nově se objevuje dobro a právě ono spolu s elektrickou kytarou místy vytvářejí až nádech country. Ale jen místy. Zhruba v 70ti minutovém bloky zazněly skladby od nejstarších, nahraných ještě s Weekendem až po ještě nevydané. Nové písničky mají velmi pěkné texty s chytlavými melodiemi. Připadali mi nejpříbuznější s těmi z alba Láska je nádech. Na svět se právě dere nová deska s názvem V proutěném křesle, na kterou se už moc těším. Pro mě to byla ta nejlepší možná tečka za Jablonským medvídkem:-)

Vlastně tečkou byl až pekelně dlouhý jam, který se s prvními nočními kapkami deště od ohně přesunul na zastřešené pódium. Hrálo se snad úplně všechno až do úplného rána:-)

Jablonský medvídek byl moc fajn. Velký dík patří velmi sympatickým a vstřícným pořadatelům. To totiž nelze považovat za samozřejmost:-)

Teď už se klepeme na věci příští. Ve čtvrtek 5.6. si poprvé zahrajeme v Trojické se Sekvojí a o dva dny později, taktéž poprvé, na pardubickém Slunovratu:-))

----

Toto vše se odehrávalo 30.5. - 1.6.2003 především za účasti HN, Šárky, Jany a dalších