Tak právě zde, na otočném hledišti, se měl v Týně nad Vltavou odehrát jednu krásnou letní neděli náš koncert. Vše ale nakonec dopadlo úplně jinak, a tak jsme se zde při příjezdu alespoň vyfotili. Pokud nevidíte Škopyho, není to tím, že fotí, ale zůstal doma. Touto galerií vás tedy budeme provázet jen jako trio.	Podle umě a ručně vyrobeného plakátu vidíte, že celé dění se nakonec přesunulo do klubu Špejchar. Zároveň zde najdete obsazení celé akce a můžete si tipnout, která postava zde ztvárňuje toho kterého člena kapely.
Právě teď tipuje u vstupu Elka a hodnotí jí to sama autorka-výtvarnice Lucka. Ta zde zároveň byla s domácí kapelou Epy de Mye hlavní hostitelkou.	Úvod večera obstarala příležitostná skupina kolem dalšího Epy de Myka Lukáše Kazíka - Hladomor.
Bluegrass zde zastupovala kapela Ztuha. Pohoda, jazz, BG ....	Špejchar se během večera pěkně zaplnil. My jen doufali, že to celé uzpíváme bez aparátu.
Šli jsme do toho opravdu s touhou sdělit toho divákům co nejvíce, a pokud by neslyšeli, alespoň pantomimicky. Toto bude asi nějaký důrazný úsek...	...ale došlo i na něžnější pasáže. Na první pohled možná sedm rozdílů nenajddete, a ve větším zobrazení určitě ano :-)
Tohle byla jistě nějaká romantická píseň...	Občas nám ale basa vážně chyběla. Půjčili jsme si tedy na zázkok Lucku a už to pěkně šlapalo.
Celou a v pořádku jsme ji ale museli vrátit do domácí formace - Epy de mye.	Ta koncertní část večera zakončovala...
...a také se do projevu pěkně položila.	Nejkomornější píseň zazněla na samý závěr.
To bylo ale jen zklidnění před bouří. Ihned po skončení se začaly všude kolem rojit hudební nástroje. Dva kontrabasy se mohou výborně doplňovat.	Cca šest kytar (všechny se na fotku nevešly) už může být pořádný šrumec, ale tady si určitě nepřekážely.
A hrálo se pěkně od podlahy. Frekvenci hry nedokázal náš fotoaparát ani ostře zaznamenat	Tak takhle se pařilo u Epy de mye.
Druhý den se nám ale hned do Prahy ještě nechtělo. A tak jsme si udělali s Honzou a Luckou jihočeský výlet. Zastávka první - Temelín.	V Českých Budějovicích bylo poněkud nevlídno, a tak jsme se zahřáli u bludného kamene...
...a marně přemýšleli, proč se té věci pod střechou kláštera říká žába.	Lanovkou jsme se vypravili na Kleť...
...a také jsme na ni zdárně dojeli.	Ten den bylo opravdu silně proměnlivé počasí, a tak jsme se při výhledu mohli kochat krajinou prosluněnou i deštěm zkrápěnou.
Ještě společné foto na rozhledně na vrcholu... a pak už jen dolů, do údolí a domů.

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)