21. - 23. 7. 2006

Jihočeské zpívání

Jako téměř každý pátek letošního léta jsem přiběhl domů, během třiceti minut shromáždil a zabalil vše potřebné, popadl kytaru, vše hodil do auta a vyrazil nabírat další "účastníky zájezdu". Cestou jsem si samozřejmě jako obvykle uvědomil i pár věcí, které zůstaly doma, ale nešlo o nic důležitého, a tak se žádný rychlý návrat nekonal. Naopak, hned po té, co se posádka postupně naplnila, nabrala má felda maximální rychlostí směr jih (tedy s vědomím eliminace možnosti ztráty bodů). Před HN byl totiž jeden z těch nej nej festivalů - Jihočeské zpívání v Trocnově.

Proč je pro nás trocnovský festival tak důležitý? Před sedmi lety nás tu s Jepťákem napadlo založit kapelu (abychom nemuseli platit na festivaly vstupné) a o dva roky později jsme se tu poprvé viděli s Elkou, která pak během měsíce rozšířila naše řady. Když k tomu připojíte příjemné místo i lidi a dlouhé noční sejšny u ohně i mimo něj, je myslím vše jasné.

Na palubě vozu byl zprvu nejvíce slyšet Jaroos, který se neustále ptal, kdy už tam budeme a neúnavně mi počítal "dílečky" na mapě, které musím ještě urazit. Mimochodem, Jaroos je taky jedním z lidí, které jsme prvně potkali v Trocnově. Pravá polovina vozu se stala dámskou záležitosti v podobě tandemu Elka, Amazonka. Nenechte se mýlit, HN nezměnilo obsazení. To jen neděláme z našich festivalů jen čistě kapelní záležitost a z Jihočeského zpívání už tuplem ne. A tak do Trocnova zamířily hned tři naše vozy. Jepťák se blížil s kamarádkou Markétou a jejím čtyřnohým přítelem Abém. Škopy vytáhl na výlet celou rodinu, ale vzhledám k Pavlíkově mladosti (9 měsíců) měl dorazit až v sobotu.

Pod trocnovský památník jsme přijeli už za tmy (téměř dokonalé, protože má felda svítila sotva na tři metry) a hned jsme se vydali k ohni. Tam už bylo kytar nepočítaně, k tomu občas nějaká ta basa a všechno to hrálo dohromady a přesto kupodivu i to samé, tedy většinou. Občas tóny z jedné strany běžely na druhý konec déle, než byla myšlenka hráčů této strany, a tak se potkaly dvě písně uprostřed. Ale muzikanti se snadno domluví, a tak vždy rychle došlo ke sjednocení. Rádi jsme mezi zúčastněnými poznali všechny Epy de myky, s nimiž máme velmi podobnou notu. Podobnou zkušenost máme z minulých ročníků i s lidmi z Alternativy. Po čase nám už přišlo u ohně přeci jen až příliš lidno a došli jsme k názoru, že je ta pravá chvíle založit s uvedenými kapelami ještě jedno "ohniště" u vchodu do bývalé restaurace. Následoval klídek, pohoda, nějaká ta zapomenutá sloka, ale i po dlouhé době objevená píseň a pěkné sbory i improvizace. To vše k naší naprosté spokojenosti. Užili jsme si tedy ten večer jak bujarý, tak komornější sejšn a do systosti vyzpívání jsme po třetí hodině ranní odcházeli vstříc svému spacáku. Přeci jen nás druhý den čekalo vystoupení a určitě i další noční sejšn, a tak jsme si nějakou tu energetickou rezervu nechali.

