9. - 11. 6. 2006

Jablonský Medvídek

Jak už jsem psala v úvodním odstavečku na nové hlavní stránce HN, Jablonský Medvídek si pro nás letos uchystal nejednu zkoušku a překvapení. Nutno ale dodat, že jsme mu nezůstali nic dlužní:-)

Vše začalo už zhruba před měsícem, kdy mi přišel od Klokana mail s následujícím textem:“Hádej, kdo je hlavní hvězdou Jablonského medvídka?“ 8-)) Nechyběl škodolibý smailík... Zrovna jsme měla v práci docela fofry, takže když jsem o nějakou chvíli později klikla myší na přiložený link, hlavou mi proběhlo zběžně pár jmen, která by mě mohla trochu šokovat. To, co mě o pár vteřin zatlačilo do židle, byl sobotní program a vypadalo to nějak takhle:

(no však se na to podivejte: zde)

Nicméně jsem zachovala chladnou hlavu, protože jsem to považovala za dobrý fór. Jenže ten „fór“ mi zůstal ležet v hlavě a ve volných chvilkách mi úplně neférově zaměstnával mysl. Obzvláště po té, co jsme tuhle záležitost prohovořili v kapele a taky na základě nejapných poznámek některých kamarádů, kteří zmíněný program objevili také:-) Kdo sledujete naše hluboká nedorozumění víte, že s pořadateli Jablonského medvídka ( za všechny tu budu hovořit o hlavní osobě zvané Donald ) máme velmi přátelské vztahy plné vzájemného hecování a drobných škodolibostí, které si slibujeme vždy na rok dopředu:-) Neváhala jsem a vyměnila s Donaldem asi dva maily, kdy jsem se snažila z jeho radostného: „Jasně, že budete za hvězdy“, vyčíst aspoň náznak ironie. Vše marně a tak jsme v pátek mířili na severovýchod s otazníky v očích:-) Přijeli jsme akorát s prvními dešťovými kapkami ve chvíli, kdy se zvučil Marien. Přivítání s pořadateli proběhlo v poklidu, jen Donald se provinile usmál a škodolibě zakvílel: „Až zjistíte, co jsem si na vás všechno vymyslel, tak mě zabijete“. V duchu jsem mu dala za pravdu a prozatím své otazníky skryla pod víčky:-))

Zahajující Wejvrat jsme tradičně nestihli, protože cesta byla dlouhá. Déšť přidával na síle, chvilkami provokativně ustával, aby si oddechl a naplnil kýbl, který na nás svatý Petr nemilosrdně lil a lil... Kdo se ale odradit nenechal, mohl si užít Marien za deštíku ještě nepatrného, vidět a slyšet Lístek na forbíně při krátkém výpadku proudu a COP, který to rozbalil slejvák neslejvák a prořídnuvší počet lidí skandujících pod pódiem o nic neošidil.

Spolu s Marienem jsme pak zalezli pod stany u stánku na levný čaj s rumem a bezvadně si zahráli. Bohužel i naštěstí se kolem půl třetí ráno Marien sebral a odsunul se do Pardubic. Bohužel proto, že se hrálo pěkně, naštěstí proto, že nás čekala ještě náročná sobota, takže jsme se postupně vydali dopřát odpočinek našim tělesným schránkám. Ještě během noci jsme hodili řeč s Donaldem a zjistili, že to s námi na závěr festivalu myslí fakt vážně. Kromě toho nám sdělil, že si ještě v poledne zahrajeme na svatbě, ale to, že se domluvíme se starostou. Byli jsme tak rádi, že jsme po roce na místě a že se vzájemně vidíme, že by jsme mu odkývali snad i chmelovou brigádu8-))

Svatba se nakonec naštěstí konala až ve dvě odpoledne, takže jsme stihli vstát, poobědvat a přehrát tři písničky, které se nám zdály vhodné. Pan starosta je sympaťák se smyslem pro humor a přišlo mu vtipné, když na svatbě jeho synovce zahraje Hluboké nedorozumění, že si to prostě novomanželé odbudou rovnou po výměně prstýnků:-)) Nohavicova Svatební sedla, Překvápko od Hop-tropáků s námi prozpěvovala nevěsta i většina svatebčanů, Kytky stále ještě voní od Žalmana podbarvila gratulace novomanželům a slzy v očích gratulantů, stejně tak i závěrečná Pracovní píseň od Hlubokého nedorozumění ( no co, přece nebudeme nosit dříví do lesa? :-)). Po dvou panácích staré kanadské whisky a s krabicí zákusků jsme se odploužili zpátky na koupaliště. Jen co jsme se vzpamatovali, za chatkou jsme se poctivě se stále vzrůstajícím pocitem zodpovědnosti vrhli na vlastní repertoár a zkoušeli a zkoušeli...

To už ale zároveň začal druhý festivalový den, jehož program jsem uvedla už výše. Všechny kapely byly po zásluze odměněny potleskem (nebyla jsem v hledišti po celou dobu, i když většinu ano ), ale zdálo se mi, že nejvýrazněji byla vytleskána Pouta, Lokálka a samozřejmě Hop-trop, který třikrát přidával. To už jsme ale v určitém transu podupávali u schůdek na pódium. Zima byla taková, že se nám kouřilo od pusy, o to jasněji zářily na obloze hvězdy. Nastavení zvuku letos poprvé proběhlo bez problémů a celé vystoupení taktéž. Obavy z naší úlohy jsme měli, protože na festivalu jako takovém nám záleží a tak jsme se do písniček opřeli, jak nejlíp jsme dokázali. Určitě nám pomohlo několik důležitých detailů, jako např. Kopretiny rozzářený obličej pod pódiem, to, že podstatná většina lidí neprchla předem, zvukařovo hřmotné zvolání ze zákulisí:“Děcka, bojujte“ ( pozn. on zrovna nezvučil, byli tam dva:-)) a i Donaldova spolupráce, když na naše zavolání skutečně přišel pod pódium i se židlí a my mu mohli zazpívat speciální píseň jen pro něj s refrénem: „Mám nohy na stole a pro Donalda hraju, všechny svý tóny hážu za hlavu“:-)) Atmosféra neměla chybu, tónů za hlavou skončilo minimální množství a my si to fakt užili.

Noc se pak zdála strašně krátká. U ohně jsme si ještě zahráli, nakonec to nevydržel ani Samson, který zůstal a pár písniček taky k dobru přidal. Eufórie z letošního Jablonského medvídka je na nás ještě patrná a myslím, že máme na dlouho nač vzpomínat...:-)

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)