27. - 29. 7. 2003

DOVOLENÁ Hlubokého nedorozumění Dějství druhé... Folkové prázdniny

Dějství prvé... Pihelský Kapr

Tu neděli, když už bylo po Piheli ( prosím neplést do této věty anatomické prvky8-), jsme se na chvíli zastavili v Praze. Láďa se věnoval ušlechtilé práci na zahrádce a já s Petrem jsme se váleli na gauči a dívali se na Rok ďábla. Následkem samozřejmě byly obdoby takovéhoto dialogu, které jsme hojně používali během celé dovolené. Např.:

Mno, nakonec Láďa tak dlouho zaléval zahrádku, až mu ji skropil pořádný pražský déšť, který jsme si s Petrem s dětskou radostí užívali na balkóně. Na dlouhou cestu do Náměště jsme se tedy vydali až večer. Opla Karla pořád zlobila geometrie či vyvážení kol a tak se cestou rozhodlo, že v Náměšti navštívíme mimo oblíbené restaurace i servis.

Město nás přivítalo tmou tmoucí, horkým pozdním večerem a otevřeným kioskem, kde nás hostinský uvítal jako staré známé. Unaveni po cestě jsme se chtěli jen malinko osvěžit. Nakonec to dopadlo jak muselo a spolu se skupinou Z davu se rozpoutal jam. Ačkoliv se nám vůbec, ale vůbec nechtělo, po půlnoci ( už nevím v kolik8-) ) jsme se vydali do spacáků. Open scénu Folkových prázdnin jsme totiž shodou okolností zahajovali stejně jako v loňském roce. Rozdíl byl jen v tom, že se tentokrát Škopy zaseknul v práci a vůbec s námi nebyl.

Ráno jsem kluky vyháněla ze spacáků, jak jen to šlo, abychom přezkoušeli téměř hodinový repertoár bez basy a jednoho hlasu. Nakonec jsme všechno stihli celkem v pohodě. V půl druhé jsme již stáli před zvolna plnícím se hledištěm. Sice nám basa trošku chyběla a sem tam se vloudila chybička, ale pocity po opuštění pódia nebyly nějak nepříjemné. Snad jen k druhému přídavku nemuselo dojít. Písničku Hluboké nedorozumění jsme opravdu dlouho nehráli, takže to bylo takové to "hluboké nedorozumění" na závěr:-). Po nás vystoupila Bonsai č. 3. Také ochuzena o jednoho člena - violoncellistku. Pak už nastoupilo Z davu, se kterými jsme noc před tím sejšnovali, ale to už jsme umírali hlady, tak jsme to museli jít vyřešit.

Akorát, aby jsme stihli večerní koncert nazvaný Chlapský den - drsné i jemné chlapské zpěvy. Ani vám snad nemusím vyprávět, jak jsem se těšila:-). Na pódiu jsme akorát zastihli Roberta Křesťana s přáteli v akustičtější podobě. Potěšení. Jablkoň, jehož vystoupení bylo plné pohybu, nenechalo člověčí hudební smysly ani na chvilku v poklidu. Pro mě zážitek večera. O nic méně působivé bylo do bloku Jablkoně zaklíněné vystoupení tenora Richarda Samka, který nás obdaroval několika operními úryvky za doprovodu klavíru. Z mého pohledu velmi vhodně umístěný dramaturgický prvek, který rozhodně zaujal ... a pobavil ( mikrofon totiž používal spíš jako hračku do dlaně, čekala jsem, kdy si ho šalamounsky strčí do kapsy - přesto se jeho hlas nesl nádvořím bezpečně až do zadních řad, kde jsme seděli ). Byli jsme i svědky divadelního, hudebně laděného vystoupení. Z toho jsme ale viděla jen části, přece jen se vše odehrávalo před první řadou diváků. I tak bylo několik momentů, při kterých jsem se za břicho popadala. Na závěr se chystal očekávaný mužský sbor z Itálie TENORES DI BITTI "MAILINU PIRA". Už jsme byli sice muzikou naplněni, ale zvědavost nás udržela ještě půlhodiny v sedadlech. Co jsme slyšeli bylo velmi zajímavé. Polyfonní zpěvy. Nejvíce jsem obdivovala čistotu hlasů a sezpívanost. Melodie nebyly poskládány zrovna z jednoduchých intervalů. Tiše jsem, obrazně řečeno, sklopila širák.

Nicméně po nějaké chvíli jsme se odebrali zpět ke kiosku, aby jsme si zahráli. Bohužel po pár písničkách nás začal notně obtěžovat jistý opilý kytarista a tak jsme posléze zašli za dva rohy a spolu s dalšími lidmi jamovali v poklidu a míru až do rozbřesku:-) V noci ke kiosku dorazil i zmiňovaný tenorista se italským sborem a tak se námi hrané písničky od všech možných interpretů potkávali za rohem s mohutným chorálem:-)

Dopoledne jsme pomalu vstali, poobědvali a Láďa navštívil pneuservis. Seřízení kol se trochu protáhlo a tak jsme si ještě s Klokanem vychutnali úterní openscénu. Především děčínský Juwel folk, který potěšil příjemnou a energickou muzikou.

V pozdní odpoledne jsme se vydali tak trochu prstem po mapě na jihozápad. Nakonec jsme se ocitli v hraniční vesničce se jménem Maříž, kousek pod Slavonicemi. Zaparkovali jsme a s bágly jsme se vydali hledat místní zříceninu. Samozřejmě už za tmy. Za denního světla by to přece našel každý a my jsme po dobrodružství dychtící Nedorozumění:-) Nakonec jsme ji našli, ovšem ke spánku vhodná nebyla. Po té co jsem za svých vlastních výkřiků neúmyslně rozšlápla několik šneků na cestě u rybníka, rozestlali jsme si na okraji pole a do usnutí pozorovali padající hvězdy...

Dějství třetí... Vandr nevandr

Dějství poslední... Budyňský poutník

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)