26. - 27. 7. 2003

DOVOLENÁ Hlubokého nedorozumění Dějství prvé... Pihelský Kapr

Už když jsem se domlouvala s pořadateli na tomhle hraní, byla jsem postavena před otázku, zda-li bychom raději hráli v pátek s Nedvědem, či v sobotu s Nezmary. Tehdy jsme nesměla podotkla, že na základě předchozího jednání počítám se sobotou 8-). A tak se také stalo... ( kdo nás jen trochu znáte, víte dobře, kterým směrem bijí naše tóny :-).

Pátek jsme po delší době zasvětili zkoušce mezi čtyřmi stěnami Klokanova bytu v Nuslích a zavzpomínali i na písně rok nehrané. S některými jsme trochu bojovali, ale ony i my z toho vyšli s čistým štítem. Pak jsme skočili na pivo pod širým nebem a postupně se pro tu noc rozešli do spacáků.

Sraz na benzínce v sobotním horkém dopoledni se nám podařil a nic nebránilo tomu, abychom nabrali směr na Českou Lípu a kousek za ní k pihelskému areálu. HN zde mělo už čest před dvěma lety a já si pamatuji, že jsem zde tenkrát pěla Redlovu písničku „Ještě mi chvilku zpívej“ poprvé i za přítomnosti Škopyho, našeho ďábelského baskytaristy – samozřejmě při sejšnu historicky první sestavy HN.

V té době jsem do zákulisí moc neviděla a tak jsem si to tentokrát opravdu užila. Trošku mi přišlo hloupé, že jsem se musela několikrát shánět po všech čertech, od kolika do kolika hrajeme, neb původní informace se ukázaly jako liché. Nakonec jsme si zahráli dvakrát. V odpoledním soutěžním bloku a v hlavním večerním programu. Což bylo fajn. Odpoledne jsme celkem zvládli a písničky, které považujeme za nejlepší jsme si nechali až na večer. Jenže lehké potíže se zvukem, zdržení našeho vystoupení kvůli vyhlašování Miss festivalu a já nevím čeho všeho ještě, vědomí, že Nezmaři pod pódiem čekají na svou chvíli – to všechno s námi pěkně amatérsky zacloumalo. Inu, ten večer se nám toho sešlo nějak moc najednou a tak většina z nás po pokažené písničce a následném nečekaném sestřelení z pódia propadla více či méně depresi.

Jenže jak známo, co Tě nezabije, to Tě posílí. A tak jsme si to všechno s Klokanem řádně probrali, vysvětlili, odůvodnili a zapili dvěma fernety. Láďu si vzala do parády Jana. Škopy byl v pohodě, a tak se v poklidu vydal s Vendy a dcerkou Haničkou v pozdní večer domů. Pro nás ostatní už odjezd kamkoliv neměl cenu a tak jsme zbytek probdělého času strávili oním polemizováním nad právě proběhlými událostmi. V hluboké noci jsme se pak vydali hledat vhodné místo k přespání. Ač bylo velmi teplo, Láďa s Janou se překvapivě rozhodli, že budou spát v autě ( obvykle zde nacházíme útočiště já s Klokanem:-) ). Objevili jsme ideální místo k zaparkování. Dostatečně kryté před nočním svitem lampy a případnými útoky ranního slunce. Bohužel nám uniklo, že tímto strategicky vhodně položeným místem si to mašíruje i místní potok. Došlo k tomu, k čemu muselo. Láďův Opel Karel maximální měrou zapadl předním kolem do bahna. Ano, uprostřed tohoto horkem sužujícího léta. Nelze, než se zase nenápadně otřít o záminku, že snad šlo pouze o hluboké nedorozumění:-) Hluboké to bylo nakonec tak, že jsme už málem situaci vzdali. Nakonec naše postrkování chudáka Karla ze všech stran a Jepťákovo neúprosné sešlapávání plynu vedlo k happyendu. Auto se vymrštilo z bahna a my se odebrali ke spánku.

Ráno nás sluníčko vytáhlo ze spacáku po osmé ráno, ačkoliv jsme se snažili podle hvězd odhadnout nejdelší možný ranní stín na rozlehlém poli:-) Láďu s Janou jsme nalezli nedaleko pod stromy. Na náš údiv Jepťák odvětil, že se v autě spát nedá. Pravdu dí. První noc v Oplovi se mi také nepodařilo uhnízdit se tak, aby mě ráno nesužovaly následky. Jenže trpělivost přináší ovoce:-)) Chudák automobil Karel byl řádně zablácený. Copak to, spravila to návštěva myčky cestou domů. Horší bylo, že po pár set ujetých metrech se zdálo, že při našich nočních manévrech došlo asi k nějakému porušení geometrie kol...

... hm, ten týden nás čekaly ještě stovky kilometrů....

Dějství druhé... Folkové prázdniny

Dějství třetí... Vandr nevandr

Dějství poslední... Budyňský poutník

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)