TOPlist

17. - 19. 6. 2005

Objevování nových krajů


Poslední červnová hraní HN se odehrála v pátek 17. 6. a pak hned v sobotu. Dali jsme si tedy zas jednou dvojitou víkendovou porci - tentokrát do míst, kam dosud noha HN nevkročila.

V pátek vlastně nešlo ani tak o festival nebo koncert. Jeli jsme do Karlových Var hrát vodákům při přípravě na romantickou noční jízdu po řece Teplá. Jistě uznáte, že pro navození romantické atmosféry je HN to pravé 8-)

Na druhou stranu to byl pěkně náročný den. Abychom všechno stíhali, vyrazil jsem z práce už ve čtyři a o půl páté nabral Elku se Škopym v Holešovicích. To byl ten pohodový úsek cesty. O 15 km dál v Hostivicích jsme Láďu naložili o hodinu později. Průjezd Prahou stál totiž za to a Letnou a Hradčanskou jsme si prohlédli dokonale. Ale ještě nebyl všem dopravním atrakcím konec, a tak jsme si sice užili klidnou jízdu kousek po dálnici, ale hned o 5 km dál za Horním Strašecím jsme opět uvázli. Kolona chíli lehce popojížděla, ale ukázalo se, že jen díky tomu, že to auta před námi obracela. A tak jsme nakonec obrátili také a asi 10 km karlovarské jsme objeli. Přes to všechno jsme úspěšně dorazili do cíle cesty - parkoviště u Poštovského dvora - v 19:50.

O pár minut později už na pódiu vyhrála první kapela - rocková Panta Rhei. Pod pódiem jsme se stáli jen my, ostatní lidé se věnovali přípravě na vodu. Podobně tomu bylo při našem vystoupení, ale konec konců s tím jsme tam i jeli. Vězte, že je pekelně těžké se soustředit na hru, když víte, že nehrajete konkrétním divákům, ale "jen" ke všeobecné pohodě.Abychom to soustředění měli ještě těžší, vypověděl při předposlední písni službu agregát, kterým byla scéna ozvučena. Nakonec ale vše dobře dopadlo a snad ani vodáky kolem jsme naší hrou nepobouřili :-)

Pořadatelé pro nás nachystali raft, abychom si mohli Teplou také sjet, a tak jsme se do lodi začali chystat i my. Původně se uvažovalo o tom,že bychom cestou i hráli, ale nakonec rychlý proud a tři (byť malé) jezy na trase tento záměr překazily. Rozhodnutí bylo správné, minimálně 2-3 vlny bychom do kytar určitě chytli.Ještě před startem se u nás objevili tři mladíci s prosbou, zda bychom je nevzali s sebou. Na raft se sedm lidí vejde, tak proč ne. …třeba proto, že jsme trochu neodhadli stupeň jejich střízlivosti, a tak se cesta nesla ve znamení halasných poznámek všeho charakteru. Ale nebylo to zas tak hrozné, abychom si jízdu skrz Karlovy Vary neužili. Noční jízda umělým kanálem za pomoci navigačních světel pro mě byla opravdu novinkou.

Původně jsme plánovali ve Varech přespat, ale nakonec vše dopadlo jinak a my se rozhodli, že si to rovnou odfrčíme na sobotní štaci do Oseka u Litvínova. Cesta ubíhala v pohodě. Při průjezdu uhelnými pánvemi měl člověk pocit, jak ve sci-fi filmu. Všude kolem se totiž z blízkých továren, dolů a elektráren objevovala více či méně pravidelná seskupení různobarevných a nepravděpodobně umístěných světelných bodů. Nakonec jsme ale kousek za Litvínovem vjeli do lesů a vynořili se v malém městečku Osek. Do hospody v autokempu jsem vešel kolem půl druhé ráno, abych se pokusil sehnat nějaké to místo k přespání. Ještě to tam po nedávno skončeném country bálu s Copem a spolupořádající Kafka bandou pěkně žilo. Zrovna naproti seděla druhá domácí kapela - Stráníci.

Mirek Ošanec se na mě podíval překvapeně a s pozdravem mi oznámil, že asi došlo k omylu. Že totiž soutěž začíná skutečně ve dvě, ale odpoledne a ne po půlnoci. Pak se mě ještě optal udivený Tomáš Hrubý, proč jsme vyjížděli z Prahy takhle v noci :-) Vše se ale povedlo zdárně vysvětlit a dokonce jsme získali klíče od nádherné chatky. Dali jsme si na dobrou noc jedno pivo a přitom vyslechli jiný cestovatelský příběh o písničkáři Lukáši "Vořechovi" Pokorném, který přijel do Oseka na páteční soutěž písničkářů sice včas, ale bohužel dorazil do Velkého Oseka u Kolína. Soutěž tak už nestihl, ale rozhodně se stal nejpopulárnějším muzikantem víkendu :-)

Krátce po třetí jsme už byli ve spacácích. Krása zapůjčené chatky spočívala mimo jiné v tom, že měla okenice, které se daly zavřít, a tak jsme se nenechali budit denním světlem. Sice kolem pořádali nějaké cvičení záchranáři, ale i přesto jsme se příjemně vyspali a slunce nás oslnilo až krátce před jedenáctou. Po krátké hygienické vložce a obědě ve městě, jsme dorazili do hlediště Osecké kytary těsně před losováním pořadí kapel. Elka měla šťastnou ruku a vytáhla číslo 6. To nám dalo na jednu stranu možnost si v klidu písničky ještě přehrát a na druhou stranu umožnilo Škopymu bez problémů odejet podle plánu domů.

