DOVOLENÁ Hlubokého nedorozumění

Začalo to na Jihočeském zpívání...
Pokračovalo to na Folkových prázdninách...
Další dějství v údolí řeky Oslavy......
několikadenní maraton v Telči a okolí......

Konec na Muzice

2. - 4. 8. 2002
Další fotografie

Nikoliv konec Hlubokého nedorozumění, nýbrž konec jedné báječné dovolené. A jak jinak ten poslední víkend strávit, než na festivalu s všudypřítomnou M(m)uzikou v Hrádku u Rokycan.

Jen tak tak jsem stihla vyměnit obsah batohu po návratu z Telče a už jsem si to mířila svým obvyklým nikam nespěchajícím motoráčkem na Prahu. Tam jsem přisedla k Petrovi do auta, abych vzápětí usnula a stala se tak maximálně užitečným prostředkem k rovnoměrnému vyvážení zatížení vozidla:-)

Zvláštní bylo, že pokud vím, tak se žádný sraz nedomlouval, ale jakmile jsme zaparkovali Olouše u lesa, objevil se za námi Jepťák ve své Škodovce s ústy od ucha k uchu. Byli jsme z tak návazného a náhodného příjezdu zaskočeni:-)) (pozn. Klokan: Asi si přestaneme dávat srazy. Na těch se totiž obvykle scházíme v širokém časovém a někdy i místním rozpětí. Jek vidno, když jsme nic nedomlouvali, zafungovalo to výtečně…)

Z areálu už se linuly líbezné tóny, tak jsme rychle pospíchali k hlavní bráně, aby jsme se i my mohli stát pro páteční večer pozornými posluchači. Pro "volňásky" coby účinkující byl vyslán Láďa, který se ale vrátil s tím, že došlo zřejmě k hlubokému nedorozumění, neboť chceme-li dovnitř, musíme si zakoupit vstupenku za ne zrovna zanedbatelnou částku. Po chvíli váhání jsme i vzhledem k tomu, že večer byl již v plném proudu, usoudili, že se odebereme do libovolného restauračního zařízení, kde si koneckonců muziky užijeme také dost, když si ji uděláme:-) Jak jsme tak posedávali u brány, proudila okolo spousta známých a nabalovali se i další překvapené kapely hrající druhý den na openscéně (loni byl opravdu vstup i pro open kapely automaticky zadara). Nakonec nám kdosi zamával lístky před očima (na štábu totiž mezitím proběhla organizační debata s pro nás příznivým koncem) a nám bylo přece jen přáno užít si zbytek večera dle plánu.

Hned po uspokojení základních potřeb:-) jsem se s Petrem odebrala do nejvyšší části hlediště, kde jsme strávili celý večer. Poslouchali jsme a diskutovali o na nás valících se tónech, jakoby jsme byli na festivalu letos poprvé. Až to pobouřilo nějakou paní, která se uložila na zemi u zábradlí, pod kterým jsme stáli, a hned na nás spustila, že chce za své peníze poslouchat muziku a dobře ví, že jsme hráli v Trocnově. Pěkně nás vykolejila, neboť smysl a směr jejích slov naše mozkové buňky nedokázaly zpracovat:-)) (Nakonec jsme ale pochopili, že nás nepoznala podle slavných obličejů, nýbrž podle mého trika, které jsme v Trocnově dostali.Zároveň nám tak chtěla pohrozit, že bychom si tam už taky nemuseli zahrát, protože se zná s organizátory. Paní jsem tedy pozdravil a upozornil, že stačí krátce v klidu požádat. Na to jsme připustili, že jí opravdu může náš hovor rušit, a přesunuli se o pár metrů vedle, kde nad námi už byli jen sedící diváci, kterým jsme vadit nemohli. Mimochodem na Trocnově se nám velmi líbilo, a možná i proto, že si danou paní nepamatujeme, a doufáme, že si tam napřesrok i přes uvedený incident zahrajeme.)

