22. - 24. 8. 2003

Babí guláš

Nedá se nic dělat. Nadešel poslední letní festivalový víkend. A v něm hned dvě vystoupení s poměrně brutálním přejezdem. Nějak se to sešlo a my byli rádi, že se nám podařilo ( i díky vstřícnosti pořadatelů ) zorganizovat čas tak, aby jsme nemuseli ani jedno z nich odmítnout.

Naše první cesta vedla na Újezdské babí léto u Litomyšle. A tak jsme už v pátek zamířili za Pardubice na chalupu Klokanových rodičů, jak se letos stalo při cestách na východ naším dobrým zvykem:-) Ukrojili jsme tak pěkných pár desítek kilometrů ze sobotní štreky. Na místo jsme dorazili krátce před devátou večerní a u vínka si trošku zazpívali. Ač se nám nechtělo, zalehli jsme krátce po půlnoci. Ráno nás probudilo slunce ( tedy budík, ale od slunce je to poetičtější:-) ) a hned, jak se Škopy s Jepťákem vybatolili z postelí ( cca 35 minut8-) ), pustili jsme se do snídaně. To v našem dnešním vyprávění sice není vůbec podstatné, ale dodržování správného režimu je polovinou úspěchu:-))

Pak už jsme se pustili do zkoušení a posléze zjistili, že Škopy zase nějak ztrácí hlas. Naordinovali jsme mu tedy osvědčené medikamenty a vyrazili na cestu. Ta proběhla v poklidu, když pominu několik vybraných nadávek směrem k některým dalším účastníkům silničního provozu.

Areál konání festivalu v Dolním Újezdě jsme našli také poměrně snadno a hned se nám tam zalíbilo. Program sliboval velmi pestrou a kvalitní škálu muziky. Jak jsme se brzy dozvěděli z místního festivalového plátku, byli jsme do programu vybráni na základě konkurzu spolu s Blue gatem z Plzně. Nám patřilo zahájení. Předem jsme se nazvučili a pak už čekali na pokyn pořadatelů. Příjemně nás překvapilo, jak rychle se před začátkem začalo plnit hlediště, i když bylo pod palbou slunečních paprsků. Z jedné strany se dokonce ozývaly kytary. Kluci zamáčkli slzu se vzpomínkou na dávné Svojšické časy.

Krátce po jedné hodině jsme vběhli na pódium a prvními dvěma písničkami přilákali další diváky. Pak konferenciér uvedl oficiálně festival a my pokračovali v hraní. Diváci pozorně poslouchali, tleskali a vyžádali si i přídavek, s čímž jsme coby zahajující vůbec nepočítali. Shodli jsme se na tom, že to bylo jedno z nejpříjemnějších hraní letošní sezóny. Taková správná tečka za tím naším případem. Litovali jsme, že musíme víceméně ihned odjet. Přesto jsme stihli prodat 3 Mandarínové placky (CD:-) ), což bylo další příjemné překvapení. Zapsali jsme se do tamní kroniky, rozloučili se sympatickými pořadateli a smířeni s osudem nasedli do auta, které pak následující téměř 4 hodiny směřovalo směrem severozápadním. Přesněji do Chlumce u Ústí nad Labem, kde se konal Chlumecký guláš...

S pořadateli jsem se domluvila na příjezd kolem šesté. Za Prahou už jsme věděli, že to bude, jak se říká "na body" a tak jsem do Chlumce zavolala, abych zjistila, zda máme sešlápnout plyn k podlaze. Na mou otázku: "Jak to u Vás vypadá?", se mi dostalo následující odpovědi. "No, trochu se ženou mraky, ale zatím tu neprší" :-)) Nakonec jsem se dozvěděla i to, že hrajeme až po sedmé hodině, což znamenalo, že se můžeme zastavit u benzínky na kafe a protáhnout ztuhlá těla.

V cíli jsme byli krátce po šesté, přesněji byl specifikován čas našeho vystoupení, to jest na 19:30 h., takže jsme zasedli do hlediště, relaxovali po cestě a obhlíželi terén. Po pravdě, ve srovnání s Újezdským létem z toho Chlumec dvakrát dobře nevyšel, ale na druhou stranu je pravdou, že festivalů Újezdeckého formátu a kvality mnoho neznám. Na Chlumeckém guláši probíhaly různé pivní soutěže a tak bylo všechno takové uvolněnější a nevázané... Nakonec jsme zahájili první písničkou asi v půl deváté. Lidé v hledišti se už ztráceli ve tmě a my si užívali poslední letní vystoupení. Nevyvarovali jsme se ze začátku chybkám, ale brzy jsme srovnali krok a strávili na pódiu příjemných asi 40 minut.

Po vystoupení jsme prodali další dvě cédéčka, spokojení a unavení vyrazili zpátky do Prahy. Při návratu už byla poměrně hluboká noc a tak jsme s Klokanem odmítli Láďovo pobízení k odjezdu na Kladno, kde se odehrával ještě jakýsi "oheň". Představa dalších min. 45 min. v autě se mi neslučovala s nočním sejšnováním. Láďa tedy odjel sám a my s Petrem zaskočili ještě na pivo, ačkoliv jsme únavou plácali často páté přes deváté:-) Přece ale nepůjdeme o sobotní noci spát s hodinou duchů;-)

Poslední festivalový víkend byl náročný, bez tradičního sejšnu, ale příjemný. Trošku nás vyděsilo zjištění, že si zahrajeme zase až za měsíc, kdy pořádáme 20. září ( sobota ) klubový večer v Balbínově poetické hospůdce. Aby se nám dobře zvykalo na prodlužující se pauzy mezi jednotlivými hraními, dopřejeme si hned následující víkend pořádný sejšn v Posázaví:-) a 16. září ve 20:00 h. se pokusíme poskytnout rádiu Proglas rozhovor. Přejeme Vám hezký zbytek léta a třeba v Balbínce na shledanou....

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)