Zhodnotím-li to všechno předem, s pomocí naší oblíbené kapelní hříčky, převažovala podstatně hluboká porozumění nad nedorozuměními:-)
Na počátku dlouho očekávané dovolené byl jeden z našich oblíbených festivalů - Jihočeské zpívání v Trocnově u Českých Budějovic. Jak jen ho charakterizovat? Na okraji veliké louky mezi lesy je postavené pódium a lavičky pro diváky, hned za hledištěm malá hospůdka a šoupíček vedle ohniště,
u kterého se jamuje po obě noci. Zkrátka prostředí víc než ideální. V programu naleznete jak jména úplně neznámá, tak i nějakou tu "třešinku na dortu":-) Návštěvnost by si tenhle festiválek jistě zasloužil o trochu větší, nicméně atmosféra je tu velmi, velmi příjemná.
V pátek jsme do Trocnova dorazili v pozdějších večerních hodinách po té, co se nám nepodařilo sejít se na určeném místě s posádkou druhého vozu. Nebudu to pitvat, protože po vylíčení všech takovýchto detailů by se tohle vyprávění stalo nekonečným příběhem:-) (pozn. Klokan: Já si zkusím zapitvat (pokud nesnesete pitvu, přeskočte prosím dále). Bylo to asi takhle. U pumpy před Táborem jsme dali Oloušovi šťávu a rozhodli se počkat na Láďu a spol. Chtěli jsme jim dát vědět, kde nás mají hledat. Mobilu se chopila Eva (rodačka z Táborska), která nás zmátla loni, s tím, že to letos odčiní. Láďovi vysvětlila, že má někde jet vlevo, jinde vpravo, jet po obchvatu a hledat pumpu Jet. To několikrát zopakovala jinými slovy. Bylo znát, že si Láďa není jistý, ale nakonec řekl, že chápe. Po půlhodině jsme mu opět volali a zjistili, že je už v Soběslavi a pumpu nevidí Ukázalo se, že jel přesně podle navigace, ale z jiného místa, než jsme mysleli. Bylo to prý takhle… Ne tohle je opravdu nekonečný příběh…Každopádně napřesrok asi nebude v zájmu vlastního zdraví navigovat Evča ;-) .)
Po uvítacích rituálech ( přiťuknutí si půllitrem piva a zjištění zda cinká, či necinká - podle toho zda je pivo ve skleněném půllitru nebo v kelímku:-)) jsme se přidali již k probíhajícímu jamu.
Nejprve se zdálo, že první noc proběhne docela "obyčejně", ale bylo to opravdu jen zdání:-) Zcela neočekávaně se udál největší zážitek Trocnova již první noc. A protože jsem byla přímo jeho účastníkem, neodolám a podělím se s Vámi.
Mým spolupachatelem byl nejmenovaný J., který byl také "otcem" celé myšlenky, vzápětí pak akce. Ona bytost mě již celý dlouhý rok při každé možné příležitosti umlouvá, žádá, provokuje, vyhrožuje a občas i poprosí - vždy podle momentálního rozpoložení, o interpretaci jisté písně. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. A tak, když se na chvíli uvolnila kytara, popadla jsem obžalovaného J. a vykročili jsme směrem do tmy za výše zmiňovaným účelem:-) A protože za námi neustále silně doléhal hlahol jamu probíhajícího u ohně, nic netušíc jsem navrhla, abychom se vydali k nedaleké soše pana Žižky. Rychlou chůzí jsme se rozešli temnou nocí.
Asi v prostřed louky se onen muž kráčející s mírným náskokem přede mnou najednou podivně zkroutil, na několik okamžiků se kolem něj rozsvítilo jasné světlo a vzápětí, aniž snad pohnul nohama, učinil několik kroků zpět. Ani nevím, zda se z jeho hrudi vydral výkřik ( ale asi jo:-)) Zůstala jsem zkoprněle stát. Napadlo mě hned několik neuvěřitelných situací, které by mohly být příčinou - od polibku múzy až po mimozemský zásah do organismu onoho nešťastníka. Nicméně důvod byl k mé lítosti mnohem pragmatičtější. Součástí festivalu byly i projížďky na koních a pořadatelé uprostřed louky zřídili výběh obehnaný elektrickým ohradníkem:-)), který ale ve tmě nebyl vidět. Jeho prolézání probíhalo také velmi dramaticky, obzvláště pro pana J., když po obdržení rány do zad instinktivně přidřepnul. Cestou zpět už si nechával odevzdaně ohradníkem masírovat jen záda:-)) Ovšem následkem bylo, že mnou zazpívaná píseň se stala nicotným zážitkem ve stínu elektrické vymoženosti. Tak tedy, snad příště, milý J.:-)) (Mám obavy, že obliba oné písně u milého J. musela nutně ochabnout. Myslím, že při jejím eventuálním zaslechnutí by mu ještě dnes světélkovala nejen záda)
Pak už proběhl celý festival v přiměřeně klidném duchu (To znamená, že J. zjistil, že se dá ohradník v pohodě obejít po široké cestě…). Počasí přálo a my využili příležitosti, že trávíme víkend v celé sestavě. Většinu odpoledne jsme tak zkoušeli ukryti za restaurační budovou. Z toho plyne, že kapel jsme viděli jen několik (Snažil jsem se alespoň na chvilku vždycky vyběhnout, abych si poslechl hlavně u mě neznámých skupin alespoň jednu písničku. Asi nejvíc mě pozitivně překvapila plzeňská Alternativa - doporučuji).
Narozdíl od loňska, kdy tento festival Hluboké nedorozumění zahajovalo, bylo tentokrát pověřeno festival zakončit. Musím říct, že z mého pohledu to bylo nejpříjemnější hraní během těch 14ti dnů, ačkoliv byli diváci těsně před půlnocí trochu zmoženi celodenním poslechem a v závěru se začali přesouvat k ohni na závěrečný jam. Tam jsme i se skalními posluchači brzy dorazili i my. Pak už se hrálo, zpívalo až do rána.
Ráno ( nebo spíš dopoledne ) jsme po dvou náročných dnech a nocích sbalili věci, rozloučili se ...
pokračovalo to na Folkových prázdninách...
další dějství v údolí řeky Oslavy......
několikadenní maraton v Telči a okolí......
Konec na Muzice......
Stalo se 19.5.-21.7.2002 za přítomnosti HN, Moniky, Evči, Honzy, Sunny, J. a další spousty lidí