Stanoviště jsem neopustila až do pauzy, která byla určena pro přípravu poslední vystoupení večera - Ivana Mládka, takže o existenci zbytku kapely toho večera nemám ani šajn... V oné pauze mi klesající víčka vyslala do mysli informaci, že si poslední zmiňované vystoupení nechám ujít. K tomu se přidalo i vědomí, že v osm ráno někdo zodpovědný z kapely :-)) (nevěděl jsem přesně, proč šla spát Eliška, ale z uvedeného důvodu jsem se ukládal ve stejnou dobu) má být nastoupen u štábu k registraci a losování pořadí. A protože 1+1 jsou jak známo 2, vydali jsme se uložit ke spánku...

Díky tomu jsme ráno stihli všechno včas. Losování, těsně před desátou, se ujal Petr, který měl za úkol přijít s co největším číslem. Mno, nakonec jsme se vyrovnali i s tou dvojkou:-)) (jo, jo, zaváhal jsem a ačkoliv se losovalo, na potvoru na posledních třech lístcích, ze kterých jsem vybíral, byla 1, 2 a 4). To pro nás znamenalo nástup na pódium něco málo před půl jedenáctou a taky rychlé nasazení při shánění členů kapely, což byl problém hlavně u Škopíka:-)), který dospával noc neznámo kde v lese:-) Ale všechno dobře dopadlo a my se stihli i v zákulisí nažhavit a rozezpívat. Hlediště naštěstí nezelo úplně prázdnotou, takže se nám hrálo příjemně. Konferenciér se nás sice snažil předčasně zbavit ( i když, možná se nás snažil jenom zviditelnit:-)), každopádně jsme se nedali a zazpívali vše, co jsme měli na srdci (a byli jsme pochváleni inspicíentkou, že se nám podařilo slézt z pódia na minutu přesně. Heč ;-) Ale ne, o to smazřejmě až tak nešlo…. Z vystoupení jsme měli docela příjemný pocit a i skromné množství diváků, kteří se teprve scházeli, reagovalo velmi příznivě. Závěrečné přepočítávání hlasů pro nás sice nedopadlo dobře a skončili jsme ke konci soutěžního pole, ale to jsme si přičetli jednak celkově menšímu množství diváků na počátku scény a také tomu, že velkou část z nich navíc tvořila "klaka" pro první kapelu. Vlastní selhání jsme si prostě tentokrát nepřipustili ;-) ).

Pak už festival příjemně ubíhal. Spřádali jsme rozhovory se známými i mezi sebou a vychutnávali si pohodu ( při té příležitosti, kdy jsme všichni vyrazili na kafe, jsme došli k závěru, že následující víkend se nám nečekaně zcela uvolnil. Po malé chvíli váhání jsme usoudili, že nejsme ještě dostatečně připraveni strávit víkend doma, navíc v domácí péči:-), takže jsme o týden později byli k vidění na Svojanovské hlásce coby posluchači - i když nástroje jsme doma rozhodně nezapomněli:-))

Některé kapely jsme si ale nenechali ujít, nejpříjemněji mě překvapil DC Band ( výborně šlapající kapela Dalibora Cidlinského mladšího) a také Šantré, které hrálo na openscéně. Velmi se povedlo i vystoupení Semtexu. Po závěrečném Hoptropu jsme se vydali k hlavní bráně, kde se hrálo tradičně až do ranních hodin.

Pak už nás jen čekala, ostatně jako vždy:-), unavená neděle a cesta domů.

Na Muzice bylo fajn, i když zdá se mi, že starší ročníky bývávali v lecčems lepší. Ale to už je na každém, aby se svými festivalovými pocity vypořádal. Každopádně to byla příjemná tečka za naší festivalovou dovolenou, která, jak jsem už předeslala v první části, se báječně vyvedla, ale rychle utekla:-))


----

Stalo se 2. - 4. 8. 2002 za přítomnosti HN, Sunny, Vendy a dalších lidí

Elka (Klokan)