Začalo to na Jihočeském zpívání...
... a přejížděli do Náměště nad Oslavou, kde nás čekal v pondělí koncert na open scéně Folkových prázdnin. Předtím jsme však pospíchali na nedělní koncert Od Loutny české ke gospel songu, abychom si poslechli Jiřího a Zdenku Tichotovi, Nezmary, Bezefšeho a další.
Nicméně, po příjezdu jsme se dozvěděli, že koncert už běží, hlavně k mému úděsu. Ale co čert nechtěl, před námi do Náměště dorazila bouřka, tak se scéna stěhovala ze zámeckého nádvoří do jízdárny a my díky tomu zdržení stihli alespoň Nezmary. Koncert to byl vydařený s velmi vstřícnou atmosférou, tak jak to zažívám málokde. Po skončení nezmarského bloku jsme po krátkém váhání jízdárnu opustili, protože Trocnov na nás zanechal vážné následky a odpovědnost vůči pondělním posluchačům nás zahnala s půlnocí do spacáků.
Ačkoliv jsme tu noc naspali relativně dost, svěžestí jsme zrovna neoplývali. Open scénu jsme zahajovali ve 13:00 hodin a tak to byl trochu boj (poz. Klokan: pár sirek a kýbl vody na druhou ale nedal ospalosti šanci). Diváků se sešlo poměrně hodně, jak jsme měli později možnost srovnat s některými jinými dny a naše hodinka příjemně uběhla. Stejně tak i vystoupení kapely Bonsai č.3. A protože už jsme měli ouška příjemně nakrmená a žárlivý žaludek se ozýval, rozhodli jsme se nerušit jeho kručením vystoupení poslední kapelu toho odpoledne a zamířili do restaurace, kterou jsme si v Náměšti oblíbili už v květnu, kdy jsme zde účinkovali na Náměšťské placce:-)
Díky tomu nám uniklo vystoupení Tomáše Kočka s orchestrem, takže jsme se přesunuli rovnou do jízdárny, kde v programu Písničkárů pokračovala energická muzika velmi zdatných hudebníků.
Taliesyn se zpěvačkou, která až trochu příliš vyčnívala svým projevem nad kapelou (dokonce i vlastní výškou), ale nemůžu říct, že by mě to nějak výrazně pohoršovalo(souhlasím - neurazilo to, ale když budu přehánět, tak by se dala přirovnat k šikovnému skokanu do dálky ve výškařském sektoru. Oba skáčí a dobře, ale každý trochu jinak ;-).). Spíš jsem byla chvílemi rozpačitá. Ale hrálo jim to moc dobře a celek působil zajímavě.
(Poprvé jse, viděl, jak se přímo během písně struna trhá i namotává, aniž by to ostatní hráče nějak rozhodilo, i když šlo o poměrně výraznou a určující kytaru.Člověk si alepoň v klidu poslechl všechny sólující nástroje. Ne, opravdu to bylo dobré vystoupení, doporučuji.
Když už jsem si vzal slovo, musím se přiznat, že jsem se nechtě pokusil o podobný kousek, jaký se podařil Elišce v dubnu na Náměšťské placce - totiž o ztrátu batohu.Zatímco Elce byl batoh neznámým nenechavcem zcizen ve spánku přímo od hlavy, já své zavazadlo nechal na nádvoří po skončení koncertu Tomáše Kočka. Všiml jsem si toho až na konci Taliesynu. Naštěstí bylo nádvoří chráněno ze všech stran zdmi a pořadateli, a tak se mi můj zelený traper vrátil… ufff… ).
Po Taliesynu nastoupil Robert Křesťan s přáteli, na což jsme byli zvědaví. Jelikož mě tak trošku nynější Malinaband zklamal svým příliš hrr.. projevem, tenhle koncert mi bude v uších znít dlouho. Jednalo se v podstatě o sestavu podobnou té nynější, jen na basu hrál Martin Ledvina, bicí složka "chyběla". Akustičtější, snad pokornější kabát písničkám slušel, muzikanstký zážitek ze svého vystoupení vytvoří tahle parta snad vždycky.
Pak už jsme se přesunuli opět na nádvoří zámku, kde nás uvítal Cymbelín. Slyšela jsem tuhle kapelu poprvé a rozhodně se mi jejich muzika z paměti nevytratí. Po té nastoupil očekávaný Karel Plíhal se svými třemi kytarami. Koncert to byl pěkný, komorní, plný známých, méně známých písniček i rozverných básniček. Jen byl na můj vkus až příliš dlouhý, takže ke konci mi trošku stagnovalo vnímání.
Ze zámku jsme honem pospíchali k našemu nocležišti, protože Škopy s Vendy šli už po skončení skupiny Taliesyn uložit malou Haničku s tím, že na nás počkají a ještě si trochu zajamujeme. V duchu jsme je litovali a předpokládali, že to dávno vzdali. Nicméně u kiosku jsme spatřili Škopyho jak baví vlasaté pány rock-metalovými hity a sám se baví ještě víc:-)) (já na první pohled myslel, že Pavel okouzlil hned čtyři krásné slečny naráz, ale to jsem je viděl zezadu a ještě potmě).
Zahájili jsme tedy jam, samozřejmě v hudebních vodách, které jsou nám blízké a spát šli až po rozednění (Během jamu jsme se blíže seznámili i s Vaškem Koblencem z Bonsaie č.3. Jam tak jednak rozšířil svými oblíbenými interprety a navíc jsme zjistili, že se potkáme i na méně obecně známých kapelách, které jinak nehrajem, protože to nikdo nezná. A tak jsme si je s chutí zahráli. A neznal to nikdo, krom nás a Vaška ;-) ).
V pondělí odpoledne jsme si došli na poslední civilizovaný pokrm před několikadenním vandrem podél Oslavy a rozloučili se se Škopym, Vendy a malou Haničkou, kteří mířili zpět na Prahu. Na mapě jsme pak vyhledali potencionální cíle a spolu s Honzou, který pořizoval fotky, Evou a Sunny vykročili do kopců:-)
Další dějství v údolí řeky Oslavy......Stalo se 21. - 23. 7. 2002 za přítomnosti HN, Evči, Honzy, Sunny a další spousty lidí