Protože valnou část soutěžících kapel jsme letos ještě neviděli, snažili jsme se být od začátku v publiku. Z prvních kapel nejvíce zaujal Pětník, i když jsem se nemohl ubránit dojmu, že svoje recese do písní hrnou až trochu moc a špetka většího nadhledu by neškodila. Nemohli jsme se zbavit dojmu, že na nás většina kapel působila sice dobře, ale zároveň trochu mrtvě. Ono také v tom ospalém slunečném odpoledni nebylo divu. Pro nás to byl ale pokyn, abych se pokusili dát do vystoupení co nejvíce energie. Snad se to i povedlo, protože lidi reagovali opravdu živě. Hrálo se nám tedy příjemně. Z pódia jsme slezli v dobré náladě a pohodě. Mimochodem, pokud někdo pořádáte hudební soutěž, doporučujeme nechat kapely zahrát 4-5 písní. Při obvyklé trojici se na pódiu (alespoň my) ani nezabydlíme. V Oseku jsme dali 4+1 písní a už jsme si to stačili na pódiu i užít :-)

Chvíli jsme ještě všichni poseděli v hledišti. Na pódiu hrál právě Vltavín a přiznám se, že jsem u nich zaregistroval od minulých let hudební posun, ovšem na mě až trochu moc do popu. Muzika se mi poslouchala moc dobře, ale v hlavě neuvázla. Během následujících MY3.AVI jsem už vyjížděl se Škopym směrem na Most, kde měl Pavel vyhlídnutý autobus. Měli jsme čtvrt hodiny rezervu, což bylo přesně tak akorát, abychom našli správnou zastávku. Dvě minuty před odjezdem jsem tedy Pavla vyložil a vracel se zpět. Litvínovská silnice mě už nebavila, a tak jsem si našel v mapě jinou trasu, která měla vést uhelnými pánvemi. Ty už ale byly dlouho nepoužívané a já byl jsem příjemně překvapen rekultivací jejich okolí. Všude už byly vzrostlé lesíky, z dolů se staly vodní plochy.

Po návratu jsme se setkali opět v hledišti, ale po chvíli začal vítězit hlad. A tak jsme poslední kapely už neslyšeli neb nás pohltila blízká restaurace. Vrátili jsme se akorát ve chvíli vyhlášení vítěze. Tím se stal už zmíněný Pětník. Nás těšilo a hodně překvapilo, že jsme podle porotců prý také byli mezi adepty. Jen to umocnilo už tak dobrý dojem z celého festivalu. To ještě ale nebylo všechno. Únava z celého dne nás dostihla, a tak jsme vystoupení vítězů (Pětníku a Simony Klímové z pátečního klání písničkářů) prožili vleže v chatce.

Já ale nevydržel dlouho a už během první večerní hvězdy - Stráníků - jsem opět zasedl do hlediště. Probrala mě pohodová muzika, při které si člověk mimo jiné zavzpomínal na Simona a Garfunkela nebo ale také na Wabiho Ryvolu. Před následujícími Jen Tak jsem skočil pro Elku s Láďou, přeci neprospí celý večer. Jen Tak zněl mnohem lépe než před pár týdny na Bezmezné Mezné a moc jsme si vystoupení užili. Také jsem zaregistroval, že s každým mým setkáním s Jen Taky je na pódiu více muzikantů. Tentokrát s nimi hostoval z Jarretu Jan Noha a jeho bicí dali muzice ten správný šmak. Jerret mám rád, ale nebyl jsem si moc jistý, zda pro mě bude tentokrát vrcholem večera. A byl. Popisovat vám to nebudu, měli jste tam být ;-)

Po skončení koncertu se dění přeneslo do blízkého Dřeváku, kde se jamovalo a povídalo skoro do rána. Za světla jsme bez problému našli chatku, zavřeli okenice a den nechali začít až v poledne. V neděli jsme si to ještě aktivně vyšlápli po obědě na zříceninu Rýzmburk, ale pak už následovala jen cesta domů. Osecká kytara se přiřadila do našich favoritních festiválků po bok Jablonského Medvídka a Jihočeského zpívání v Trocnově. Když z nich je pěkný jinak, ale na všechny se vždycky moc těšíme. Už asi tušíte, že přihlášku do Oseka pošleme i příští rok ;-)

Máme nyní volný víkend, abychom se stačili připravit na přechod z malých festivalů na festival největší - Náměšťskou Zahradu. Jaké zážitky nám připraví, se tu určitě zas brzy dočtete ;-)

Klokan
zpět

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)