Plumlovský hluboký dýchánek

Další fotografie

Pozvání na Plumlovský dýchánek Hluboké nedorozumění prostě nemohlo odmítnout. Už program i prostředí prvního ročníku festivalu sliboval zajímavou a nevšední podívanou...

Ale protože poslední dva měsíce trávíme víkendy na festivalech a nezbývá nám příliš času na pořádnou zkoušku, rozhodli jsme se tak učinit v pátek navečer. Všechno proběhlo snad jak mělo, jen basista se potkal s přáteli a zasekl se na zahrádce v restauraci za Petrovým barákem (pozn Klokan: nejvíc nás "štvalo", že nás tím oddaloval začátek potažmo konec zkoušky, po které jsme do stejné restaurace měli také namířeno). Odtamtud jsme ho chvilku dolovali prostřednictvím mobilních telefonů a nenechali jsme se přemluvit, aby jsme následovali jeho špatného příkladu ;-). Podezřívám ho, že si z nás celou dobu pěkně utahoval... Nicméně dorazil a zkouška proběhla. Pak už nic nebránilo tomu, aby jsme společně ochutnali to, co Pavla tak zdrželo a ve zmiňované restauraci jsme setrvali asi do půlnoci :-)

Ráno jsme vyskákali ze spacáků a s obvyklým zpožděním vyrazili na dlouhou cestu do Plumlova. Ještě jsme se zastavovali na Javorníku u Čerčan pro Škopyho, který tam ráno odjel za rodinou. Na nějakou chvíli jsme uvízli v koloně, která se tam tvořila, ale měli jsme štěstí. Když jsme se vraceli, její délka byla několikrát větší (z našeho pohledu naštěstí samozřejmě v protisměru) a rychlost posunu se snížila opravdu na minimum.

V Plumlově jsme zakotvili kolem půl druhé, už notně hladoví. Takže jsme cestou do areálu zatočili do nejbližší restaurace. Po peripetiích s vysokou návštěvností všech restaurací v okolí jsme se nakonec usadili i s Lišákem (toho dne mistrem plumlovského zvuku a dalším účinkujícím), který sem mezitím také dorazil. U nádob s rozličnými nápoji jsme se dohodli, že spojíme svá vystoupení, protože Lišák měl k dispozici asi jen osm minut vlastní produkce. Ne, že by toho nezahrál víc, ale spíš zapomněl něco, co k tomu nutně potřeboval:-)) (externí paměť ;-) ). Tím ovšem Nedorozumění získalo, protože nám tak připadly jeho minuty k dobru...

Plumlovský dýchánek jako takový probíhal toho dne už od rána účinkováním divadelních souborů a různých historických skupin. Z těch jsme bohužel nic neměli, protože jsme do areálu zámku přišli chvíli před začátkem hudební scény. A protože účinkujícími byli v převážné míře písničkáři, rozhodli jsme se zvolit netradiční repertoár. Totiž spíš písně, které na festivalech tolik nehrajeme. To si žádalo ještě jednu zkoušku, takže jsme se po nahlášení na štábu uzavřeli v jedné z místností před světem a zhruba ještě hodinku pilně cvičili :-) (nejvíc si zacvičil Škopy, který stále běhal zařizovat spuštění elektriky do zásuvek, protože mu každou chvíli zhasínalo kombo. Na vině však nebyl Pavel ale spíše na stejný okruh napojený pivní stánek. )

Pak už jsme si labužnicky užívali atmosféry a klidu, neboť se poslední dobou začalo stávat pravidlem, že jsme po příjezdu byli nuceni z časových důvodů ihned naskákat na pódium.

