Další fotografie

17. dubna 2003 se opět konal pravidelný měsíční koncert HN v Muzice. Tentokrát jsme měli ale důvod k menší oslavě, a tak to nebyl koncert ledajaký. A vlastně to ani tak nebyl koncert jako spíš společenská událost (pozn. Elka: jak to výstižně označila Irena z GrassCoctailu:-) ). Zkrátka a dobře jsme si nedávno vlastními silami pořídili CD a v Muzice mělo dojít k jeho pokřtění.

Abychom vše stihli, rozhodli jsme se dorazit na místo činu už o půl šesté. Zůstalo však pouze u rozhodnutí, neboť utrhnout se z pracovního procesu dřív pro mě nebylo tak jednoduché, jak jsem doufal.

V Muzice se nedávno konal veletoč, a tak nás přivítalo pódium přesně na druhé straně, než bývalo obvyklé. Dlužno podotknout, že to bereme jako dobrý nápad majitelů, protože tak vzniklo u pódia více místa a diváci se při koncertě neprodírají k baru či na záchod těsně pod pódiem ( za to máme velmi dobrý přehled o příchozích a odchozích:-) ).

Stavění aparátu trvalo trochu déle než obvykle, protože jsme se museli novým podmínkám také přizpůsobit. Přesto jsme stihli solidní zvukovku, byť do ní v pozadí znělo povzbuzování hokejových fandů, kteří na druhé straně Muziky sledovali finále extraligy. To nám trochu zkomplikovalo situaci, protože kolem půl osmé, kdy jsme chtěli zahajovat se daly očekávat rozhodující minuty utkání a neumím si představit, co by s námi fandové udělali, kdybychom jim navrhli televizi vypnout. Nezbývalo tedy než doufat, že se bude hrát rychle a hlavně nedojde na prodloužení.

Mezitím s mírným skluzem dorazila kapela GrassCocktail, která měla být hlavním hostem večera. I oni si nazučili, a pak jsme už jen čekali, než doběhnou poslední dvě minuty hokeje. Naštěstí se neprodlužovalo, i tak koncert startoval s půlhodinovým zpožděním. Ale GrassCocktail si s tím poradil velmi dobře a pálil do lidí jednu pecku za druhou. Já jim dělal časomíru, ale i když jsem naznačoval, že mají hrát poslední dvě písně, tušil jsem z reakcí diváků, že zaslouženě hned tak neslezou. A tak se i stalo a přišlo i na dva přídavky.

Dalším účinkujícím byl Vláďa Šaolín Konopas, na kterého čekala také role kmotra CD. Na pódium se přizval ještě Zubříka - bývalého spoluhráče z Magisonu - aby dali společně k dobru čtyři pěkné vypalovačky.

Po krátké pauze se začaly drátovat tři čtvrtiny Hlubokého nedorozumění. Místo Škopyho nám na pódiu dělal společnost Pája Lišák Jindrák a Klokan vzal do ruky baskytaru. Pokud jste byli na přelomu roku v Balbínce, už asi tušíte. Ano, nastal čas druhého vystoupení volného sdružení Heřmánek (Lišák mu říká Lama ;-) ). Na lehce hloubavé a tiché písničky byl už ale večer příliš "v proudu". Publikum se totiž rozmnožilo asi na 50-60 hlav a vzhledem k tomu, že ne všichni přišli jen na koncert (ale také např. na už zmiňovaný hokej či jen tak), bzučelo to Muzikou jak v úle. Zkrátka optimální koncertní počet zde máme vyzkoušený asi na 30 lidí.

O tom jsme věděli i my, když jsem se chystali na závěrečné vystoupení večera, už jako HN. A tak jsme to do lidí pěkně naprali. Mno, příště by to asi chtělo toho zvuku přeci jen trochu ubrat ;-). Po naší třetí písni přišel čas křtu. Toho se ujali dva lidé, kteří mimoděk nevědomky přispěli před třemi lety k záměru založit HN: Jeroným Lešner a už zmiňovaný Šaolín. Křtící projevy měli pěkné. Šaolín ukázal, že má k filozofii HN blízko a "popletl" Cdéčko :-). A tak vedl pěkný proslov na téma nového CD kapely Falešná karta. Inu, jak také jinak pokřtít CD Hlubokého nedorozumění než hlubokým nedorozuměním? ;-)) Nakonec se ale vše vysvětlilo a pokřtěno bylo správné CD Mandarín, Pomeranč a ti druzí. Po samotném křtu pokračovalo naše vystoupení ke zdárnému závěru. Moc jsme si ho díky zvýšené hladině zvuku na pódiu i v hledišti neužili, ale jak jsem již psal, šlo vlastně spíše o společenskou událost, a tak jsme si z toho tentokrát moc nedělali. Naopak jsme byli rádi, že dorazili kamarádi v tak hojném počtu a to i z pěkných dálek (ahoj Mirku ;-) ).

Po koncertu se honem sklidilo pódium a rozjel se jako obvykle jam, tentokrát obzvláště povedený. Jen asi v jednu ráno se na nás přišel podívat jistý místní obyvatel a my se museli přestěhovat do vzdálenějšího kouta Muziky, abychom nerušili jeho klidný spánek. A nerušili jsme ho až do čtyř hodin, kdy jsme způsobně zaplatili a odebrali se do Nuslí. Zrovna jsme netrefili noční spoje, a tak jsme šli pěšky. Ani byste nevěřili, jak se pěkně nad ránem chodí jarní Prahou ( ehm, mnohem lehčeji než tou dobou ovykle Zručí do práce 8-) ). Přesto jsme byli rádi, když se před našimi zraky objevily postele mého bytu a my do nich mohli upadnout.

Skončil asi nejbujarejší koncert v naší historii a my doufáme, že se Vám naše CD, které jsme na něm pokřtili, bude líbit a rádi si ho poslechnete, když už jsme ho tak náležitě oslavili. Mimochodem s GrassCocktailem se sejdeme na pódiu za necelý měsíc znovu. 6. května se staneme tentokrát hosty my, a to ve Smíchovském klubu CI-5. Sice jsou to prkna spíše zaslíbená bluegrassu, ale HN už hrálo leckde ;-)

Předtím se ale ještě vydáme na křest CD Falešné karty ( na kterém jsme se vlastně i na pár minut ocitli v Muzice:-) ) a vychutnáme si krásy krajiny pod Pernštejnem...

----

Toto vše se odehrávalo 17.4.2003 především za účasti HN, GrassCocktailu, Lišáka, Šaolína, Jerryho, Moniky a dalších