30. 7. - 1. 8. 2004

S Muzikou na dovolenou

V pátek v pět hodin jsem v práci vypnul počítač a na další dva týdnu mu dal volno. Začínala dovolená. Ve stejnou dobu začalo volno také Elce a z vetší části i Jepťákovi. A tahle "kapelová" dovolená začala akcí, na kterou se každý rok těšíme - Muzikou v Hrádku u Rokycan. Všichni jsme si dali sraz už v pátek na jedné berounské benzínce. Odtud pak už náš tandem mířil rovnou na Hrádek.

Do areálu lesního amfiteátru jsme vešli s prvními tóny vystoupení Copu. To si užila především Elka. My ostatní jsme se šli podívat ke stánkům po něčem k snědku. Tím ale pro nás koncert neskončil. Samson totiž slavil ten den 30 let veřejného vystupování a krátce po půlnoci se na pódiu začaly střídat různé formace, ve kterých hrával. Nejvíce očekávané krátké vzkříšení Máků - kapely, od které zní dodnes po sejšnech řada písní, ačkoliv už jedenáct let neexistuje. Přiznám se slovy klasika, že se mi vrátilo celé mé dětství… tedy skoro celé.

Každopádně i po té době měly staré Makovky z pódia, co říct a určitě by slavily i dnes úspěchy. Krátká doba nostalgie se přehnala a pódium ovládla trojice Samson, Redl, Janoušek - další výjimečná sešlost muzikantů. Tuhle trojku, ale přeci jen letos občas vídáme, a tak jsme se postupně vytratili k malé scéně na pokec s kamarády, které jsme dlouho neviděli. V tu dobu už tam zlehka rozehrávala sejšn plzeňská Alternativa spolu s Pavlem Tomanem. Netrvalo dlouho a taky jsme se přidali k doprovodu. Od místa činu jsme se odtrhávali postupně podle toho, jak každého z nás "děsila" představa ranního vstávání v 8:30. Například nade mnou zvítězila kolem čtvrté hodiny.

Ráno bylo opravdu neúprosné. Co se ale dalo dělat. V půl desáté se losovalo pořadí pro soutěžní dopolední scénu a mohlo se klidně stát, že bychom lezli na pódium už v deset. Naštěstí měla Elka tentokrát vcelku šťastnou ruku a vytáhla šesté pořadí (první, druhé, čtvrté a páté ovšem už bylo taženo předtím) Celkem se chystalo třináct vystupujících.

S vědomím vlastního nedospání jsme si na vystoupení naplánovali taktiku maximální vydané energie do lidí a dokonce se nám ji povedlo i splnit. Pocit jsme měli dobrý a také odezvy z publika byly kladné. I konečné sedmé místo jsme brali s uspokojením. Hrádková soutěžní scéna totiž kvalitou příliš nezaostává za soutěží o Krtky na Zahradě. Svědčí o tom i řada kapel, které právě Zahradou prošly (např. Šántré, Toman a lesní pana, Bodlo, Douda band). Konečné vítězství se nakonec odneslo trio Toman a lesní pana o jediný hlas před Carrabinou. Třetí skončilo Bodlo. Právě kapely Bodlo a Šántré byly mými největšími favority.

Pojedli jsme kanárky (tak Jepťák přezdil čtvrtku kuřete) a vyrazili do lesa. Energii spotřebovanou při vystoupení totiž bylo opravdu nutné doplnit, a tak jsme si dali dvě hodinky odpočinku. Elku z něj vyrušilo jen vystoupení Pacifiku, který začal sobotní hlavní koncert. Jinak nás to ten den do amfíku obecně moc netáhlo. Odpoledne jsme si užili jen vystoupení Tempa di Vlak. Pak nás táhl až na večer CS Band a Jiří Schmitzer. Po Tempu jsme se tedy rozhodli vyrazit na pořádnou obědovečeři do blízké vesnice. V oné hospodě jsme už byli párkrát v předchozích letech, a tak to byl jasný tip. Tentokrát jsme ale byli přeci jen trochu zklamáni. Nabídka byla chudší než obvykle a obsluha se většinou pohybovala rychlostí světla (nebyla vidět). Nakonec jsme zjistili, že nám ani nenapsali hlavní jídlo, ale jsme poctivci, a tak jsme při placení toho jednoho piva nebo džusu nechali každý cca 90 Kč dýžko (v závislosti na tom, jak drahé měl kdo jídlo).

Po návratu nás opět dohnala únava křížená s dusném, které celou sobotu provázelo, a tak jsme opět na chvíli zalehli do lesa. Z něj nás vytáhly až výše zmíněné dvě kapely. Schmitzera bych si sice asi užil víc v měnším prostoru, ale všeobecně podle reakcí určitě zaujal na výbornou.. Koncert se chýlil ke konci. Finále obstarávali Rangers se svými osvědčenými hity. To jsme ale už pomalu nesli k bráně kytary. Sobotní jam byl ještě pohodovější než ten páteční. Hlavní kytarovou jednotku s námi ještě vytvořil Standa z kapely Návštěva a také Jim z Falešné karty. Celkem u brány stálo nebo sedělo a zpívalo průběžně patnáct až dvacet lidí. To bylo přesně tak akorát, abychom se všichni schovali při nastálých přeháňkách pod blízký restaurační slunečník, který se tak stal deštníkem. Byl to moc příjemný sejšn do nedělního rána.

Láďa hned po uložení kytary sedl do auta a vyrazil na Prahu. Škopy odjel už v sobotu, a tak jsme hledali místo ke spánku jen ve dvou. Místečko jsme si v lese našli báječné, jenže nás z něj po pár minutách vyhnal opět déšť a nahnal nás do auta. Z něj nás zas kolem deváté vytáhlo sluce a hic opět do lesa. A tak jsme měli třídílný spánek. Přesto jsme ale načerpali daleko více sil než den předtím a mohli jsme v pohodě vyrazit na oběd. Hospodu z předešlého dne jsme raději už vynechali a dali jsme na rudu kohosi, abychom se vydali do Mirošova do Zámecké restaurace. Ten člověk nás určitě neměl rád. Hůř jsme si už dlouho nepochutnali o množství nemluvě. Po dlouhé době jsem nenechal v hospodě ani korunu dýžka (podobně jako Elka). Cesta do Prahy už probíhla v pohodě. Na den jsme se tam otočili a už jsme se chystali na další část dovolené. Tentokrát jsem já, Láďa a Elka mířili na Střelu. O tom ale možná jindy :-)

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)