Po příjemném vystoupení Janky Kúdelové a Martiny Trchové jsme se ve stavu pohody a příjemného naladění nazvučili a odehráli první čtyři písně. Pak jsme udělali prostor Pájovi Lišákovi, který si tak na chvíli oddechl od zvučení a zkusil si opačnou roli. Přitom došlo ke scénce, která pak ovlivnila i naše další vystoupení. Konferenciér Zeno Václavík byl odnesen z pódia, protože prostě moc mluvil. Takže Klokan, v obavě, že by ho mohl potkat stejný osud, raději po zbytek koncertu uváděl diváky do obsahu písně pomocí svých grimas:-)) (nu on Zeno mimo jiné také hudral, že by kapely neměli mluvit, protože mu to bere práci a pošle na nás odbory). Tím jsme stihli ještě o dvě písně víc, než jsme měli v plánu, takže jsme si zahráli do álelůja:-)) Ale bylo to hraní opravdu příjemné.

Škoda, že s přicházejícím večerem diváků spíš ubývalo. Snad proto, že od ranních hodin byli již plní dojmů (nebo měli ve večerních hodinách příliš prázdné žaludky, doma navaříno a krom dojmů by se do nich ještě něco malého vešlo). Přišli však o výbornou muziku. Velmi mě zaujalo vystoupení manželů Žambochových, kteří předvedli písně se zajímavými texty, originálním provedením a sympatickým vystupováním.

Večer pak zakončoval Ivo Cicvárek s Okem a Žofií Kabelkovou. Různě se navzájem prolínali a byl to opravdu vynikající hudební zážitek. Myslím, že spojení Oka s Žofkou je víc než šťastné a klidně by se mohlo opakovat častěji... Mohu jen doporučit.

Po několika přídavcích byl festival zakončen hymnou Plumlovského dýchánku v podání některých účinkujících a vystoupením šermířské skupiny, které jsem sledovala z povzdálí. Předváděli příběh o sličné panně, na kterou měl zálusk tříhlavý drak ( představiteli draka byli tři urostlí jinoši, kteří chrlili oheň opravdu věrohodně:-)) a která pak byla zachráněna někým, kdo oheň nechrlil. Každopádně to byla příjemná tečka za sobotním večer.

I když vlastně, tečkou byl až jam, který se rozpoutal na několika místech a skončil, když už Nedorozumění spalo. A to jsem šla skoro za světla:-)) My jsme se víceméně drželi u ohniště, který nás chránil před chladnou nocí. O zbytek se postarala báječná medovina, kterou jsme věnovali klukům, protože měli všichni tři svátek :-))

Ráno jsme s různými časovými odstupy vyskákali ze spacáků ( vzhledem k tomu, že jsem šla poslední spát, musela jsem logicky i poslední vstát:-)) a nenechali jsme si ujít prohlídku Plumlovského zámku (a ještě předtím také pohled na Evču a především Škopyho na jogínské rozcvičce, kterou pořadatelé připravili i pro laické zájemce). Během prohlídky zámku jsme si vyslechli pohnutý osud jeho stavby. V opraveném přízemí jsme si prohlédli výstavu obrazů a fotografií, pak kobky vězení s překrásným výhledem ven ( nicméně kochat se tam dobu víc než nutnou k prohlídce bych samozřejmě nechtěla:-)) Ve vyšších patrech už jsme nalezli jen místnosti v podstatě v dezolátním stavu (nebylo to však jen díky zubu času a lidí, ale také proto, že zámek nebyl vlastně nikdy dostavěn - chrám sv. Víta by mohl dobu stavby závidět). Ale na třech stropech tu byli k vidění tři zachovalé fresky. Prohlídka to byla opravdu zajímavá. Podrobnosti vám nepovím, protože by tahle reportáž neměla konce (každopádně to na pohled vypadalo, že si architekt musel léčit nějaké komplexy, protože při délce cca 100m, výšce 40m byla šířka pouhých 16m zarážející.Bylo nám však vysvětleno, že plány byly daleko honosnější, ale prostě se toho na určené místo víc nevešlo.). A protože je tam opravdu hezky, vřele vám doporučuji navštívit příští rok Plumlovský dýchánek, protože jeho další ročník byl přislíben. Stojí to i za tu velkou vzdálenost ;-).

Stalo se 28.-30.6.2002 za přítomnosti: HN, Evy, Moniky, Lenky a dalších diváků, pořadatelů a kapel