26. 5. 2007

Pitkovický folk

Po delší době jsme se odhodlali k organizování větší akce, vlastně nás k tomu navnadili Epy de myci svými počinky v týnském klubu Špejchar. Od března začaly naše myšlenky nabývat jasnějších kontur, které zas trochu vybledly, když jsme zjistili, že na našem favoritním místě se nechytneme, protože v možných termínech už nás předstihl někdo jiný.

Rozhodli jsme se tedy zkusit štěstí na místech méně probádaných. Jako optimální se mnoha důvodů ukazovala pražská Pitkovická hospoda (pěkná zahrádka, sál i uvnitř, připojená vinárna otevřená až do rána, dobré jídlo, blízko od bydliště půlky kapely, …). S obavami o postoj hospody k podobným akcím a s připravenými argumenty všeho druhu jsme si tam tedy jednoho dne dali oběd, dvě piva a sraz s majitelem. Naše obavy se ukázaly ale jako naprosto liché. Majitel byl sám také muzikant a když zjistil, že celá akce není komerčního charakteru, dohodli jsme se na všem bez problémů i bez písemné smlouvy.

V sobotu 26. května jsem po poledni s Elkou připravil základnu pro nocležníky včetně snídaně, Škopy s Láďou zajeli pro aparát za Šáfou (jinak též zvukařem našeho již vydaného miniCD a chystaného plného CD) a po půl třetí jsme všichni společně usedli na zahajovací pivko pod slunečníky a stromy Pitkovické hospody. Předpověď počasí slibovala četné přeháňky a bouřky, ale zatím panovalo teplé slunečno, a tak jsme se rozhodli, že pršet nebude a postavili aparát venku.

Kolem půl šesté vše začalo. Jako první se za mikrofony postavili pražští Jauvajs. Přijeli sice bez houslistky, ale na pódiu byli přesto v tradiční čtveřici. Malá Anička se totiž přidala k rodičům a chopila se flétny. Sice zatím trénuje mimo mikrofon, ale tímhle tempem bude za chvíli na pódiích jako doma. Energická muzika Jauvajsu odpoledne pěkně rozjela. Jak ale přibývalo dohraných písniček, stoupala i má nervozita.

Další plánovaná kapela – západočeský Netřísk – zatím ještě nedorazila. Však před sebou měli nelehký úkol dojet do Pikovic za dvě a půl hodiny až od Chebu. Přes telefony jsme zjistili aktuální polohu jejich vozidla a dopočítali, že to bude tak akorát. A výpočet byl naštěstí správný, během přídavku Jauvajsu Netřískové zabrzdili za hospodou, a tak si to namířili s nástroji rovnou na pódium. Netřísk je služební hodně mladou kapelou (táhne jim na 2. rok), a tak každé jejich vystoupení nese viditelné stále větší zkušenosti a hraje jim to stále líp. Pitkovice tento trend jen potvrdily. Alespoň tak soudím podle první části vystoupení.

Jeho větší část jsme totiž strávili za hospodou v plném tréninku na věci příští. V plánu jsme totiž měli představení nového miniCD Koláček k ochutnání včetně hostů, kteří s námi na některých písních spolupracovali. A protože jsme si to s nimi nikdy naživo nezkusili, přišlo nám troufalé nechat si první setkání až na pódium. S Romanem (Jauvajs - akordeon) i Klárou (viola) jsme se ale bez problémů během pár minut kápli do noty a zdálo se, že se shodneme v tónech, akordech i rytmu. Dokonce jsme live verzi písní stačili i lehce proti nahrávce pozměnit.

Spokojeně jsem si tedy mohl objednat večeři. Až jsem málem kvůli tomu zapomněl uvést další kapelu – Epy de Myi. Popisovat vám jejich vystoupení je nošením dříví do lesa, snad mi prominou, že jsem při produkci přijímal nejen duševní ale i fyzickou stravu. V prospěch Epy hovoří i fakt, že mi ani jednou nezaskočilo. Jedna zvláštnost tu ale byla. Kvůli nefungujícímu snímači, byly kytary Lukáše i Honzy snímány akusticky a zvuk ven byl jak víno, jako by hráli na mikrofon každý den. Na tomto místě je správná chvíle poděkovat i sv. Petrovi. Černé mraky se tou dobou honily kolem Pitkovic ze všech stran a také vítr nabíral na rychlosti. Nakonec ale v Pitkovicích nespadla až do konce ani kapka a hospoda nám udělala velmi dobré závětří.

Už jsem uvedl, že jsem si u Epy de Mye chválil zvuk jako divák. A spokojen jsem byl i jako účinkující. Šáfa navíc, poznamenán i čerstvou prací na Koláčku, měl ještě v hlavě některé písně tak dobře, že stíhal nastavit poměry hlasů a nástrojů nebo případné echo i s předstihem. Moc jsme si to užili. I hostování Romana ve Vlacích a Kláry v Prachu z našeho pohledu dopadlo dobře a musím říct, že hraní s hosty pro mě bylo příjemnou novou zkušeností. Úplně nové písně jsme sice nepředstavili, ale alespoň jsme občas zařídili (i neplánované) inovace. Nejvíc překvapivým (i pro mne) bylo přejmenování písně Blues spokojeného nádražáka, kterou jsem uvedl jako Blues spokojeného nádražátka. Inu, stane se….

Asi tři písničky před koncem došlo na samotný minikřest našeho nové miniCD. Stylově jsme tak učinili pomocí minilhaviček s jablíčky. Doufáme, že příští rok bude moci křtít už dospělé CD z dospělé láhve :-)

Koncertní dění skončilo chvíli po půl desáté právě včas, abychom mohli zaplatit svou útratu v hospodě, která zavírala a přesunout se do vinárny. Ta nám nabízela azyl pro příští hodiny. Na sejšn se přidali i další muzikanti, kteří ani nevystupovali, a tak se točily písně dokola až do rána. Nástroje jsme sbalili chvíli po páté. Část osazenstva odjela již denními linkami MHD a asi desítka zúčastněných našla útočiště u mě doma. Přichystané snídaňové talíře tedy našly své uplatnění bez problémů.

Před začátkem celé akce jsme měli z jejího průběhu určité obavy, přeci jen nejsme zkušenými organizátory. Nakonec nás ale Pitkovický folk navnadil k věcem příštím, a tak doufáme, že bude příležitost se do Pitkovic vrátit a dát si druhé kolo :-)

P.S.: Pokud byste si chtěli o Pitkovickém folku přečíst pár řádek z pohledu Epy de Mye, klikněte sem.

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)