26. - 27.8. 2006

Z otáčivého hlediště na Špejchar

Kombinace jižních Čech a Epy de mye ( což je kapela, o které se právem domníváme, že je jedna z mála, která by nás byla schopna a hlavně ochotna usejšnovat k „smrti“:-)) nás natolik nadchla, že jsme pozvání na festival přijali i s vědomím, že se budeme muset opět obejít bez Škopyho s basou. Původně se celá akce měla uskutečnit v neděli odpoledne na otáčivém hledišti v Týnu nad Vltavou. Jenže úloha pořadatele je občas dost nevděčná a svízelná záležitost. Takže nakonec Honza Přeslička volal, jestli by nám nevadilo, že se festival změní na čistě akustickou přehlídku tří kapel v klubu na okraji Týna a posune se na sobotu. Nic z toho nás neodradilo, protože je celkem jedno, kde se hraje, když se chce, tak je možné i nemožné:-)

Letos už máme bez Škopyho něco odehráno, takže jsme se v sobotu dopoledne sešli, aby jsme připravili repertoár pro komorní klubové prostředí a vyzkoušeli, že jsme nezapomněli drobné úpravy plynoucí z nepřítomnosti čtvrtého člena. Spokojeni jsme vyrazili na dlouhou cestu do Týna. Dopřáli jsme si malou odbočku a stavili se v oblíbené hospodě na oběd. Slunce vyhřívalo zahrádku a podporovalo naši dobrou náladu. Když už jsme s sebou neměli Pavla, potkali jsme aspoň jeho bráchu, který přijel do Nespek na oběd nezávisle na nás. Veselé setkání:-)

Kolem páté jsme sledujíc temelínské reaktory vjeli do Týna. Hned jsme udělali první zastávku a zašli se podívat na ono otáčivé hlediště, původní místo dění. Místo je to pěkné, na festival jak dělané, jak se však později ukázalo, vše zlé je pro něco dobré. Nezvykle včas jsme odvážně zaparkovali vedle modrého Mondea, které jsme dle instrukcí nesměli odřít:-) Uvítali jsme se a natočili pivo. Klub Špejchar je sympatické místo, hned jsme se tam cítili jako doma:-)

Už z dřívějška jsme měli s Luckou domluveno, že si s námi zahostuje na kontrabas v několika písničkách. Lucka se k tomu postavila zodpovědně a zkoušku vystřihla jako z partesu:-) Když jsme spustili „Pro další den“, přidal se i Honza na mandolínu a naše nadšení se stupňovalo.

Přehlídku zahájilo seskupení Hladomor, jehož ústřední postavou je Lukáš Kazík z Epy de mye. Dle jejich slov se jedná o těleso skomírající ba téměř mrtvé. Až budu skomírat, ráda bych plápolala aspoň jako oni:-) Slyšeli jsme převážně převzaté písničky v obsazení kytara, klarinet, housle. Lukáš má příjemný hlas, což zde jako sólový zpěvák potvrdil. Po krátkém bloku nastoupila týnská kapela Ztuha, čistokrevný bluegrass, který prošel i zavřenými dveřmi, kde jsme se připravovali na vlastní vystoupení. Ztuha nehrála vůbec ztuha, naopak velmi živě.

S nezvučených vystoupení mám vždycky trochu obavy, abych to tzv. „uzpívala“. Tentokrát se to snad povedlo. Téměř zcela zaplněný klub nás přijal víc než vstřícně a my si náležitě vychutnávali skutečnost, že lidi v hledišti i my na pódiu jsme na stejné vlně. Nemalou měrou tomu přispělo i hostování Lucky a Honzy. Prostě paráda.

Večer vygradoval vystoupením Epy de mye, které jsem opět shledala jako nezávadné, pouze už jsem se nakazila některými písničkami, které si už zcela vědomě pobrukuju v pražských ulicích:-). Epy de myi jsem s chutí zatleskala spolu se spokojeným sálem. Co se dělo dál se dá dost těžko vylíčit. Zpívalo se až do božího rána, atmosféru asi spíše přiblíží fotky než moje slova. Už nějaký ten čas jsem neviděla tolik kytaristů pohromadě:-)

V neděli po probuzení a snídani jsme se vydali na výlet po okolí. První zastávka byla u Temelína, kde nás zastihla brutální průtrž mračen, takže obrovské betonové věže působily extrémně chmurně. V tu chvíli měl zrovna dle původního plánu začínat festival na otáčivém hledišti, takže jsme všichni s úlevou vydechli, že vše dopadlo jinak a navíc dost dobře:-) Naopak náměstí v Českých Budějovicích po obědě zalévalo slunce, zastavili jsme se u bludného kamene a už také víme, kde „pod střechou na klášteře sedí žába, až spadne konec světa měl by být“. Akorát, že vůbec není poznat, že to žába fakt je, ale to máte fuk, v Budějovicích by chtěl žít každý:-)) Na závěr jsme si chtěli vystoupat na Kleť, ale zrovna jela do kroku lanovka, takže k žádnýmu velkýmu hrdinství nedošlo – naštěstí 8-) On je to fakt pořádnej kopec. Ale ten výhled by stál za všechny síly. Jó, mít takovej nadhled pořád, to by bylo... Sestup jsme už absolvovali po svých a i tak to nebyla žádná legrace. Terén byl kamenitý a po prozpívané noci naše těla oslabená. V nedaleké hospůdce jsme doplnili síly a po osmé večerní zalomili palce v Českých Budějovicích. Pak se naše cesty rozdělily. Ale slíbili jsme si, že ne na dlouho. Už se těšíme na další společnou akci s Epy de myí a tímto jim veřejně děkujeme za pozvání a bezva víkend:-)

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)