Ráno nám namířilo kroky rovnou do restaurace na česnečku. Ačkoliv k tomu nebyl zjevný důvod, nějak mě spánek neposílil, spíše naopak. Možná jsem si z předešlého dne pořídil nějaký základ úžehu. Doufal jsme, že mě polévka trochu postaví na nohy. Povedlo se jí to právě tak, abych byl připraven na zkoušku, kterou jsme si naplánovali, až přijede Škopy. Ten nabral bohužel přes hodinu zpoždění, a tak jsme se rozehrávali do zvuků pily chystající večerní oheň i do začátku celého festivalu. Právě, když jsem si říkal, jak je fajn, že budu mít do vystoupení ještě chvíli na odpočinek, přišel za námi moderátor festivalu Ivan Studený s prosbou, zda bychom neměli nic proti tomu, abychom zahráli o nějakou tu minutu dřív. Po bližším upřesnění se ukázalo, že by se mělo jednat o minutek stodvacet a za čtvrt hodiny bychom tedy měli nastupovat na pódiu. Obecně se snažíme být k pořadatelům vstřícní, ale tentokrát jsme dali najevo, že bychom to udělali jen v případě krajní nouze. Bylo totiž vysoce pravděpodobné, že bychom si vystoupení neužili my a tedy asi ani diváci. Naštěstí se situaci podařilo vyřešit nakonec jinak, a tak jsem mohl ještě na hodinku upadnout do spánku.

Hurá, odpočinek zabral a já šel ladit kytaru v příjemném očekávání věcí příštích. Na pódiu jsme se v klidu nazvučili a čekali připraveni začít hned jak moderátor, který mezitím lidem nabídl interview s jedním z hostů, mávne. Signál však nepřicházel, a tak jsme si krátili dlouhou chvíli na pódiu písní (tuším nějakou žalmanovkou). Nakonec bylo ale přeci jen odstartováno. Hrálo se nám dobře, lidi stejně dobře reagovali, a tak jsme ani tolik nevnímali výheň která na pódiu panovala. Dokonce jsme si vysloužili od diváků přídavek, čehož jsme si opravdu cenili, protože svým potleskem přesvědčili i moderátora. Ten nám původně pro nedostatek času naznačoval rychlý ústup z pódia. Do zákulisí jsme tedy nakonec sestupovali opravdu v dobré pohodě.

Celodenní vedro bylo ale neúprosné, a tak se část naší výpravy včetně mě, vydala k nedalekému rybníku. Přišli jsme tak o bohužel o vystoupení černošské taneční skupiny Inkululeko Yabatsha ze Zimbabwe. Mohli jste jí potkat už např. na Zahradě nebo Folkové Růži. Na Trocnově mělo ale podle přítomných toto vystoupení úplně jiný náboj. Díky komornější atmosféře tu totiž došlo i k bližšímu kontaktu a zapojení samotných diváků a prý šlo opravdu o výborný zážitek. Rybník sice nabídl osvěžení, ale jinak se určitě zmíněnému vystoupení nemohl rovnat.

S jistou dávkou napětí jsme pak očekávali vystoupení Nezmarů. Elka s Jaroosem se totiž minulé noci postili do pře o osobu zpěváka v jedné jejich písni a došlo i na malou osobní sázku. Jenže Nezmaři jsou Elčinou kapelou No.1, a tak polemizovat s ní na toto téma je jako učit šneka poznávat svou ulitu. A tak to celé skončilo přesně podle očekávání. O další skupiny už jsme žádné debaty nevedly, a tak už jsme je jen v klidu sledovali. Epy de Mye opět přesvědčila, že má písně, které dokážou diváky zaujmout a vysloužila se velký potlesk. Do prostředí i atmosféry festivalu pěkně zapadlo také vystoupení Stráníků s Mírou Ošancem složené především z český zpívaných písní tria Peter, Paul and Mary. Celkově se mi zdálo, že hudebně šlo o jeden z nejlepších ročníků Jihočeského zpívání a už teď jsem zvědav, co pro diváky Jirka Krška Kolumbus připraví příští rok.

Samozřejmě, že koncerty celá akce ještě neskončila a opět následoval sejšn u ohně. To se zkrátka (a obzvláště v Trocnově) neochodí. Jen se špatně hledají slova, aby se člověk neopakoval. A tak je hledat nebudu a pokud jste tam nebyli, příště přijeďte a sami uvidíte. Trocnov nás zkrátka opět nezklamal a v neděli jsme odjížděli v dobrém rozmaru. Ještě cestou došlo k bloudění v objížďkami prošpikované Lomnici nad Lužnicí, občas byla ta pravá chvíle protáhnout těla u benzínové pumpy, ale jak Jaroos opět odpočítával dílečky na mapě, nakonec nás na pár dní zase pohltila všední Praha. Festivalové léto je ale v plném proudu, takže už na nás mávají Mostov, Muzika, Telč, ...

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)