22. 10. 2005

Jak jsme si polípily š.o.s.

Letos jsme si na podzim dali pauzu od organizování pražských koncertů. Zato nás ale už v srpnu napadlo podívat se za hranice matičky stověžaté. Po festivalu Vrátka ve Zruči nad Sázavou jsme totiž zajeli na sejšn do nedalekých Polipes (viz. starší reportáž) a tam se nám tak zalíbilo, že jsme začali uvažovat o možnosti udělat na tom krásném a zvukomalebně pojmenovaném místě vlastní festival.

Počáteční nadšení trochu opadlo, přeci jen na organizaci festu bylo času hodně málo. Ale proč si nezkusit jen takový volný nultý ročník. Akci jsme pojmenovali mnohoznačně Polipsy Š.O.S. Rozhodli jsme se oslovit ještě pár spřátelených kapel a písničkářů, kteří si určitě i rádi dají sejšn. A dílo se začalo dařit. Nakonec se sestava ustálila na HN, Epy de Myi, Falešné kartě, Jimovi Macháčkovi a Šaolínovi. Ty všechny jsme netrpělivě očekávali v sobotu 22. října v bývalé polipesské hospodě. První ale nakonec přijel Lišák, který měl na bedrech ozvučení celé akce.

Postavili jsme aparát a trochu se rozezpívali. Mezitím se začali scházet další aktéři. Blížila se pátá hodina, která byla určena jako startovní. V sále bylo pár místních lidí a kamarádů, celkem tak deset diváků. Začali jsme se přeci jen obávat o návštěvnost, ale prozatím jsme jen posunuli začátek. A vyplatilo se. Před šestou už byl sál příjemně zaplněn (cca 50 lidí) a my uvedli koncertní část akce čtyřmi písničkami, abychom předali slovo a noty Šaolínovi. S ním zůstali na pódiu i Škopy s Jepťákem. Dohromady totiž těsně před vystoupením v zákulisí secvičovali pár písní a teď chtěli své úsilí společně zúročit. Někde se to povedlo více, někde méně (především tam, kde na předběžné secvičení vůbec nedošlo 8-) ), ale to vše odpovídalo uvolněnému duchu akce.

Pro mě nejhezčím bylo vystoupení skupiny Epy de Mye. Setkali jsme se s nimi letos už na Jihočeském zpívání> v Trocnově a pěkně si užili noční sejšn. Větší část jejich koncertního vystoupení jsem tam ale trestuhodně prospal. Teď jsem si to vynahradil. Skupinu charakterizují melodické písně, dobře sezpívané a rozpoznatelné sbory a ani sólové hlasy nezaostávají. Když k tomu přidáte instrumentální zručnost, máte před sebou kapelu, kterou favorizuji příští rok na nejedno ocenění.

Po Epy De Myi se na pódiu se opět objevil písničkář, i když se začala drátovat celá kapela. To bylo ale v pořádku. Na vystoupení se totiž chystal Pavel Jim Macháček, též basista Falešné karty, který měla na jeho blok navázat. Jim se od našeho prvního setkání na pódiu hodně výrazně zlepšil. Jeho písničkám nechyběla dynamika a myšlenka a častému mluvenému slovu pointa, takže se diváci nenudili. Na závěrečnou píseň se přidal i Vlasťák, pár tónů zabasoval také Milda a na pódiu rázem stála celá Falešná karta. Letos jsem je zahlédl předtím na koncertech asi dvakrát a musím říci, že vystoupení v Polipsech bylo pro mě tím nejlepším. Sbory pěkně barvily i ladily a pohoda mezi hledištěm a jevištěm fungovala.

Celý koncertní večer uzavíralo naše HN. Nebylo to lehké finále, protože předchozí účinkující nasadili laťku hodně vysoko. Ale koneckonců nešlo o žádnou soutěž a vlastně ani festival, a tak nebyl důvod proč si vystoupení neužít. Tak se i stalo a do písní jsme vletěli naplno. Jak jsme pak poslouchali nahrávku, mohli jsme klidně občas i přibrzdit 8-) Ale publikum bylo fajn a koncert nám uběhl jako voda. V pohodové náladě jsme nakonec ukončili přídavkem celé koncertní dění a seběhli dolů do sálu.

Tam už se začaly rojit kytary a přeskupovat židle, zkrátka začínal sejšn. Sál zůstal stále stejně naplněn lidmi, a tak jsme všichni pro začátek dávali hlavně obecně známé písně.S Falešňáky i EpyDeMyky jsme se dobře doplňovali. Samozřejmě postupně došlo na písničky ze všech koutů muziky a Jim občas přidal i nějakou tu instrumentálku. Kolem čtvrté ranní už pod pódiem zůstával jen hlouček největších nezmarů a tou dobou jsem z něj odpadl já. Prý se pak definitivně končilo až chvíli před šestou.

Kolem osmé ráno ale už budovou bývalého hostince procházeli "koledníci" Falešňáci a budili osazenstvo známým hitem "Zmýlená neplatí". Tuším, že se jim dostalo i honoráře v podobě létajících bot. Nedělní dopoledne tentokrát už nechalo kytary v klidu (oproti srpnové akci), přeci jen toho bylo hodně k balení. Domů jsme odjížděli v dobré náladě a protože se nás lidi i kapely ptaly, kdy zas něco v Polipsech uspořádáme, může se velmi snadno stát, že se tam opět časem rádi vrátíme :-)

Pokud chcete něco doplnit, neváhejte. Naše kniha vzkazů a postřehů to určitě unese ;-)