4. – 6. 8. 2006

Deštivá Muzika

I když letos už některé naše festivaly provázela nepřízeň počasí, přímo našim vystoupením se zatím vyhýbala. Když jsme v pátek 5. srpna vyjížděli z Prahy na Hrádek u Rokycan, vypadalo to, že tentokrát nemáme šanci uniknout. Už přes den často pršelo a nebe stále střídalo nejrůznější odstíny šedé. Počasí ale neporučíš, a tak nemělo cenu se jím příliš zabývat. Nakonec nás o víkendu potkalo dost událostí a překvapení na to, aby se povětrnostní podmínky staly hlavním aktérem naší reportáže.

Hned v Praze se došlo k nečekanému setkání. U vchodu do podolské porodnice jsme s Elkou nabírali na palubu kamarádku Martu, která právě končila službu. Jenže dřív než Marta nám vyšel v ústrety Vlasťák z Falešné karty. Překvapení bylo oboustranné, určitě nečekal uvítací delegaci od HN. Z míry se ale vyvést nenechal a hned se nám chlubil fotkou čerstvého novorozence, aby nám představil svou… neteř :-) Pak už se ale hovor stočil na téma Muziky, kam Vlasťák také mířil. Bral to ale zkratkou přes Nové Město na Moravě, a tak jsme se nepřipojili a naopak vyrazili rovnou na plzeňskou dálnici.

K lesnímu amfiteátru v Hrádku u Rokycan jsme dorazili chvíli po osmé. Elka s Martou si vyrazili postavit stan a já šel zařídit akreditaci na štáb. Hlavní osoba sobotní open scény Bublina mi hned ve dveřích hlásila, že neví, zda tu vůbec máme hrát, protože počítačový vir zrušil mimo jiné soubor se seznamem sobotních účinkujících. Šlo ale jen o lehké poškádlení, protože jsme se ocitli na novém seznamu těch kapel, na které si pořadatelé vzpomněli. Vše bylo tak rychle a v pohodě vyřízeno. Jen jsme zatím nevěděli, s kým vším se vlastně druhý den dopoledne na scéně potkáme.

Na Muziku už jezdíme pěkných pár ročníků a tak nebylo divu, že má cesta od štábu ke stánkům a zpět do hlediště trvala bezmála hodinu. Každou chvíli totiž člověk narazil na někoho známého z blízka i z daleka. Dálkový primát držel Donald – jinak pořadatel Jablonského Medvídka, o kterém jste si mohli přečíst v jedné z minulých reportáží. Ať jsem se bavil téměř s kýmkoliv, hovor skončil na konstatování, že se ještě po koncertu uvidíme za hlavní branou na sejšnu. A tak se i stalo. S vědomím časného vstávání jsme ale tentokrát kytary odložili už krátce po třetí hodině.

Ráno po deváté ráno jsem s Elkou stál u štábu, kde mělo proběhnout losování pořadí kapel na open scénu. Spolu s námi tam byli ještě Radek a Pišta z Bodla, Romana za Přelet MS a duo Milan Sova a Kuba Slamák. Další kapely nedorazily. Bublina nevěřícně kroutila očima i celou hlavou. Navíc díky virem smazanému seznamu chyběl i přehled o absentérech včetně kontaktů. Původně totiž bylo přihlášeno jako obvykle kolem dvanácti kapel. S nadějí, že ještě opozdilci dorazí, se celá akce posunula o půlhodinu, během které na seznam ještě přibyla Každýho věc. Na start open scény se tedy postavilo celkem pět vystupujících. My si vylovili z klobouku obvyklé číslo 3, které ale tentokrát bylo přijato s povděkem, protože neznamenalo začátek, ale střed pelotonu a tedy i určitý čas na přípravu (párek, kafe, ladění, polévka, rozehrání, …). S předstihem na pódium putovala baskytara. Radkovi z Bodla, které hrálo hned před námi se totiž na nástroji rozbila mechanika, a tak jsme rádi vypomohli. Na Muzice už z toho pomalu stává tradice. K prakticky stejné události totiž došlo předloni, kdy jsme tu hráli naposledy.

Díky menšímu počtu kapel jsme si naše vystoupení výrazně více užili, protože nám byla přidělena celá půlhodina. A protože se zdálo, že si ho užívali i diváci v plně zaplněném hledišti malé scény, odcházeli jsme zpět do zákulisí spokojeni. Je ale fakt, že nějaké ty dvě tři výrazné mouchy jsme si mohli odpustit. Závěrečné divácké hlasování náš celkově dobrý pocit potvrdilo. První bylo s převahou zaslouženě Bodlo. Za ním jsme se ale v pořadí objevili už my, když jsme jen těsně (2 hlasy) předstihli Přelet MS. A tak naše oficiální účinkování skončilo na Muzice úspěšně.

Zbytek festivalu jsme si už naplno jen užívali muziku a setkání s lidmi kolem. Ani příliš nevadil trvalý déšť, který odpoledne usoudil, že už na svou příležitost čekal dost dlouho a na zbytek festivalu už Hrádek neopustil. Naštěstí nešlo ale o žádnou průtrž mračen, a tak vše běželo bez počasím vynucených změn. Dokonce v hledišti vydržela i většina diváků. Mimochodem v tomto ohledu mě letošní Muzika příjemně překvapila. Už v pátek bylo totiž úplně vyprodáno, plno bylo i v sobotu na open scéně a hlavní hlediště i přes déšť také nenabízelo příliš prázdných míst.

Zatímco končil hlavní koncert, sedli jsme si „Bodláky“ Radkem a Pištou a dalšími lidmi pod plachtu u stánku a ještě si neodpustili pěkných pár písniček. U malé scény se mezitím do deště rozběhl country bál. Původní kapela se nedostavila, ale kolem bylo dost muzikantů, aby se s tím dalo něco dělat. Příkladem šel šéf festivalu Samson, který se stal kytaristou a příležitostným zpěvákem nově vzniklé formace. Stejně jak byla netradiční kapela, byl neobvyklý i betonový „parket“ vyzdobený několika loužemi. Tanečníků sice příliš nebylo, ale to nebrání konstatovat, že šlo o pěknou festivalovou tečku.

Ráno došlo na sčítání mokrých a suchých věcí. Nejvíce pasivní skóre zaznamenala Elka, která si musela část oblečení vypůjčit od Marty. Mě samotnému vše vyšlo tak akorát. Už v úterý se ale přesouváme do Telče, takže bude třeba rychle doplnit šatník a doplnit energii. Naštěstí Telč je samodobíjecí, takže to s tou energií určitě nebude problém.

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)