10. – 11. 11. 2006

Nervózní Oříšek

Tak se nám to letos krátí. V pátek 10. listopadu jsme se z Prahy vypravili na poslední letošní velký koncert. Ten byl součástí brněnského festivalu Folkový oříšek. Plni zkušeností s dálnicí D1 jsme vyrazili v takovém předstihu, abychom při bezproblémové cestě byli v Brně kolem osmé – tedy hodinu a čtvrt před plánovaným začátkem našeho vystoupení. A světe div se, opravdu se jelo jak po másle.

Do brněnského divadla Barka jsme dorazili těsně po osmé. Na pódiu právě končila kapela Douda band. Na plno jsem si stihl poslechnout jen přídavkovou písničku Tulipán nevyrostlý, kterou si pamatuji ještě ze staršího stejnojmenného CD již neexistujícího HB Stopu. Nevím, zda na sebe nějak obě kapely navazují, ale aranže této lidovky byly velmi podobné těm, které si pamatuji. Bylo to příjemné připomenutí.

Pak už se začaly na pódiu připravovat domácí Mošny. Tentokrát se zde měly přestavit i s plnou nástrojovou podporou (kytara, klávesy, bicí, flétny, baskytara), a tak se přestávka k nazvučení celého tělesa pěkně natahovala a nám se začala vkrádat do duší nervozita. Mohli jsme si za ní ale částečně sami. Škopy se totiž potřeboval ještě v noci vrátit do prahy a poslední autobus mu jel ve čtvrt na dvanáct. Proti plánovanému programu jsme tedy měli rezervu kolem půl hodiny a ta právě brala za své.

Mošny se nakonec nazvučily velmi dobře a do diváků šla z pódia výborná a pestrá muzika od spirituálů, přes klasiku, folk až do folkrockového bigbeatku. Radost poslechnout. Jen škoda, že jsme zároveň sledovali hodiny. Nakonec jsme ale na pódium nastupovali akorát tak, abychom se mohli v klidu nazvučit i zahrát připravený program. Bohužel se ale předchozí zvučení Mošen plně vyčerpalo zvukaře nebo chtěl vyjít vstříc našemu časovému presu – těžko říct. Každopádně se chvíli nic nedělo, pak se ve spěchu rozdaly linky, komunikace směrem ke zvukovému pultu byla převážně vizuální (což při zapnutých reflektorech znamenalo skoro žádná) a sotva jsme zprovoznili alespoň kytary, už jsme slyšeli, jak nás moderátor večera Jirka Moravský Brabec startuje. V rychlosti jsme tedy upravili alespoň nejnutnější poměry, zjistili, že jdou přes mikrofony zpěvy ven a už jsme nasadili k první písni. Asi tušíte, že nám celý ten shon ze všech stran moc neprospěl, a tak jsme hlavně z první části vystoupení měli hodně rozpačitý dojem. Směrem ke konci jsme se přeci jen trochu vzpamatovali, a tak konec už byl celkem v pohodě. Přesto jsme z pódia nešli příliš v dobré náladě a těšili jsme se, že si ji spravíme v hospůdce u Šošona, kde se plánoval sejšn.

Škopyho Láďa s domácím navigátorem Davidem Marošem v zádech úspěšně dopravil na autobus a o chvíli později jsme se už sešli i s dalšími muzikanty u zmíněného Šošona. Zde dovolte jednu zcela nehudební vložku. Slovník T9 na mém mobilu mě ale překvapil tak, že to stojí za zmínku. Byl jsem totiž domluven s jednou kamarádkou, že jí napíšu, pokud se půjde opravdu hrát k Šošonovi. A tak jsme jí skutečně psal stručnou SMS: „Šošon platí :-)“. Tedy chtěl jsem napsat. V reálu jsem psal se zapnutou T9 a bez koukání na display. Naštěstí jsem si obě slova před odesláním zběžně prohlédl a s překvapením jsem zjistil, že jsem napsal: „Porno platí :-)“. Šošona hold T9ka neznala, a tak málem vzniklo velmi zajímavé hluboké nedorozumění :-)

Samotný sejšn byl pohodovou záležitostí a kolem třetí hodiny jsme se vraceli ke svým spacákům v šatně divadla dobře naladěni a unaveni. Ráno (rozumějte cca 11. hodina) k nám naštěstí bylo milostivo, a tak jsme se kolem poledne mohli vydat z Brna na sever do Bystřece, kam nás zval Donald. Toho můžete už také znát z našich „cestopisů“. Jedná se totiž pořadatele z nám snad nejpříjemnějšího festivalu – Jablonského medvídka. Na chatě kousek od Jablonného jsme se potkali i s dalšími 20-30 lidmi a vypukla noc, které velmi zdařile oslavila konec sezóny. Během noci se jedlo (výborné vepřové), pilo, hrálo, pělo, tančilo, …. Došlo i na různé čekané i nečekané pohybové aktivity (twist, svérázná bitva o tkaničky od bot, …) V ranních hodinách se do ticha rozbíhali už komornější písně. A Donald přišel s jedním nápadem, který nás zaujal a mohl by se uskutečnit na příštím Medvídku. Zatím je tu ale řada kdyby, a tak konkrétnější zatím nebudeme, a‘t vás máme čím překvapit ;-)

Rozloučím se tedy s touto reportáží konstatováním, že ráno jsme usnuli vlastně až za světla. Není tedy divu, že se zpáteční cesta nesla především ve znamení spánku (naštěstí ne řidiče). Byl za námi vpravdě vyčerpávající, ale fajn víkend.

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)