Cestou na sever jsme párkrát pěkně zmokli. S příjezdem do Kaleku ale zároveň spadla poslední kapka a nebe se na nás už jen mračilo, zato ale pořádně.	To nám ale nevadilo a Škopymu to odpolední kávu samozřejmě také neskazilo. ...jak vidíte v pozadí, žízeň hasila i zaparkovaná auta.
Pája Lišák za zvukařským pultem pomalu dojídal svůj oběd. Za pár minut už ho čekala jen zvukařina.	Jeho prvními "obětmi" se stali Dědkové z Kentucky. V té době jsme ale rozcvičovali prsty a hlasivky o pár metrů dál, a tak přinášíme fotku až následujícího Minaretu.
Duo Havlová - Krejza se pustilo do diváků s maximálním nasazením (klidně by se uživilo i víc lehkosti) a vybroušeným dvojhlasem. My ale mohli poctivě shlédnout jen pár písniček...	...protože se už blížila naše chvíle. Takže bylo třeba naladit a absolvovat další obvyklé předkoncertní rituály (říct si, co nového přinesl minulý týden, pár nových vtipů a podobně, znáte to...).
Nedávno jsme si "zasedli" na Bodlo a Epy de Myi s detailním fotkami. Nebudeme čekat, až nám to někdo oplatí a opřeme se do vlastních řad sami. Obzvlášť kdyš se Hubovi, kterému jsme svěřili foťák, v rámci našich omezených vizuálních možností (to se týká pánské části HN 8-) ) fotky celkem povedly.
Na jedno hromadné foto se místo také najde.	Po koncertě se Elce rozbušilo srdce, to když si přišel pro podpis na naše nové miniCD Míra Ošanec. Nic však není, jak vypadá. Podpis potřeboval pro budoucího vítěze rozhlasové soutěže, kterou Míra chystal pro ČR Sever.
Zatím pod pódiem probíhala přestávka, během níž se naladili a nazvučili Miky Ryvola s Nezmary Jimem a Zajdou. Lišák jim to trochu stížil tím, že během této procedury pustil do publika právě náhrávky z našeho miniCD Koláček k ochutnání.
Ale podařilo se a zmíněná trojice rozezpívala zakrátko celé zaplněné hlediště.	Na pódiu zbylo místo občas i na lehkou improvizaci. Nebo to nebyl záměr? Tady Jim vypadá, jakoby odezíral akordy.... Ve skutečnosti jde ale jen o závěr písně a Jim se asi jen pro jistotu uklání, kdyby už měli diváci dost.... zbytečná obava.
Závěr hlavního programu patřil domácím Stráníkům. Na obzoru se sice stále houfovala těžka mračna, ale asi měla pro folk a trampskou muziku slabost. Útok zahajila až kolem čtvrté hodiny ranní. Stráníci i diváci si tedy mohli užít finále celé akce. Muzika z pódia pak sice ještě neumlkla, ale nás zmohl hlad a pak už nastala doba sejšnu. Písničky provázely všechny zúčastněné nocí až do rozednění.
Ráno (rozumějte kolem desáté) jsme se ještě prošli po blízkém okolí. Dominantou Kaleku je pěkný kostelíček...	...no pěkný je zatím zvenku, ale i uvnitř se zdálo, že se rekonstrukce brzy dočká.
Domů se nám ani nechtělo, divíte se?

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)