TOPlist

Klubové finále v Trojické z předehrou v Nuslích

4. 6. - 6. 6. 2003

Další fotografie

Ten týden začal nevinně, postupně se z něj ovšem stalo hudební "šílenství". Před Hlubokým nedorozuměním byly dvě opravdu významné akce. Jednak hostování na koncertu Sekvoje v pro nás prestižním pražském P-klubu v Trojické a pak vystoupení na pardubickém Slunovratu, kam jsme byli vybráni z konkurzu Zahrady.

Obou vystoupení jsme si patřičně považovali. Mě osobně se dokonce tak trochu "uzavíral" jeden hudební kruh. V Trojické na Sekvoji jsem byl totiž kdysi na svém prvním koncertu v našem žánru a Slunovrat byl pak prvním festivalem, na který jsem kdy jel. Ale vezměme to po pořádku. Celá hudební smršť onoho týdne totiž nezačala ani v Trojické ani na Slunovratu, nýbrž kousek od mého bydliště v Nuslích.

Tam jsem si měl na koncert, který pořádá kapela Naspěch, dojít ke zvukaři Marku Voříškovi pro nahrávku z Kolínského ostrova, kde jsme nedávno hráli. Asi dvě hodiny před koncertem mi Marek volal, zda si pro nahrávku opravdu přijdu. Po mém souhlasu mi pak jen tak mimochodem nadhodil, zda si nechceme v Nuslích ten den zahrát. Hostující kapela totiž svou účast právě odřekla. Pořadatelé tedy neměli na shánění náhrady moc času. Sice jsem Marka upozornil, že Elku neseženu určitě (ze Zruče by tu byla za 3 hodiny) a Pavla asi taky ne (byl vázán doma), ale jemu to nevadilo. Prý jako duo bychom s Jepťákem taky mohli být zajímaví. Přiznám se, že mě ta myšlenka zaujala, velkou návštěvu koncertu jsem nečekal (takže nehrozila velká ostuda) a navíc bychom si udělali alespoň menší zvukovou zkoušku na obě další vystoupení. Zavolal jsem Jepťákovi, který byl samozřejmě rád, že může v tom vedru odejít od rybníka a vystartovat přes celou Prahu. Markovi jsem tedy naší účast potvrdil.

Protože nás čekalo během vystoupení asi i zpívání partů, které obvykle nejsou v naší kompetenci, šel jsem pro jistotu vytisknout zpěvník. A při tom čekání na konec tisku jsem usnul…. a probudil se čtvrt hodiny před startem koncertu. Naštěstí bylo místo konání jen přes náměstí od mého domova, takže jsem vše stíhal. Sbalil jsem kytaru, vyhodil přitom z futrálu ručník, který tam překážel ještě od minulého víkendu, přihodil tam naopak zpěvník a bubínek, kdyby se pak třeba ještě hrálo někde po koncertu.

V základní škole, kde se koncerty Naspěchu konají, jsem svižně vyběhl čtyři patra a vpadl do krásného klubového sálku. Hned zkraje jsem dostal ránu. To mě praštilo dusno, které v místnosti panovalo. Sálek je totiž pod střechou, na kterou celý den pražilo slunce a větrací možnosti jsou omezené. Hned jsem začal litovat, že jsem se zbavil doma ručníku. Ale na druhou stranu na sobotu se hlásilo taky pěkný vedro, tak jsem to vzal alespoň jako trénink na Slunovrat. Láďa dorazil za chvíli a s ním přišla i Jana, která nás lákala po skončení koncertu na menší jam na Střelecký ostrov. Hned jsme začali zvučit a zaškrtávat písně, které bychom mohli být schopní ve dvou zahrát.

Samotné vystoupení bylo pak poměrně pohodovou záležitostí. V sále bylo asi dvacet vstřícných lidí, kteří nám prominuli i občasnou chybku. Přeci jen ve dvojici nějak úplně nefungoval automatický navigátor písněmi, a tak nám občas nějaký akord či slůvko upadlo. Na pódiu jsem navíc během hraní stále více litoval odloženého ručníku, takovou saunu jsem při koncertu ještě nezažil a doufám, že už ani nezažiju. V celku jsme ale byli poměrně spokojení a i diváci nám přes velký hic neusnuli a dokonce si vyžádali přídavek.

V druhé půli večera nastoupil Naspěch, který od podzimu (kdy jsem ho viděl naposledy) změnil notně sestavu a také se výrazně zlepšil. Kolem deváté byl konec celého koncertu a my se vydali na již zmiňovaný Střelecký ostrov. Tam jsme si příjemně zajamovali s partičkou studentů. Nakonec jsme je i lanařili na následný koncert v Trojické, kde jsme také tušili po koncertu pěknou marmeládu. Domů jsem dorazil asi o půl jedné ve dvacetičtyřstupňovém hicu.

--

Ani druhý den počasí neslibovalo úlevu. Naštěstí se ale odpoledne smilovalo a poslalo k zemi pár vydatných kapek. S Láďou a Elkou jsme měli spěch u mě v Nuslích a s Pavlem jsme se potkali přímo v Trojické. Vše běželo jak na drátku. Samotný koncert se také snad vydařil. Alespoň my z něj měli velmi dobrý pocit. Na pódiu byl výtečný zvuk, dali jsme si tři přídavky (to už jsme opravdu lovili písně hodně v paměti) a pak jsme si dopřáli v blízké hospodě zasloužený škopek piva. Sice jsme měli v záři reflektorů opět za mikrofony pořádně dusno, ale s Nuslemi ze včerejška se to nedalo měřit. Koncert Sekvoje jsem tentokrát strávil většinou v klubovém baru, kde bylo přeci jen větráno.

Nakonec vše dopadlo podle očekávání. Ještě po koncertu jsme neměli dost a dali jsme "menší" jam. Alespoň jsme si to mysleli, nakonec jsme však odcházeli z Trojické až po jedné hodině. K HN se totiž přidali i další muzikanti z řad diváků, mimo jiné i Karel a Lukáš, které jsme "naagitovali" den předtím na Střeláku. A protože už jezdilo Prahou jen noční NHD, nabídl jsem těm nejvytrvalejším nocleh. V Nuslích nás to ráno přespávalo nakonec šest.

Koncert v Trojické byl pro nás vydařenou tečkou a hraním za odměnu - tedy šlo asi o nejlepší klubové vystoupení v této sezóně. V pátek ráno ale už vše směřovalo k dalšímu vrcholu - pardubickému Slunovratu. Ale to už je jiná pohádka, kterou vám zase pro změnu poví teta Eliška ;-).

----

Toto vše se odehrávalo 4. 6. - 6. 6. 2003 především za účasti HN, Naspěchu, Sekvoje a dalších

Klokan